Adonis v bance a další intervence svatého Spyridona

Můj muž Adonis řecké banky bytostně nesnáší. Stejně tak nesnáší restaurace, kavárny a bary. Kdyby bylo na něm, nepoužíval by ani letadla, hotely, v podstatě jakékoliv služby. Protože proč by člověk měl platit za něco, co si může udělat sám, že… Proč cestovat letadlem či autem, když má motorku , a proč bydlet v cizích postelích, když ta doma je ta nejlepší. A o kávě za tři eura padesát ani nemluvě, nehledě na to, že on dělá kávu stejně nejlepší.

Jednoho dne tak přišel do místní pobočky Alpha banky. Tam ho vždycky všichni znávali, takže se ani nepotřeboval prokazovat občankou. Teď ale u přepážky seděl nějaký nový zaměstnanec. Adonis k němu přišel jako ke starému známému, nakoukl k němu do okénka, kde byly vylepeny ikony svatého Spyridona, svaté Theodory, svatého Paisia, Františka, několik křížků a na pracovní desce stál jakýsi prvizorní mosazný stojánek na svíčku. Adonis se tomu výjevu podivil a utrousil něco v tom smyslu, že je to tady skoro jako v kostele. Pán za přepážkou odpověděl, že to je dědictví po jeho předchůdkyni a pak se na něj chladně podíval:  ,„Občanský průkaz, prosím.“  Adonis, trochu udiveně, vytáhnul občanku, ale protože ji nedávno ztratil a vystavili mu novou, která v bance nebyla zapsaná, nemohl ho zaměstnanec banky vyhledat v systému.

„Hihi,“ vtipkoval Adonis. „Ani všichni svatí tu nepomohou.“ Úředník se na něj rozzlobeně obořil: „Tak podívejte se, pane, neurážejte nám tu svatého Spyridona a církev. Jestli nevěříte, je to vaše věc, ale my jsme tady věřící, rozumíte?“ Adonis se zarazil a pobaveně se podíval za sebe, zda najde nějaké sympatizanty, ovšem za ním stála poměrně dlouhá fronta velmi vážně tvářících se lidí, která jen pokyvovala hlavou, že ano, že takhle se tedy nežertuje a pokud Adonis nemá platou občanku, tak ať co nejdříve vypadne a nedělá blbé vtípky.

Adonis tedy, protože měl strach, že ho bude úředník hnát pro nějaké dokumenty, se omluvně usmál a řekl: „No ano, samozřejmě, vždyť já bydlím přímo naproti Spyridonovi.“ To mu ale zjevně nepomohlo v očích zaměstnance, který se rozhodl, že tomuhle bezvěrci to jen tak neprojde. A tak mu řekl, že musí jít na policii, kde si musí nechat vyzvednout oznámení o ztrátě občanky a pak teprve přijít s tou novou, kterou do systému zapíší, protože podle nové občanky nemůže přece vědět, že se jedná o majitele účtu.

Adonise málem omývali. Na tohle není na Korfu absolutně zvyklý, tak se rozhodl trošku potrápit celou frontu i úředníka a jal se všm něco vysvětlovat. Lidé ve frontě byli ale nepřátelsky naladěni a nikdo pro jeho řeč neměl pochopení. „Pro svatého Spyridona,“ vykřikl Adonis nahněvaně: „To snad nemyslíte vážně? Vždyť jdu jen zaplatit účet za elektřinu!“ V tu chvíli se stal malý zázrak a okolo zrovna procházel ředitel pobočky, který Adonise léta zná. „Spyro, prosím, pomoz mi!“ Zavolal na něj Adonis nešťastně a vysvětlil mu, o co jde. Ředitel Spyros ho vyslechnul, řekl, že by se to normálně nemělo, ale že Adonise dobře zná, že je to místní doktor,  a že tedy může svým podpisem stvrdit, že se jedná opravdu o majitele účtu, takže na policii nemusí, ale občanku ať mu do jeho kolonky přepíšou…“

Úředník chvíli zaraženě mlčel, ale rozkaz nadřízeného se musí poslechnout. Adonis se tak trošku škodolibě usmál a když odcházel, utrousil: „Ještě, že toho Spyridona máme, jinak by se v téhle zemi nic nepohnulo…“ Někteří lidé ve frontě pokývali souhlasně hlavou a jiní se pokřižovali.

A i když se Adonis snažil předstírat, že o nic nejde, o několik minut později jsem ho z okna zahlédla, jak si před kostelem zapaluje svíčku. Jistota je jistota…