Minulý víkend jsme se s Ofélií vyrazily na dámskou jízdu na sousední ostrov Lefkáda. Já kromě Korfu Řecko moc neznám, na rozdíl od Adonise, kterému se z ostrova nikam moc nechce. Ten víkend měl ale plachetnicové závody a Jannis chtěl zůstat doma.
Na Lefkádu jsem se chtěla podívat vždycky, ale tentokrát moje motivace byla o to větší, že nás pozvali naši, do té doby pouze internetoví, přátelé Eva s Karlem do svého ráje zvaného Eden.
Karel s Evou si postavili před několika lety na jihu ostrova v divočině tři vilky u moře, o které se v létě starají a pronajímají je turistům. Jenže teď bylo ještě před sezonou, a tak jsme mohly s Ofélií bydlet přímo u nich doma. Tak vřelé přivítání a takovou pohostinnost jsem už nějaký pátek opravdu nezažila.
Ostrůvek je o dost menší než Korfu, ale je také krásně zelený a na západním pobřeží jsou tak úžasne pláže, až se člověku tají dech. Květen je ideální měsíc, protože na ostrově nejsou téměř ještě žádní turisté, přitom restaurace a obchody už normálně fungují a počasí jsme si nemohli vybrat lepší.
Eva s Karlem měli spoustu práce s přípravami na sezónu, a tak jsme je si s Ofélií zatím udělaly krásné výlety po ostrově. Navštívily jsme nejznámější pláž s neuvěřitelně tyrkysovým mořem Porto Katsiki a na zpáteční cestě, abychom nerušily Karla, který se chtěl dívat na klíčové uktání v hokeji, jsme se ještě stavily na nejbližší pláži od Edenu – Afteli. Maličká kamínková pláž s průzračným mořem vyloženě lákala ke koupání. U pěkného plážového baru (kdo sem vůbec může jezdit do téhle země Nikoho?) seděli dva chlapíci, jeden mladý a jeden bezzubý, jehož věk mohl být cokoliv mezi padesáti a devadesáti lety. Trošku si nás s Ofélií prohlíželi, zvláště poté, co moje dcerka dostala záchvat hysterie, když zjistila, že pláž je pokryta tisíci malými housenkami, které plavaly i všude v moři. „Nebojte se, tohle se děje jen jeden týden v roce (zrovna ten náš…), za týden z nich budou krásní motýli!“ volal na nás bezzubý chlapík. Opatrně jsme našlapovaly a rychle se smočily v moři. Když jsme se osušily a chystaly k návratu, bezzubec se na nás přátelsky díval a ptal se, okdud jsme. Ještě, než jsem mu něco vysvětlila, zamyslela jsem se a matně si vzpomněla, že Karel kdysi na svém blogu psal o rybáři Vangelisovi, který vysedává na pláži Afteli. „Vy jste pan Vangelis?“ zeptala jsem se ho. Vangelis odkryl svá bezzubá ústa, která se mu roztáhla do srdečného úsměvu. „Ano!!, zvolal. A kdo jste tedy vy? Nejste vy náhodou ta malířka z Korfu? (v řečtině se malíř řekne zoografos, kdežto spisovatel syngrafeas, tak nevím, jestli si tohle popletl Vangelis nebo Karel, který mu o mně zřejmě vyprávěl). „Tak to si musíte dát drink!!“ zvolal Vangelis znovu s nadšením.
Objednala jsem si pivo a Ofélii čokoládu. Vangelis se vyptával na náš život na Korfu a já zase na jeho rybářské úspěchy. Vyprávěl mi, že rybaření je práce pro lenochy. Večer vyjede na motorvé loďce, nahodí sítě a ráno si posbírá ryby. Pak jezdí po vesnicích, kde ho už znají, a prodává své úlovky. Vydělá si tak prý třicet až sto eur denně, takže se mu daří dobře a k životu nic víc nepotřebuje. Finanční kontroly mu prý nechodí, vždyť se tam všichni znají a vědí, jak je rybářství užitečné. Kromě toho dává prý úředníkům slevu. Jedna ryba za čtyři eura a dvě za pět. To se to pak prodává!
Po chvíli jsem chtěla zaplatit a rozloučit se, protože Eva s Karlem měli v plánu nás pozvat na večeři do nedaleké přímořské vesničky. Vangelis však o placení za žádnou cenu nechtěl slyšet. „Já jsem vás přece pozval,“ zatvářil se dotčeně. A tak jsem mu poděkovala a ze slušnosti řekla, že až přijede na Korfu, zvu ho na drink zase já. Odkryl na mě opět svá bezzubá ústa a horlivě pokyvoval hlavou: „Já určitě přijedu, jak tě ale najdu, vždyť na tebe nemám ani číslo?“ Ajejej, pomyslela jsem si. „Neboj, až to bude aktuální, řekni Karlovi a on ti ho dá,“ usmála jsem se na něj a zamávala na rozloučenou.
Když jsme přijely po prašné cestě „domů“, Karel s Evou už seděli na terase, popíjeli svůj večerní drink a pozorovali klidnou hladinu moře. „Pozdravuje vás Vangelis,“ oznámila jsem jim zvesela. „Vangelis? Tys ho potkala? Jak víš, že to byl on?“ Ptali se oba se zájmem.
Vyprávěla jsem jim celou historku, kterou se dobře bavili a Karel, který je s místními staříky jedna ruka, se smál: „On ti vyprávěl o svých příjmech? O sto eurech se mu může jen zdát. Myslím, že těch třicet a to ještě ne každý den, je pravděpodobnější suma. A mimochodem, Vangelis není žádný stařík. Je mu pětapadesát a neustále hledá nějakou ženskou. Tuhle měl Rumunku, ta ho jen využívala, pak měl Cikánku, ta ho okradla a pak jednu Rusku a ta byla líná a chtěla se od něj jen nchat živit a večer chodit za chlapama, takže to tvoje číslo, to po mně určitě bude chtít.“
Smáli jsme se a pak vyrazili do víru maloměsta. Nejdřív nám chtěl však Karel ukázat místní kafenío, kam chodí sbírat místní drby, vyzvedávat si poštu a kde se naučil velice dobře řecky. Posadili jsme se ke stolku a objednali si pivo. Za chviličku okolo projížděla malá dodávka. Když nás řidič uviděl, zastavil a vykoukl z okýnka. „To je Vangelis,“ poznamenal Karel a šel se podívat, co chce.
„Dlužíš mi pivo, zachránil jsem tě“ oznamoval mi záhy Karel. „Vangelis po tobě strašně touží, říká, že jsi ze všech těch bab poslední doby jednoznačně nejlepší a že jsi mu slíbila, že mu dám tvoje číslo. Řekl jsem, že mu ho seženu, ale ať si dá pozor, že máš strašně žárlivýho manžela…“
Zamávala jsem Vangelisovi, který pomaličku odjížděl a přemýšlela o tom, jestli mě má hřát u srdce, že jsem nejlepší z těch výše vyjmenovaných žen a mám být ráda, že mám majetného nápadníka na Lefkádě, nebo si mám zoufat, že můj jediný řecký nápadník je bezzubý rybář.
p.s. když jsem se vrátila, dostala jsem email od Karla, kde píše, že Vangelisovi číslo „dal“, ale rybář se na moje číslo nějak nemůže dovolat 🙂
To znám a je to úsměvné, já měla taky nápadníka, co mi nosil domů cd a v podstatě mě pořád jakoby náhodou potkával, cca 70 letý, žluté zuby, holohlavý, no děs běs (už umřel) a pak ještě zároveň v tu dobu jednoho, ten pro změnu měl na blbost papír na hlavu a chodil do centra pro postižené, kam já chodila ty lidi ve volné chvíli bavit a točit si na kruhu keramiku. No a jednou, když si takhle točím džbánek na kruhu, mi ten „kamarád“ po mém telefonátu s mým mužem říká: “ To ti volal milenec?“ Já na to: „Ne, to byl manžel“ A on:“ A ty nemáš milence?“ Já zase odvětila:“ Ne, nemám.“ Načež se nenechal zahambit a okamžitě reagoval: „A nemohl bych já být tvůj milenec?“ Kamarádka, co se mnou točila na kruhu vyprskla smíchy a já po té usoudila, že mám úspěch pouze u důchodců nebo postižených. 🙂 Takže tvůj rybář by byl v normě…Musíme se s tím Pájo smířit. 🙂 Hezké dny na Kerkyru. edita
lepsi bezzuby rybar nez nikdo:)
Jeeeej, milý príbeh! Afteli, nasa oblubena plazicka na Lefkade… malý raj na konci sveta…. a to rucne čerpadielko(pumpa), ktore sluzi ako sprcha, nema chybu!
….kartonovu tabulu k Edenu som nie raz videla a rozmyslala, či sa tam vybrat alebo nie… škoda, že sme netusili, že by sme mali… az po prichode z dovolenky som zistila, že ano mali sme odbocit na tu prasnu cesticku 😀 možno nabuduce
Krásny deň prajem! Nori
tak priste se urcite vypravte rovnou do edenu!
Lefkáda je naše srdeční záležitost. Jezdíme ke známým do Agios Nikitas tak mě tvoje vyprávění o Lefkádě moc potěšilo. Máme už projetá skoro všechna místa na ostrově, jen na pláži Afteli jsme nebyli…tak je zas o důvod víc proč se tam vrátit. 🙂
ag. nikitas se mi z letovisek libilo nejvic. ale raj je fakt primo v edenu:)
Miluju Lefkadu, Vassiliki… Egremi, Porto Katsiki …
ja uz ted taky. jeste musim nejaka mista prozkoumat.
Lefkada je moje jasná srdcovka, prošel a projel jsem ji opravdu křížem krážem a mám to tam moc rád. Přivítala mne v roce 2003 první ráno silným zemětřesením, a nejspíš proto jsme si tak padli do oka, že se k sobě pořád vracíme :-). Ale pana Vangelise bohužel neznám!
vangelis na chlapy asi kasle, takze mozna to bude tim:)
Jen tak mezi radky… cetl jsem komentare-ja ti dam cedule Eden z papiroveho kartonu!!! Ty cedule, ukazatele, jsou z Eukalyptoveho dreva, ktere mi dal muj kamarad Hektoras a ja je nabarvil a nastrikal a kazdou zimu opravuju a zuslechtuju…! Zadny karton.. si kup cvikr-jo a ta pumpa na Afteli… jeste nez tam byl bar a tim padem i pergola a sezeni, Vangelis, muj kamarad, lehaval na koberecku-prave vedle te stare pumpy, ve stinu stromu nad ni… a mastil oko po spore odenych turistkach.. poznat ho je jednoduche..;-) jak psala Pavla..jen dodam,ze jediny ma kudrnate vlasy, skoro zrzave, je hodny, dobre srdce, ale bacha holky, silny tah na branku..tedy rozkrok.. 😉
Joooj, Karle promiň… nechcela som uraziť alebo dehonestovať Tvoj výtvor! 😀 Zrak mám dobrý, ale asi to silné letné slnko ma oslepilo… fakt prepáč! 🙂
😀
To jsem netušil, že se housenky chodí koupat k moři. Bejt to ty chlupatý, tak by mě to též moc nepotěšilo.
Tak Vangelis vydělává rybařením… Tak mi napadá jestli není spíš výhodnější pronajímat lehátka a slunečníky?
Jináč to bude asi starej popleta, když o tobě mluvil jako o malířce a číslo nejspíš zaměnil a bůhví komu teď volá :). A nebo, že by bohatý nápadník neměl na telefon?
no, on mu asi karel nedal kvuli memu ultrazarlivemu manzelovi to spravne cislo:))
Tak to mi připomnělo, jak jsme se předloni s kamarádkou vydaly na tancovačku do prastaré sokolovny v Novém Kníně, kde hrála naše milovaná Odyssea. Záhy jsme se tam daly do řeči, do tance a do pití s dvěma týpkama asi v našem věku ( takže nám dohromady bylo plus mínus 200 let ). Jeden neměl dva prsty a z druhýho vylezlo, že je v invalidním důchodu, protože měl úraz na ruce. V mobilu nám ukazoval rentgenové snímky, na což jsme obě musely vyštrachat čtecí brejle, abysme ty šrouby v rameni mohly řádně obdivovat. . . No, byl to hodně povedený večer :-))
to je vtipne!! 😀
Sedím u počítače, abych trochu přehlušila stres (naše Pája jede na zkoušku, zatím teda nic moc -jedna ku jedné, potřebuje ji udělat; navíc její kluk hokejista je právě na operaci s kolenem, a to by se mělo tutově povést) – a přečtu si takovou parádu včetně komentářů! Tak všem díky, hned je mi lehčeji …
nuli diky a preju, at vsecko dobre dopadne! nebo snad uz dopadlo…
Není ani tak důležité, jaké soutěže se účastníš, důležité je být první !!!.
buteo, jeste, ze te tu mam!!
Díky za informace. Mám prosbu? Je nějaký link na ubytování Karla a Evy ze základními informacemi a fotkami?
Díky předem.
jasně!! http://www.edenlefkada.com/
Ten blog je úžasný…prožívám těžké období a tento blog mi pomáhá je přežít..:) je v tom nadhled a schopnost mít radost z drobných věcí
Malá rada pro autorku, jen mě to tak napadlo…omlouvám se pokud je nerelevantní… já nejsem webový expert, ale určitě by stálo zato dát k tomuto blogu facebookový Like button.
Na webu jsem našel návod… stačí dát webmasterovi něco takového, http://www.webmonkey.com/2010/04/adding-facebook-like-buttons-to-your-site-is-damn-easy/
a pod tímto blogem se objeví Like button…bude to mít rychle stovky Liků a zaslouženou popularitu.
V tuto chvíli neumím přidat web http://www.ostrovanka.cz jako Liked page na facebook. Možná to jenom neumím já.
Pokouším se svůj původní příspěvek poslat podruhé…
Díky za výborný blog 🙂 pohled na život s nadhledem a schopnost radovat se z každé maličkosti a každé minuty, to by všem prospělo…mě to pomáhá vyrovnat se s těžkými chvílemi
Drobný nápad…já jsem se o tomto blogu dozvěděl náhodou, díky „Lajkování“ konkrétního příspěvku
Bylo by fajn kbyby i samotný blog jako celek měl knoflík „like“…zkusil jsem to sám na svém blogu, a je to velmi snadné, stačí říct webmásterovi aby to sem někam umístil.
Určitě by se o tomto super blogu dosvědělo víc lidí…
Ten jeden řádek kódu mám na svém testovací blogu, je vidět po kliknutí na moje jméno zde.
dělá mi takové choutky na Korfu, byl jsem už 3x…Agnos, Arillas, Sidari…nejlepší byl Agnos, asi protože jsem byl ještě za devadesátých let , za drachmy, a bylo to pro nás ještě levné. A byli jsme mladí:)
Bohužel nevím zda to letos dáme, logisticky a finančně. Ale pokud se tam někdy ještě dostanu tak určitě přes autorčinu firmu…možná bychom zvážili i Pargu. Korfu mi přišlo že tam hodně od první návštěvy za ta leta pokročila komercializace, ale to asi všude.
Těším se na pokračování.
díky moc za přínosný komentář. s tím FB prosím svého skvělého adina, ten ale nemá moc času, tak snad brzy:)
Dobrý den… teď se v médiích hodně píše o tom že Brangelina (Pitt a Jolie) si koupí řecký ostrov…co na to hrdí Řekové? Necítí se tím ponížení, baví je to téma? Děkuji
to jsem vůbec neslyšela, takže nevím…
Krásně napsáno 🙂
Mně je taky přes sedmdesát, zatím mám ještě své zuby a taky bych rád byl na pláži a popíjel něco osvěžujícího ale jsem v Česku na Šumavě a jen vzpomínám na moře jak by mi asi mohlo být.
tak snad příští rok!!
Dobrý den Pavlo mám v plánu leťet s manželkou na Corfu si trochu odpočinout ,myslíte že je vhodné si pronajmout byt v Kerkyře , nebo u moře….děkuji Petr
dobrý den, záleží na tom, co si od té dovolené slibujete. až to bude aktuální, klidně mi napište na pavla74@hotmail.com