Archiv rubriky: Ostrovanka cestuje

Sobotni rano nastal v dome chaos. Nevesta se sla pripravit do hotelu, kde se mela svatba konat a ja s jejimi zimbabwskymi sestrenicemi jsme i mely pomahat.

Svycarsko mam moc rada. Mam tu spoustu pratel jeste z dob, kdy jsem byla mlada a jezdila sem na letni brigady. V utery jsem mela sraz s nekolika kamarady v ceske restauraci Schaeffli, kde jsem sedela od tri hodin odpoledne … Celý příspěvek →

Kdy jsem naposledy byla uplne bez deti? Vubec si to uz nedovedu vybavit.

Z Prahy jsem ve čtvrtek odlétala do Londýna. Měla jsem totiž ve zvyku se vracet zpět na Korfu přes Německo, což jsem mohla spojit s návštěvou své sestry, ale tentokrát je sestra v Praze a tak jsem se rozhodla při … Celý příspěvek →

V tomhle městě jsem vždycky v zimě trpěla splíny a špatnými náladami. Probuzení do tmy a mrholení mě naprosto ubíjelo. Typický smrad v natěsnaných dopravních prostředcích a nevrlost spolucestujících mě ničila. Neochotné prodavačky v obchodech mě dokázaly totálně vytočit.

Po loňských peripetiích v Janýskově škole jsem se rozhodla, že letos s sebou do Prahy vezmu jen Ofélii. Janýska jsem zato poslala na tři týdny za babičkou a dědečkem do Čech už v létě.

„Co chceš dělat v Aténách, vždyť tam nic není, jen paneláky a strašněj smrad,“ říkával mi s kyselým obličejem Adonis celé jedno desetiletí, kdykoliv jsem navrhla, že bychom se měli jet podívat do řecké metropole.

Po třech hodinách jízdy jsme tam konečně dorazily. Já, moje maminka a malá Ofélie. Janýsek zůstal s dědečkem v Praze. Snad to oba přežijí bez úhony.

I já jsem se do toho párkrát namočila. Seznámila jsem svoji polskou kamarádku Moniku se svým Holandským kamarádem Raoulem. Za rok se vzali v Praze, i přesto, že mě chtěli za svědka, nemohla jsem jít, neboť se brali v katolickém … Celý příspěvek →

Moje počáteční pocity po roce, kdy jsem se vrátila do Prahy, byly v celku rozporuplné. Bylo zajímavé vidět nové krásné ruzyňské letiště. Přilétali jsme ještě do relativně hezkého a teplého počasí v pondělí večer.