Sezóna se překulila přes půlku a já se začínám těšit na babí léto v Čechách. Jestli tedy nějaké bude. Letos mám tolik práce a návštěv, že nestíhám nic psát, tak aspoň krátce pár střípků. Dnes ráno jsem měla rozhovor v rozhlase a tím pádem byla brzy vzhůru. Šla jsem koupit čerstvý chleba a pak si na chviličku zaplavat. Ulice byly ztichlé a prázdné a u moře seděl starý pán s paní a hráli scrabble – hru s písmenky. V moři se koupali dva staří pánové, které jsem pozdravila a rychle kolem nich proplavala. Když jsem se vracela, zeptal se mě jeden z těch šedivých pánů: „Ty máš ploutve?“ Chvilku jsem nechápala. „No, že plaveš tak strašně rychle…“ Začala jsem se smát a vytrčila z vody svá velká chodila. „Tohle jsou moje ploutve,“ řekla jsem a pak ještě zdálky slyšela, jak se oba pánové hlasitě smějí.
Radost a veselí z malých věcí mě teď poslední dobou provázejí pořád. Tuhle jsem byla na letišti, když za mnou přišel můj kolega a taky nový kamarád Petr, který mi vyprávěl, že nějací turisté z jeho cestovky si v hotelu zapomněli boty a jiní turisté je zase našli a vzali s sebou, ale že neví o koho jde a tak že je na tom letišti nemůže dát dohromady. V tom obrovské davu to prostě nebylo možné. Přemýšleli jsme, jak to udělat a Petr najednou řekl: „Prosím, jdi to vyhlásit do rozhlasu, já se stydím…“ No, já se nestydím a navíc mi to přišlo docela vtipné, tak jsem šla k letištnímu rozhlasu a vyvolávala: „Prosíme klienty z hotelu Alkyon, kteří si v hotelu zapomněli boty, a klienty, kteří v tomto hotelu boty našli, aby se dostavili k odbavovací přepážce číslo čtyři…“ Tuto zprávu jsem několikrát zopakovala a najednou se dívám, jak se k přepážce číslo čtyři hrne asi padesát turistů a tlačí se před ty, kteří už tam hodinu čekají na odbavení. V tom přiběhla jiná kolegyně, která se snažila dav rozčílených předbíhaných turistů trošku utišit a zjistit, co se stalo a pak přišla a smála se: „To tvoje hlášení ti lidi asi špatně pochopili, takže všichni z hotelu Alkyon se začali tlačit k přepážce číslo čtyři a málem se poprali s těmi ostatními…“ Vkaz o botách ale ti, kterých se to týkalo, zřejmě nezaslechli a tak jedni turisté odlétali s botami navíc a druzí zase bez bot.
Včera večer jsem se šla s dětmi projít okolo zálivu a na zpáteční cestě jsem jim slíbila koupit něco dobrého. Jannis chtěl praženou kukuřici a Ofélie cukrovou vatu, kterou nikdy v životě neměla. Marně jsem se jí snažila vysvětlit, že je to něco tak hnusného, že to nemá smysl. Tu zkušenost si musela udělat sama. A protože měla včera svátek, koupila jsem jí za nekřesťanská 2,5 eura žlutou cukrovou vatu z odporně špinavé mísy od chlapíka, který spolu s prodejem koblížků a kukuřic musí vydělávat majlant, protože před námi stála tak dlouhá fronta, že jsem přemýšlela, zda ještě ten večer přijdeme na řadu. S účtenkami i přes přísné kontroly daňových úřadů, si chlapík hlavu nijak nelámal. Ofélie tedy poprvé a naposledy ochutnala cukrovou vatu a říkala, že už nikdy nic podobného nechce. Tak hurá, zdá se, že to byla celkem dobrá investice.
Včera jsem taky prohrála sázku s Jannisem. Ten totiž tvrdil, když Adonis domů přivezl balík vody Kostillas, že se nedá pít a je hnusná. Že on pije pouze vodu Zagori. S lehkým úšklebkem jsem mu tedy slíbila, že pokud pozná ve slepém testu tyto dvě vody od sebe, bude si moci chodit kupovat pouze Zagori a nikdo mu ji nebude pít. A tak jsem za jeho nepřítomnosti nalila do jedné sklenice vodu Kostillas a do druhé Zagori, Jannis si, jak nějaký sommeliér, přivoněl a pak ochutnal. Při vodě Kostillas se zašklebil a pak zkusil Zagori a řekl: „Tohle je Zagori…“ Nemohla jsem tomu uvěřit, tak jsem pak potají nalila do obou sklenic Kostillas a dala mu ještě jeden test. Jannis si zase přičichl, pak obracel vodu na jazyku a šklebil se. To samé dělal i u druhé sklenice a pak řekl: „Já fakt nevím, ale obě ty vody jsou pěkně hnusné…“
A máme to. Teď už jen vymyslet, jak tento jeho talent využít:)
Jannis má velký talent, že by si mohl udělat sommelierský kurs ve Valticích – u nás na jihu Moravy. A pak se třeba stát sommelierským mistrem Evropy nebo světa jako jeden můj bývalý kolega novinář s velkým a citlivým nosem 🙂
Jinak jsem předevčírem na chatě u rodičů v západních Čechách dočetl Vaši poslední knihu a musím uznat, že máte talent, zejména kloubit vážné věci s lehkým nadhledem a vtipem, což se málokomu podaří. Asi zkusím i další Vaše knihy, kde se k nim dá v ČR dostat? Mimochodem právě píši reportáž pro jeden časopis o cyklotoulkách na Lefkádě před cca 14 dny. Obdivuji, že dokážete žít v takovém vedru, já byl v Řecku poprvé a příště jedině na jaře nebo na podzim… Byť jsme měli zaplacený hotel, spal jsem na balkoně, kde se aspoň k ránu malinko ochladilo. (Klimatizaci nesnáším). Tak zdravím do Řecka a příště třeba na Korfu, pokud mne Vaše knihy přesvědčí 🙂
Diky moc! zkuste tedy zde: https://www.nln.cz/vyhledavani/?csrfmiddlewaretoken=XHIBrBSqLYN0bTtG1nhyLQ8HNS7afm4N&query=smetanova&reset=
tady jsou vsechny. a az vas presvedcim, tak prijedte!!
Copak poznat značku, ale uhádnout ročník, to je úkol pro ochutnavače Janýskových kvalit! 🙂
🙂 tak je mu 14, myslim, ze v patnacti uz zvladne i jednotlive prameny 😀
I střípky jsou půvabné, moc ráda všechno od Tebe čtu. A naše nejstarší sis sebou na Korfu vzala Tvého „bez-průvodce“, těším se na vyprávění ….
dekuji ma mila nuli. snad se tu dceri libi! pokud odlita v pondeli, jsme na letisti rano a odpoledne, tak at se kdyztak hlasi:)
Já bych se tedy podržela té vody, konečně synek je věkem jinoch v rozpuku.
Postoupila bych od stáčené vody k pramínkové z místních zdrojů (Kardáki(?)) a každou další ohlášenou návštěvu z ČR bych požádala o čerstvý vzorek z jí dostupných zdrojů. Ať talent nekrní.
Vsadím se, že Mariánky, Karlovy Vary či Luhačovice fajnšmekra vyloženě potěší. (Do Poděbrad Vás zvu raději rovnou k prameni, odleželá přírodní Poděbradka po 2-3 hodinách není to pravé).
Pramínek nejchutnější bývá ten svépomocí nalezený. To by byla výzva pro Vašeho Adonise. Nesvede to totiž jen tak někdo, materiálově je to však nenáročné (nanejvýš haluz). Odborně proutkaření.
Vy dodáte šaramantní propagační slůvko – a máme tu nanejvýš perspektivní podnik 21. století.
Žízeň je (a bude) větší, kdo bude „u pramene“ má větší šance na veselou mysl.
Berete?
To ještě mlčím o tom, že kvalitní chutná pramínková je 90% zážitku z českého piva.
Z Poděbrad až k Vám do Kerkyry Vás zdraví
čtenářka Anežka
mila anezko, to je genialni napad! beru! ted jeste, aby to vzal i janis:)
No ploutve – všímám si, že hodně z mladších kluků ty ploutve dnes opravdu má :). Kam se na ně já hrabu se 43 velikostí.
To hlášení bylo v aj, že to špatně pochopili? Teď už vim, že mě na letišti můžou vyvolávat i kvůli botám, tak to už se příště nebudu vůbec vzrušovat :).
Tak to je Jannis hodně dobrej – já bych rozeznal maximálně železitou minerálku od stolní vody.
Pájo dobře, žes postnula už jsem měl absťák a koukal se i na Sonju jestli třeba tam se něco neobjevilo.
1. ja jsem ale zenska:)
2.hlaseni v cestine, ale proste lidi a/ neposlouchaji a za b/ si z tohpo vyberou jen to, co se jim hodi. v tomto pripade, ze muzou predbehnout ostatni vsichni, co byli v tom hotelu…
3. jo, byla jsem prekvapena, ze to fakt poznal.
4.budu se snazit psat vic, ale mam toho nejak hrozne moc! mej se krasne. p
Zdravím Vás z Korfu,
jsme ubytovaný na Barbati v apartmánech Servos u Janise.
Jsme v těchto apartmánech již po druhé, letos a loni na 15 dní. Já jsem na Korfu již po čtvrté, Korfu miluji:-). Navštívila jsem i jiné řecké ostrovy, ale Korfu je Korfu;-). Zítra se chystám na výlet do Kerkyry, už jsme tam letos byli. Chci tam jet brzy ráno, než bude město plné turistů. Před dovolenou jsem objevila Váš blog, moc mě zaujal, koupila jsem si od delegátky Exim toursu Vaší knížku i s podpisem, jedním dechem jsem ji přečetla;-). Vaše příběhy jsou moc pěkné, vtipné, máte šikovné děti i manžela. Voda Zagori je opravdu dobrá;-).
Mějte se moc krásně a ještě víc takových příběhů.
Maruš z Kadaně
jeee, ted jsem se zasnila.. 🙂
Taky na me volavali lidi v Recku neco o rychlem plavani, rakete, delfinovi…. a kde jsem ted?! Letos jsem se smocila v mori, mysleno plavani, ne jen paty, jednou! Bydlime daleko od pekneho more, i kdyz je to ostrov (Anglie). 🙁 🙂
S tou vodou Janyska chapu! V Recku obecne mi teda voda moc chutnala. Tady neee.
Pises o podzimu v CR…. mozna tam budu taky! 🙂
Paja
Pobavilo, Pavli. My vždycky v Řecku pijeme tu, která je nejlevnější. Letos na Aegině to byl Dirfys. Ale loni jsem na Samosu začal pít kohoutkovku a musím konstatovat, že máme dost zmlsané jazyky, protože vychlazená se dá pít i ta 🙂
🙂 tak to je super! ušetříte a budete mít tělo plné minerálů…