Od malička jsem tíhla k černošské hudbě a touha poznat Afriku ve mně byla někde hluboko zakořeněná.
Ahoj Kristýno, vím o tobě, že jsi bydlela pět let v Togu na západě Afriky a že sis tam našla manžela. Jak se tam vůbec dostala?
Do Toga mě primárně přivedla možnost pracovní stáže. Nebylo vůbec jednoduché ji sehnat, protože většina organizací chce dobrovolníky, kteří si vše platí sami, a to jsem si jako studentka nemohla dovolit. Nechtěla jsem zachraňovat nebohé Afričany, ale dělat byznys. Nakonec se mi podařilo sehnat práci pro jednoho člověka, který tam měl firmu a já jsem měla spravovat sociální sítě a odpovídat na maily.
Ráno jsem vždy jela do práce, nešel internet, tak jsem tvořila různé brožury, ale končila jsem místo večer už v poledne a neměla jsem vůbec co dělat. Ostatní přijížděli až v šest večer a já jsem měla najednou spoustu volného času. Jeden soused mi doporučil, ať se jdu zeptat do místní posilovny, zda bych nemohla dobrovolničit tam, tak jsem začala předcvičovat zumbu.
S manželem jsme se seznámili právě tam.Partner tam dělal fitness instruktéra. Byla to z mé strany láska na první pohled. Landry byl ale opatrný a nechtěl se vázat, protože měl za to, že jsem tam na krátkou dobu. Jsme stejně staří a tenkrát nám bylo oběma dvacet čtyři. Kvůli němu jsem se pak do Toga vrátila.
Takže tvůj manžel je Tožan. Jak tedy vaše láska pokračovala?
Manžel Landry pochází z Toga, nicméně jeho maminka je z Ghany, takže se sám považuje za Ghano-Tožana. Pochází z chudších poměrů, byl to ale první partner, kdy jsem věděla, že je to on. Do té doby jsem tohle necítila, zároveň jsem z racionálního hlediska věděla, že asi nebudu schopná akceptovat jeho životní podmínky. Zůstávali jsme však v kontaktu. Já jsem se vrátila do Belgie, do čistoty, teplé vody a internetu, ale velmi mi chyběl. Psali jsme si denně půl roku a já jsem se rozhodla, že se za ním musím vrátit. Dostala jsem stipendium a požádala jsem o vyslání do Toga na půl roku. Měla jsem dělat výzkum pro diplomovou práci. Ten jsem sice neudělala, ale sestěhovali jsme se spolu a já jsem to vzala jako zkoušku. Samozřejmě jsme se občas hádali. Nakonec jsme to ustáli a zjistili, že chceme být spolu.
Měli k tobě místní lidé nějaké předsudky jako k Evropance? A znají vůbec Českou republiku?
Na problémy kvůli odlišné národnosti jsem nenarážela, jen jsem se v Togu po celou dobu pobytu necítila jako doma. Neustále na mě někdo pokřikoval Yovo (běloška), což mi nebylo příjemné. Můj přízvuk, také naznačoval, že nejsem Francouzka, takže se mě lidé hodně vyptávali na ČR a byla jsem překvapená, kolik toho o mojí zemi Tožané vědí. Znají naše fotbalisty a jsou dost vzdělaní. Zeměpis znají dost dobře, když jsem řekla, odkud jsem, dokázali mě okamžitě zařadit. Myslí si, že jsme hodně rasistický národ, a že je u nás velká zima.
Dalo by se říci, že jsem kvůli svému evropskému vzhledu byla naopak v zemi upřednostňována. Lépe se mi hledala práce a lidé o mojí přítomnost měli zájem. Jen jsem nikdy nevěděla, jestli to je z vypočítavosti či ne. Hodně lidí se přes mě chtělo dostat do Evropy.
Měla jsi v Togu přátele? Po čem se ti nejvíc stýskalo?
Měla jsem hlavně několik přátel z univerzity, ale není jednoduché se kamarádit s Afričany. Trvá to dlouho a často to nejsou vztahy upřímné. Já jsem si kamarádku nenašla, a to byl jeden z důvodů, proč jsme odešli. Za tu dobu, co jsem byla v Togu jsem nepoznala jediného Čecha. Chtěla jsem být se svými kamarády, krajany, sdílet společný humor a historky.
Nakonec jste se přestěhovali do Čech, máte spolu dvě děti. Jaké je největší úskalí vztahu s Afričanem?
Největším úskalím vzdahu s tak odlišným cizincem je podle mě akceptování a tolerování kultury a zvyklostí obou partnerů. Z mé zkušenosti je třeba, aby se oba vzájemně respektovali. V případě, že jeden v páru vidí svoji kulturu jako tu nadřazenou, vzniká problém. Dám příklad ohledně stravování. Když vím, že můj partner rád snídá těstoviny se sardinkama, tak ho nebudu přeučovat na český rohlík s máslem a marmeládou. Zároveň, ale čekám ten samý přístup od něj.
Co ti přinesl život v Africe?
Myslím, že jsem za tu dobu, co jsem byla v Togu, dost vyspěla, přestala lpět na nedůležitých věcech a začala si vážit těch důležitých.
Jsem šťastná, že jsme s manželem přes určité překážky a nedorozumění zůstali spolu a dokázali si vše vykomunikovat, a že mám zdravou a krásnou rodinu.
A taky jsem se rozhodla o Africe psát, přibližovat ji našim lidem skrze svůj blog Máma z Afriky , kam píšu své příběhy, zkušenosti a kde mám také eshop s africkými produkty, které jsou pro mne dnes už nezbytnou součástí mého každodenního života, protože bez nich bych třeba svým dětičkám vůbec nerozčesala vlasy. Kristýnin Eshop
