Archiv rubriky: Ostrovanka cestuje

„Kde se cítíš být doma?“ Ptají se mě často lidé po příjezdu do Čech. Na tu otázku se ale dost špatně odpovídá. Do pěti let jsem totiž vyrůstala v malé vesničce na Valašsku (ne, s Bolkem Polívkou se opravdu neznám :)), na … Celý příspěvek →

Z celého toho setkání jsem měla docela hrůzu. Že nikdo nepřijde, že to bude na můj vkus moc estrádní, potom zase, že když někdo přijde, nebude dost místa k sezení, že se nebudu moct vyjádřit nebo budu mít velkou trému. Některé obavy … Celý příspěvek →

Když jsem se na jaře potřebovala dostat z Korfu do Prahy, zjistila jsem, že nejjednodušší cesta vede paradoxně přes Londýn. Prozkoumala jsem pár letů a uvažovala, co udělám s celým dnem čekání v Londýně.

Navazuji ještě jednou na předchozí drama. Kontaktovala mne řecká ambasáda, kam se Adonis posléze vydal, a tak příjemně překvapili svým přístupem, že jsem se nestačila divit. Vskutku skvělí lidé na svém místě!

Železo se má kout, dokud je žhavé, a proto ještě než vyprchá můj nsmírný vztek a pocit křivdy, napsala jsem stížnost, kterou jsem poslala na prezidium policie, ombudsmana, ministra vnitra a také přeposlala řeckému velvyslanci, aby viděl, jak policie ČR … Celý příspěvek →

Loňské Vánoce a letošní začátek roku je dosti prapodivným obdobím. Nebudu se rozepisovat o nehodách a nemocech mých nejbližších. Po historce s Ofélií v Děčíně jsem měla dojem, že už mě jen tak něco nezaskočí…

Pokud je na Korfu něco jednoduché, pak to jistě není zimní opouštění ostrova. To je totiž poměrně nejisté a složité. Ať už se chce člověk odtud dostat letecky či lodí, musí si uvědomit několik rizikových faktorů:

Opět po delší době jsem se dostala za svými přáteli do Švýcarska. Tentokrát mě zaujal jejich neuvěřitelně benevolentní postoj k cizincům.

Každé loučení ve mě zanechává trochu smutku, ale také hodně radosti. Těšení se na to, co bude dál a naději, že se se svými blízkými zase brzy shledám. Sluníčko jako by vytušilo, že nesnáším upršené pražské ponuré podnebí, mi připravilo … Celý příspěvek →

Jednou za rok. Jak krátká je ta doba a jak tento drahocenný čas rychle uteče. Přemýšlím, kde jsem vlastně doma. V Praze, kde se brodím s Ofélií ve spadaném listí při skomírající záři podzimního slunce? Kde se nostalgicky dívám z … Celý příspěvek →