Ten den, kdy se Řecko dostalo z pod turecké nadvlády, bude až v neděli. 25. března. Ale dnes je pátek a tak děti ve školách a školkách slavily už dnes.
Ráno jsem vytáhla chuděrku Ofelii z postýlky, Janýskovi rychle připravila snídani, černé kalhoty a bílé tričko, tak jak to měl předepsané a vyrazili jsme do deštivého rána o trochu dřív. Abychom stihli koupit po cestě rohlík, protože Ofelie neměla čas se nasnídat a taky abych pak ve školce našla místo k sezení na předních židličkách a mohla fotit.
Do školky jsme dorazili těsně před devátou, pár rodičů a dětí už tam kupodivu sedělo, ale klasicky se čekalo, až přijdou všichni, i známí opozdilci. Program nakonec začal v půl desáté, kdy už bylo v malé třídě téměř nedýchatelno.
Jako poslední dorazil chlapeček Jasonas. Je strašně zlobivý, ale žádná učitelka se ho nedováží napomenout, protože jeho tatínek je profesor na místní univerzitě a ve všech budí velký respekt. Maminku Jasona ještě nikdo nikdy neviděl. Tatínek je ale malý, obtloustlý, plešatý pán s obrovskými brýlemi a Danielle mi nedávno vyprávěla, jak ho jednou s malým Jasonem potkala na ulici a on na něj opravdu hrubě a agresivně řval.
Teď se Jasonas styděl jít dopředu, kde měly děti říkat básničky. Tatínkova tlustá tvář zbrunátněla vzteky a prudce chytl svého syna pod paží, pohrozil mu, že si to s ním jinak doma vyřídí a odvedl ho na stupínek. Tam už si plačícího chlapce vzala do náruče paní učitelka a my s Danielle jsme se na sebe významně podívaly, já jsem jí pošeptala, že tatínek Jasona má tvář jako vystřiženou z novin o pedofilním vrahovi a Danielle na celé kolo vyprskla smíchy a souhlasně pokývala hlavou.
Konečně začalo představení. Všude byly rozvěšené řecké vlaječky, některé děti navléknuté do modrobílých krojů a všechny recitovaly svoji básničku. Některé ji samozřejmě v tu chvíli zapomněly, nevadí, rodiče zatleskali a na řadu šlo další dítě. Básničky o vlasti, o krásné přírodě, o tureckých nepřátelích a o tom, jak Řecko milují nade vše.
Daniellin řecký manžel mi pošeptal, že tahle nenávist k Turkům se tady snad bude živit po nespočet dalších generací a jakási babička ho zepředu změřila přísným pohledem a pohoršeně zasyčela: „pssss, tiše!“
Nakonec děti zazpívaly řeckou hymnu a všichni ve třídě povstali. Na tabuli bylo obrovským písmem napsáno: Elefteria i thanatos, nebo-li: Svobodu nebo smrt.
A tohle úsloví z dob válek proti turecké nadvládě nejen zapříčinilo vznik řecké vlajky /na každou slabiku slova „elefteria“ je určen jeden modrý pruh a na každou slabiku slov „i thanatos“ je určen jeden bílý pruh, přičemž modrá je barva oblohy a bíla zpěněného moře/, ale celé řecké mentality. Řekové jsou na svoji zemi hrdí, svobodu by nevyměnili za nic na světě a to také učí už od malička své děti.
Zda-li si to malé děti pak opravdu správně vyloží, vám sem za pár let možná napíšu…
A co Janysek?Umel basnicku? Muj druhej PC je v opravne, proto neskajpuju…
Skvělá informace, neměl jsem zdání. Díky do Řecka a hezký den. Zde už nesněží
ahaapřesně jako Buteo, věděla jsem,že mají 25.3 nějaký svátek, ale nevěděla jsem přesně, čeho se týká. No a jinak, je to takové zvláštní(ale hezké), jak tam tu svoji hrdost pěstují už odmala. To mi ve školce na besídce říkali básničky a zpívali Kolo, kolo mlýnský.. ale vůbec si jako nedokážu představit, že bysme zpívali hymnu. Jiný kraj, jiný mrav..:-)
Svobodu nebo smrt, takové heslo by Čech nikdy vůbec nevymyslel, natož aby s ním chodil do školky. Byli sice jedinci, kteří pro svobodu obětovali život, čest jejich památce, ale národ jako celek… napřed přežít, pak teprve nějakou svobodu, možná…
mně to teda přijde lehce děsivé…zvlášť potom v kontextu, když člověk jede do jiného jižního národa a oni se tam mezi sebou nepokrytě nenávidí, vypalují si domy, píšou hnusné nápisy na vybydlené domy…vím, že český alibismus taky není to pravé ořechové, můj syn asi jen těžko tuší, která je ta naše hymna, je to složité 🙂
maja: jasne, ze umel…
buteo, terezula: no, s tou vlajkou je to nekdy novinka i pro samotne reky. i kdyz ruku na srdce, opravdu si pamatujeme, co znamena ceska vlajka??
sauvignon: souhlasim, otazka je, zda by totez fungovalo opravdu i v praxi..
hanele: taky jsem na vazkach, jak to pojmout…
Ne, ale chtěl bych to vědět. pokud to znáš, tak moc prosím
gratuluju k úspěšnému vystoupení Janýska, ale jako účastník vzdělávacího procesu za hluboké totality se obavám z nějakého „rozvíjení“ nenávisti a přepjatého vlastenectví musím smát.Dítě musí (ze svého pohledu) plnit spoustu nesmyslných příkazů od dospěláků, oni nás až tak moc vážně neberou. Horší než výchova k řeckému vlastenectví (pokud si svobodu opravdu vybojovali, tak mají historickou zkušenost jakou náš národ nedisponuje) mě připadá chování univerzitního profesora k dítěti. Ale já jsem zaujatá – tedy vůči profesorům.
Něco z historie,která se u nás nikdy neučila.Text řecké hymny pochází z díla Hymnus na svobodu od řeckého lyrika Solomose (zemřel v r.1857), nápěv vznikl v r. 1828 v době osvobozeneckého boje proti turecké nadvládě. TURECKÁ NADVLÁDA TRVALA SKORO 400 LET (1450 – 1828) a nebyla jediná. A jací byli Turci okupanti, vždycky si vzpomenu na událost o kousek východněji ve Středozemním moři, na Kypru. V r.1570 Turci dobyli město Nikosii, zmasakrovali jeho 20 000 obyvatel, hlavu guvernéra Dandola poslali jako výstrahu do Famagusty… Benátským velitelem ve Famagustě byl Bragadino, ten nabídl Turkům kapitulaci, Turci příměří nedodrželi, sám Bragadino skončil strašnou smrtí: Mustafa Paša mu vlastní rukou uřízl uši a nos a o 2 týdny později z něho Turci zaživa stáhli kůži, vycpali ji slámou a triumfálně ji dopravili do Konstantinopole…Pro středo-, západoevropana naprosto nepředstavitelná fakta (viz přísl. historická literatura). V takových situacích zřejmě symbolické manifestace a cinkání klíčů neobstojí…Ostrovanko, omlouvám se za můj dlouhý komentář, možná je to tvůj literární záměr, ale představa, že někdo žije v nějaké zemi, nezná jazyk, nechápe místní zvyky a historii, mě deptá. Jinak tvoje psaní se mi líbí, jinak bych sem nechodil….Ahoj np.
n.pavel: ne, ja se nezlobim, ja ti za komentar dekuju, i kdyz tuto historii znam a jazyk ovladam, mistni zvyky docela chapu, urcite to bude zajimat i jine, ale ja svuj blog proste neberu jako pruvodce reckem, chapes? ja zaznamenavam kazdodenni zivot cizinky s detmi a manzelem, takze zadne moc velke intelektualno tady u me nehledej. a propos, koukala jsem na wikipedii a u recke vlajky tam neni popsana jeji historie. nechces se do toho pustit??
…Já jsem nereagoval na článek, ale na diskuzi pod ním, konkrétně na hanele „lehce děsivé“ a tvoji reakci „taky jsem na vážkách, jak to pojmout“ Jako že i ta historie je děsivá, a ne lehce. Já už opravdu nebudu zlobit.PS: aby se ti tady neobjevila vlna kritiků, kteří by pak chtěli od tebe taky věnovat nějakou povídku:))ahoj pavel
n.pavel, povidky venuji jen nejzatvrzelejsim kritikum:))
Díkyza nej:):) ahoj p.
Čtu si tady poprvé a je to moc zajímavé.Díky