Léto se překulilo přes svoji polovinu, zítra už začíná srpen. Nejnáročnější měsíc na Korfu.
Celou noc jsem nespala. Výjimečně ne proto, že by mě budily noční telefonáty jako obvykle, ale proto, že Janis ráno odlétal do Benátek. Bála jsem se, že zaspíme, a tak jsem se budila každou půl hodinu, až jsem konečně v pět ráno vstala.
Rozsvítila jsem v pokoji svého malého chlapečka a zůstala koukat na dlouhé tělo chrupkající spokojeně v posteli. Bylo mi úplně nepochopitelné, jak se z chlapečka najednou stal patnáctiletý muž, který dnes odjede na flétnový seminář do Itálie.
Janis byl tak natěšený, že jsem ho ani nemusela moc složitě probouzet, okamžitě vstal a připravil si svůj kufr.. Na letiště jsme jeli za tmy a soustředěného mlčení.
„Nemáš strach?“ zeptala jsem se ho a sama stěží skrývala své obavy. Janis poslední rok zásadně odpovídá jen jedním slovem, takže i tentokrát zůstal věrný svému obligátnímu: „ne“. Zbytek cesty jsme zase mlčeli a každý z nás se věnoval svým myšlenkám.
Přemýšlela jsem, kdy se z toho roztomilého chlapečka stal mladík s knírkem (který si ale před odjezdem pečlivě oholil, zatím stačí jednou týdně), který vychází ze svého pokoje jen když potřebuje jídlo nebo peníze. Pak se tam zase zavře a je velmi, velmi rozladěný, když ho v jeho království (možná by byl lepší výraz bincové království) vyrušuje, zvlášť když do jeho pokoje vstoupí bez zaklepání.
Napadlo mě, že s puberťáky to asi bude jako s motýly, že prostě jednoho dne vylezou z té své kukly a stanou se z nich úplně normální, často vyloženě příjemní, tvorové – lidské bytosti.
Na letišti jsme si spolu sedli venku a já jsem Janisovi vysvětlovala, jak v Athénách přestoupí na další letadlo, což musí udělat dost rychle, protože tam má jen půl hodiny času. Ukazovala jsem mu, kde má jaké důležité dokumenty a kladla mu na srdce, ať se nenechá nikde okrást, neztratí občanku ani peníze a…..a….a…. Janis se otráveně podíval na svůj tablet, aby zkontroloval čas, a pak se mě, trochu otráveně, zeptal, jestli už nechci jít pryč.
Bylo tři čtvrtě na šest a pořád ještě tma. Objala jsem svého habána, který mé vřelé objetí přetrpěl s rukama upaženýma u těla, jeho výraz v obličeji jsem naštěstí neviděla, zamávala mu a odešla. Venku ještě nezačalo svítat a mně po obličeji stékaly proudy slz. Nevím, jestli to byly slzy strachu, dojetí nebo stesku, možná všechno tak nějak dohromady.
Představovala jsem si, jak kdesi na vinohradech čtyřicet kilometrů od Benátek na staré usedlosti hraje Janis na flétnu spolu s patnácti dospělými studenty, kteří ve dne hrají a debužírují a večer popíjejí výborné víno, zatímco Janis pije vodu, rýpe se v italských delikatesách a sní o chlebu s nutellou. Cítím lehkou závist (škoda, že nemůžu jet taky – jídlo a pití je v ceně a to jsou pro něj vyloženě vyhozené peníze), ale taky trošku škodolibé radosti, že se třeba naučí normálně jíst (hlad je nejlepší kuchař).
Pak jedu autem okolo větrného mlýnu a je šest ráno, pořád ještě nesvítá. Na moři svítí zakotvené jachty a Stará pevnost je nádherně osvětlená. U mlýna je spousta mladých lidí, kteří tam ještě posedávají po proflámované noci. Tyhle zkušenosti už mám za sebou, mám na ně krásné vzpomínky, ale moje postel nejpozději o půlnoci má pro mě mnohem větší kouzlo.
Převlékám se do plavek a nořím se do teplého moře. Cítím vůni probouzejícího se rána a dým z marihuany, který větřík vane od břehu, kde sedí partička adolescentů. Konečně se rozednívá, v kavárně u mola zametá uklízečka a rybáři se vracejí z nočního lovu. Dívám se na divotvorný východ slunce a odjíždím domů ještě se trochu prospat.
Probouzející se Kerkyru můžete vidět zde
A pokud máte pocit, že málo píšu, můžete mezitím číst prázdninové příběhy pro (nejen) děti na mém druhém blogu Sonjin blog
Moc pěkný blog a fakt krásně napsáno.
Pohlazení a bonus: klip probouzející se KERKYRA! Bezvadné.
Mé nejoblíbenější místo v hlavním městě je Anemomylos,
a ta původní, stará kavárna vedle, krásně zrekonstruovaná.
Klip mě inspiroval. děkuji!
Šup, poletím tedy znovu, hned jsem to objednala od 6. do 13.srpna.
S pubert´ákama, to znám ¨moc dobře tak bez obav, oni se v dnešním světě virtuálních medii pohybují skvěle. hned si najdou vše potřebné a rozhodně se neztratí.
Přeji hezký klidný srpen, at přinese nové inspirace ke psaní…
Long live Corfu, xo xo xo, Iv.N.
diky, korfska fanynko!! 🙂
jj Janis je ve věku, kdy se chce cítit jako dospělej samostatnej chlap a do toho modelu starostlivá maminka prostě hůře zapadá. 🙂 Na jak dlouho tam jede? A tu nespavost, kdy se člověk v noci budí, protože stává dřív a co kdyby náhodou zaspal, to taky dobře znám. Jináč díky za videjko ze svítání v Kerkyře ;). .
maro, jel na 9 dni. protoze vi, ze chci vedet, jak se ma, posila mi denne pouze zdvihnuty palec… a kdyz mu napisu: „napis trochu vic“, odepise: „trochu vic“.
haha, puberta v rozpuku…:)
🙂 Každopádně smysl pro humor mu nechybí. A dovolat se mu dovoláš nebo tě má v blokovaných? 😀
Milá Pavli, z duše mi hovoříš. Můj ještě nedávno malý Jiříček, má 15 let, 182 cm a nohu č.45. Odpoledne, když jsem ho prosila, ať jde se mnou, zněla odpověď, že se mnou nikam nejde, že ho to se mnou fakt nebaví 🙁 Musíme si zvykat. Lepší už to nebude. I když právě teď mě překvapil, přišel dál mi pusu do vlasů a říká ,, ten borůvkový koláč je výborný, moc se Ti povedl“.
Rána mám v Řecku nejradši, východ slunce, všude klid, vzduch prosycený vůní moře, to je ta pravá idylka a pak šup do moře a pěkně si zaplavat. 🙂
Třeba mi to ještě v srpnu ještě vyjde.
Hezký srpen a ať se Ti Janis vrátí v pořádku!
je, to je hezke, takove oceneni, tak daleko Janis jeste neni, ale snad nekdy bude. diky za zpravu a taky hezke leto!
Pavli, moc hezký. A – děkuji. Mému Danielovi bylo 14 a má za sebou první rok v řecké škole. Prošel. Tedy – prošli jsme. A cítím se často podobně. Jen s tím rozdílem, že nemám tu mužskou oporu. Ale nevadí. Vše se nějak utvoří. Ráda bych vás někdy viděla osobně. Třeba se na Velikonoce pojedeme podívat na ty letící hrnce z oken…
ahoj ivo, mas muj obdiv. kam zmizela muzska podpora?
/
Pozdravujem všetkých a pani blogerku zvlášť.
Blogy od Pavly čítame pravidelne už 3. rok. Vždy sa s manželkou tešíme na ďalšie „voľné pokračovanie“. Niekedy zo žartu poznamenám, že ani ja by som to lepšie nenapísal ;-). Tvoje príspevky vždy obsahujú kus ostrovnej atmosféry, citu, romantiky, ale aj bohatých životných skúseností. Stačí privrieť oči a vidím o čom píše. No ak keď si ich človek prečíta, nemôže Korfu odolať. Tento rok už tretí krát za sebou.
O tri týždne sme tam zase ;-D. Možno sa znovu na chvíľku stretneme na letisku ako pred rokom. Tento blog zrejme slúži aj na odreagovanie sa od všetečných otázok a sťažností klientov (mal som možnosť zažiť pred rokom na letisku).
Pavli, mala by si si zažiadať o eurodotácie za a na propagáciu Korfu pre česko a slovensky hovoriacich turistov.
Prajem krásne dni.
diky!! to je vybornej napad. znas nekoho, kdo poda tu zadost? 🙂
V termíne 19.08.-01.09.2016 budeme (aj vďaka Tebe už tretí krát za sebou) pár km od Kerkyry. Tentokrát v Ermones. Ak je záujem, môžme to prebrať, budeme mobilní. 😉
Ale vážne. Žiaľ/chvalabohu nemáme také možnosti ani známosti. Chcel som tým „smeknout klobouk“ pred Tebou za Tvoju prácu, ktorou perfektne propaguješ Grécko a zvlášť Korfu.
Ďakujem.
dennicky o citoch necitam, to mi len kurnik nieco padlo do oka… hlavne ma na zaver pobavil autor videa „Pavla Cream“ :-))
hahahaha. blby ale je, ze kdyz jsem to napsala na youtube, prepsalo se mi to I na Hotmail, takze moje maily padaji do spamu…
Čas strašně letí a nestárnem jen my,ale i naše děti.Taky jsem to zažíval.Snaží se už být honem dospělí a to, že rodiče mají stále rádi,nedávají na sobě znát.Věřím, že Janis obsadí jedno z prvních míst.Pozná nové kraje,má být po kom?
Ranní koupel v moři je super,to znám.Člověk udělá něco pro sebe a celý den je potom svěží a pracuje jako ďas.Krásné ráno v Kerkyře,budu si pouštět,abych nevychladnul.
Pavlo,ať se ti daří zvládnout v pohodě druhou polovinu sezony.Hodně štěstí.
díky, Vláďo, zdravím a moc se omlouvám, že nestíhám odpovídat na maily, ale čtu je poctivě:)
Jako mámu dvou synů mě tenhle příspěvek opravdu rozesmutnil. Ach jo 🙁
fakt? proč? tak to nebyl úmysl, i když z toho asi čiší melancholie.
Milá Pavlo, zažívám podobné pocity, Jerry tedy sám moc necestuje, ale roztomilé dítě mi někam zmizelo :(. Snažím se to brát pozitivně – otevírá se mi víc prostoru pro sebe. A Ty se taky neztratíš!
Mila pavlo
Nepouzivate poctive Terms Of Service a udelam vam CopyRight Za tento pribeh,
privatni zivot se nesmi sirit na socialnich siti. Zastavime tento skandal.
Par zakonu:
Disambiguation/definition of key words and phrases
User rights and responsibilities
Proper or expected usage; potential misuse
Accountability for online actions, behavior, and conduct
Privacy policy outlining the use of personal data
Payment details such as membership or subscription fees, etc.
Opt-out policy describing procedure for account termination, if available
Disclaimer/Limitation of Liability clarifying the site’s legal liability for damages incurred by users
milý pobouřený chlapče, doufám, že až se potkáme u soudu, tak budeš odpovídat něco víc než jen „jo“ nebo „ne“. třeba se dozvím, jak bylo v Benátkách!! :))
Díky za Vaše příběhy, čtu je zcela pravidelně.
Mám to jako rodič dvou kluku (dvojčat) ve věku 17+ dost podobně. A lepší to hned tak nebude.
Ale už 25.8 startujeme směr CFU, pak Astrakeri a náš hotel, kam už jedeme pošesté, a podruhé bez dětí.
Klidný srpen na Korfu přeji i Vám.
Jirka
díky, Jirko. Užijte si Korfu!!
Jééééjej….jak já tak pročítám ten Váš blog, tak bych okamžitě nastoupila do prvního letadla, které by kolem prolétalo…(doufám, že bych trefila to správné) a odstěhovala se na Korfu (nebo nějaký jiný řecký ostrov?)…
Nejspíš zrovna procházím nějakou krizí (že by středního věku…?:)), změnila jsem v práci, v domnění, že se NĚCO změní a nic…pořád mám ten nutkavý pocit, že to chce něco většího…A odstěhovat se do Řecka, no páni…to by byla změna:)
Ale pak se opět vždy vrátím nohama na zem a říkám si…a co byst tam jakože dělala? Je Ti 45, řecky umíš akorát tak pozdravit, tak si zase raději sedni hezky doma na gauč a mrkni na blog ostrovanky s hrnkem čaje v ruce…
Ale stejně…pořád…někde uvnitř hlodá ten červík pochybností…
PS: Pavlo, pokračujte v tom co děláte, moc hezky se to čte. A nebojte se…z Janise se určitě vyloupne příjemný mladý muž, který ještě bude rád s mamkou komunikovat víceslovně…Vím to z vlastní zkušenosti:)