Adonis u ministra (aneb další řecká klasika)

Adonis konečně po 8 letech opustil ostrov. Tohle mají ostrované dost společné, že v mnoha případech vůbec necítí potřebu odsud odjet. Adonis byl naposledy před 8 lety v Praze a od té doby opravdu opustil břehy ostrova jen na naší lodi, když jsme se jeli někam projet či když měl závody. Já už bych mezitím dávno zešílela, jemu to ale takhle vyhovuje.

Připomíná mi jednoho známého z pražské Malé Strany, Karla, který asi 9 let nepřekročil Karlův Most, celou dobu se pohyboval jen mezi Nerudovkou a Malostranskou Besedou a nic mu nechybělo. I když mám dojem, že nakonec skončil v Bohnicích.

Tentokrát se ale Adonis vypravil na své motorce na dva dny do Atén. Potřeboval, aby mu jakýsi náměstek ministra pomohl s prací. S tím, jak jsem se mylně domnívala, však nehrával kdysi kuličky, ale náměstek asi před čtyřiceti lety chodil s Adonisovou sestrou.

Jednou mu tedy Adonis, který ho už půlku svého života neviděl, zavolal a prosil ho o malou pomoc. Náměstek na to řekl: „Zastav se u mě v kanceláři v Aténách“, jakoby to byla procházka z Míráku na Pavlák, přitom je to dvě hodiny lodí a pak dalších 500km po silnici.

A tak Adonis nelenil a vyrazil. Do Atén dorazil nečekaně rychle /vůbec nechci pomyslet na rychlost, kterou musel jet/ a volal mi až z nějaké taverny, kam ho pozval jeho kamarád Nikos, u kterého taky bydlel.

Druhý den hned z rána zavolal na ministerstvo, že je tady a kdy se může zastavit. Sekretářka náměstka mu oznámila, že pan náměstek právě odešel a neví, zda-li ještě dnes dorazí… Adonise málem trefil šlak a tak se jí snažil vysvětlit, že měl termín na schůzku atakdál. Sekretářka odpověděla, že se mu ozvou a zavěsila. Do řečtiny přeloženo to znamená, ať s ničím takovým nepočítá. /“Zavoláme vám“, tuhle větu slýchám velmi často.V 99% případů to znamená nashledanou a už na nás nečekejte…/.

Nikos vzal tedy Adonise do jakési ouzerie a na oběd a probírali život, čekajíce na telefonát z ministerstva. K jejich velkému překvapení se v 7 hodin večer ozvala sekretářka, ať Adonis v 8 večer dorazí.
Adonis, za celý den dobře posilněn ouzem a Nikovým domácím vínem, se vypravil k vysoké budově. Tam se prokázal svojí občankou a pokračoval do osmého patra, kde mu bylo nařízeno vyčkat v honosně zařízené čekárně. Uvelebil se v obrovském koženém křesle, vybral z knihovny jakousi knihu ve zlatém vázání a užíval si důležitosti chvíle.

Po nějaké době vyšel tlustý náměstek s tlustým zlatým prstenem na levém tlustém malíčku, objal Adonise a dvakrát políbil na tvář, v tu chvíli Adonis zjistil, že není sám, kdo zapáchá ouzem a vínem, posadili se do pohodlných křesel a náměstek nabídnul Adonisovi doutník a šestnáctiletou skotskou whisky. Poté, co probrali nezbytné zdvořilosti, jak se má sestra, co maminka a co rodina, dostali se k tématu. Náměstek Adonisovi řekl, že to, co po něm chce, je zřejmě lehce nezákonné, ale pokud to půjde, zkusí kvůli němu zákon trošku změnit, upravit či popřípadě obejít…Ale nic mu neslibuje.

Poté se ještě chvilku bavili o politice, načež mu náměstek odvětil že je to všechno banda zlodějů a kreténů a jeho samotného už nezajímá nic jiného, než to v klidu své kanceláře překlepat do důchodu a pak se s dobrým důchodovým zabezpečením stáhnout do ústraní a chodit na ryby. Dolil sobě i Adonisovi ještě jednu sklenku whisky a pak se srdečně rozloučili.

Jak to všechno nakonec dopadne, není samozřejěm jisté, ale Adonis přijel po dvou dnech jak po 14 denní dovolené v Karibiku, vysmátý, odpočatý a ve výborné náladě a tak jsem ráda, že jeho výlet na ministerstvo nebyl jedno velké fiasko.