Pamatuju si na to, jako by to bylo dnes. Je tomu ale už šest let, Adonis tenkrát slavil své čtyřicáté osmé narozeniny. Já čekala každým dnem na porod, chodila jsem na dlouhatánské procházky, aby to už konečně přišlo, ale pořád nic. Večer jsme si sedli do naší tehdejší strašlivé staré kuchyně a slavili jsme. Postupně přicházeli různí lidé různých národností, aby Adonisovi poblahopřáli a vypili sklenku vína, ale jak už to u nás ve většině případů bývá, nikdo nezůstal jen u jedné sklenky. A tak jsme kolem miniaturního stolu seděli s Němkou a Australanem, Irkou a Američanem, Řekem a Holanďankou a dvěma Kanaďany. Protože jsem byla jediná, kdo nemohl pít žádný alkohol a všichni věděli, že musím chodit, abych brzy porodila, posílali mě postupně do obchodu dokupovat další a další víno.
Kolem jedenácté večer jsem si dala skleničku vinného střiku a poloopilá společnost mi začala lézt na nervy. Taky jsem se necítila úplně nejlépe, trošku mě pobolívalo břicho. Irka Eileen se na mě zkoumavě dívala zaskleným alkoholickým pohledem a vykoktala ze sebe něco v tom smyslu, že břicho nemám ještě dost dole a bude to trvat nejméně ještě týden. Její manžel Alan, který už měl předtím jedno manželství za sebou a celkem 4 děti však tvrdil opak, říkal, že se vyzná a že budu rodit určitě ještě ted den. Nikdo ani mě ani jeho ale nebral vážně. Adonis si myslel, že chci akorát docílit toho, aby všichni odešli a Alan mi spilenecky pošeptal, ať mu vždycky řeknu teď, když mě břicho zabolí. A tak jsem každou chvilku říkala teď, teď, teď, až asi po dvou hodinách se na mě Alan podíval a prohlásil: „Milá zlatá, ty už máš stahy každé tři minuty, asi bys měla odjet do porodnice“. Adonis mi pořád ještě nevěřil. Jeho dlouholetý kamarád Niko však zavětřil důvod k oslavě a přemluvil ho, abychom společně jeli všichni do porodnice, tam že se uvidí. Vzal si s sebou láhev metaxy a krabičku cigaret, ostatní se rozešli do svých domovů a my se vydali na cestu.
V čekárně si Adonis sedl vedle Nika, popíjeli metaxu a živě diskutovali, zatímco mě prohlížela porodní bába. „Tak co“, ptal se Adonis, „ještě to asi nebude, že“? /pořád mi nevěří, že budu opravdu, rodit, pomyslela jsem si rozhořčeně/. Sestra se na něj podívala a řekla: „NO, hned ještě ne, ale tak do tří hodin by mělo být miminko na světě“. Adonis nevěřícně zakoulel očima a šel to oznámit Nikovi. Pak jsem ho poprosila, jestli by Nika mohl poslat pryč i s metaxou a být raději u mě.
A tak zůstal. Janýsek se narodil v 5 ráno a Adonis, který předtím machroval, jak už takových porodů v životě viděl, se jen strnule díval na svoje vlastní dítě a z očí mu proudem tekly slzy. Pak odešel domů se vyspat a já jsem zůstala úplně sama s miminkem a svými překotnými myšlenkami. Život je zázrak, pomyslela jsem si a myslím si to dodnes.
Chronia polla …
ahoj Pájo, tohle je moc hezký pribeh, ja ale nemuzu psat s hackama a carkama, takze to asi nebude tolik citelne. ale mas to lepsi nez mamka, ta az po nejakych peti hodinach… :-). jinak se mej pekne, pozdravuj ostatní a ahoj.P.S.: kdy pojedete do prahy?
Se mi líbí „abychom společně všichni jeli do porodnice“ :-)))) Chtěla bych vidět, jak by se na to tvářil personál ve zdejších porodnicích. Obzvlášť na tu metaxu 😉
Já jsem vždy zaskočen a jen vykoktám, hlavně že jsou oba zdraví.
Já zapomněl popřát manžílkovi, ať je na naše české děvče hodný, ať je hodný hodně na sebe, aby byl dlouho zdráv a mohl být hodně dlouho pořádně hodný na to naše české děvče.
diky,na ceske devce je nastesti hodny.jinak co se porodnice tyce, tak v pokoji rodicky se shromazduje cela siroka rodina, ktera se tam chodi napr. divat na fotbal v tv…, ale o tom mozna jindy:))
no jo opravdu si nedokážu představit, jak by se taková společnost přivalila tady k nám do porodnice.. no ale zase taková velká podpora – to je hezké 🙂
A to jsou české rodiny i ve své šíři často poměrně nepočetné ;-)Jinak chronia pollá všem zúčastněným a zainteresovaným 🙂
Me se zas libi, jak se u vas stale schazi kamaradi vsech moznych narodnosti:) To je Recko tak multikulturalni nebo jak je tomu?
Porodnice
Ono to v ceskych porodnicich dle mych zkusenosti neni o moc lepsi. Kdyz me vezli 2 hodiny po porodu na pokoj {rok 1999}, tak jsem zjistila, ze je „obsazeny“ rodinnymi prislusniky dalsi pacientky. Az na mou duraznou a nekolikrat opakovanou prosbu odesli, abych se mohla presunou na sve luzko. Pri odchodu nechapave pokyvovali hlavou nad mou nespolecenskou povahou.
leni, multikulturalni prostredi je tady na ostrove opravdu extremni a my mame takovou smes vseho docela radi.
berusko, ze se nestydis, vyhazovat rodinu jine rodicky. tak sis holt po porodu mela lehnout na zem, ne??:)
pravnik – eucharisto…
ale stejně multikulturální prostředí to je skvělá věc 🙂
Tak na potreti…se pokousim taky neco napsat… ;-))Dodatecne (holt uz 2. den) taky preju!!!
majo, jakto, ze napotreti?? jinak dik za prani.