Sluneční záře
Dnes ráno, když jsem šla plavat, vysvitla z mraků tahle záře. Po chvilce mi poslala moje sestra Magdalena Smetana fotku, jak ta záře vysvitla i u ní o cca 2000km dál.
A obě jsme si vzpomněly na našeho tatínka, který byl před šesti lety už vážně nemocen a jeho mysl byla většinu času zatemněna smutnou diagnózou. Ale občas se právě přesně takhle prosvětlila.
Tehdy se chtěl pomodlit, když za ním byla sestra na návštěvě, a ona mi ta slova zapsala a poslala, a já se dnes v duchu přidávám k němu:
„Děkuji za sluneční zář, která mi září do srdce a smutek rozhání…“
Příspěvek byl publikován v rubrice
Nezařazené. Můžete si uložit jeho
odkaz mezi své oblíbené záložky.
Krásná záře a krásná slova. To jsou ty situace, kdy na vzdálenosti v kilometrech ani ve dnech či létech moc nezáleží.