„A co si mám vzít na sebe, když přijede ten patriarcha?“ Ptala se mě Ofélie a já jsem byla celkem bezradná. Co si tak člověk obléká a není to vlastně jedno? „Vždyť tam budou stovky dětí, to si myslíš, že patriarcha bude zrovna koukat na tvoje boty?“ Zkoušela jsem ji přemluvit, aby si vzala botasky místo balerínek. Ale Ofélie má jakýsi přirozený respekt k autoritám (tedy kromě svých rodičů), takže trvala na svém. Vzala si bílou košili a modrou sukni a černé balerínky, aby patriarchu z Konstantinopole náležitě přivítala.
Mezitím ale na facebooku zorganizovala skupina učitelů protestní petici proti povinnému vítání patriarchy. Ve svém manifestu psali, že nevidí důvod, proč by děti měly přijít o několik hodin vyučování, a vítání nejvyššího představitele pravoslavné církve by mělo být dobrovolné.
To mají jistě pravdu, chtělo by se říci. Ovšem v Řecku děti taktéž nedobrovolně nechodí do školy, když učitelé stávkují za vyšší platy, celkem nedobrovolně chodí do velmi drahých doučovacích kroužků ve svém volnu, když na ně učitelé kašlou a místo vyučování kouří na chodbě nebo si hrají na počítači. Ale nemá cenu házet všechny do jednoho pytle. Samozřejmě ne všichni jsou takoví.
Janis nešel do školy, protože se svým dechovým orchestrem vítal patriarchu na letišti. Myslím, že mu to přišlo celkem vhod.
Spěchala jsem na náměstí, abych se podívala, co tak vzácná návštav bude obnášet. Poslední patriarcha tu byl před padesáti dvěma lety! A tenhle, Bartoloměj, ještě nikdy, zato jsem se dočetla, že v Čechách už byl třikrát. Patriarcha je pro pravoslavné křesťany něco jako pro katolíky papež.
Počasí vítalo patriarchu slunečními paprsky, na náměstí stála tribuna, nad níž visel plakát s jeho fotografií a desítky popů se shromažďovaly kolem tribuny a oblékaly si na své černé taláry sváteční hábity, které si přinesly s sebou v igelitkách. Bylo zajímavé je při tom sledovat.
Mám trošku strach z davů, a tak jsem se šla podívat na okraj náměstí, tam, kam zřejmě měl patriarcha přijet. Po chvíli přijelo pár policajtů na motorkách a v autech a patriarcha vystoupil. Zvony na všech kostelech ve městě se zvučně rozezněly a vojáci zahráli řeckou národní hymnu. Čekala jsem bezpečnostní opatření, ochranku, davy lidí, ale nedělo se celkem nic. Patriarcha přišel až k dětem přede mnou a pohladil je po hlavě se slovy: „Mám vás rád, kvůli vám jsem přijel na Korfu,“ a byl tak dojemně obyčejný, že jsem najednou získala desetinásobné sympatie k pravoslavné církvi.
Pak jsem se šla vykoupat do moře. Už je trošku chladné, tipla bych to tak na sedmnáct stupňů. Po cestě zpět jsem před kostelem svatého Spyridona viděla pár fotografů z Korfu, kteří nechybějí při žádné příležitosti. Vytáhla jsem pro jistotu i svůj foťák a čekala, co se bude dít. I když podle toho, že na ulici nebyl skoro nikdo, se nedalo nic velkého očekávat. K mému velkému úžasu z kostela najednou vyšlo pár popů a za nimi Bartoloměj. Cvakla jsem jednu fotku a šla domů. Kde jsou ty zástupy lidí? Pomyslela jsem si trošku zaraženě, vlastně mi ho přišlo až líto.
Večer jsem se šla podívat do chrámu ve Staré Benátské pevnosti na koncert, kde měl hrát Janis. Koncert mě sice moc nebavil, ale potkala jsem tam pár českých dětí s jejich učitelkami z Brna. Chvilku jsme si povídali a já jsem pak spěchala na další koncert, který pro patriarchu nacvičily tři dechové orchestry hlavního města Kerkyry. Janis hrál i tam. Divadlo bylo narvané k prasknutí, ale kupodivu jsem opět neviděla žádná bezpečnostní opatření. Patriarcha seděl vepředu na takovém malém trůně a (jak mi Janis později potvrdil) klimbal, protože musel být nesmírně unavený. Každá kapela měla asi čtyřicetiminutový program a k tomu všemu se Korfané strašně rádi poslouchají, takže vždycky nějaký předseda, či místopředseda nebo prezident nějakého spolku či jiný významný člověk pronesl nějaký proslov, ve kterém nezapomněl zmínit, kdy se narodil dirigent té či oné kapely a kde vystudoval.
Patriarcha se statečně držel, na druhý den měl ještě dostat čestný doktorát Jonské akademie a čestné občanství města Korfu, vyslechnout si několik přednášek a v pátek sloužit liturgii při příležitosti svátku svatého Spyridona. A dnes, v předvečer toho velkého svátku, zase vyzvánějí zvony a tímhle vlastně začíná pravý korfský advent. Ale ten už všichni znáte…. A tak já jdu ozdobit vánoční stromek, protože „tak káže tradice“, jak mi právě vysvětlila moje Ofélie.
A tady si můžete prohlédnout video:
Tak to je opravdu slavnostní okamžik. Nezajedete si patriarchu příště prohlédnout do Prahy? Ale to by asi nebylo tak slavnostní a s tolika přihlížejícími. Takže příště zase za 52 let! 🙂
za 52 let uz sem foto asi nedam:)
Zajímavé a milé jako vždy 🙂
Jak se, Pavlo, díváte na toto:
http://echo24.cz/a/wZTUL/prvni-zeme-eura-pod-vladou-neokomunistu-s-oligarchy#2KB1B6Bi5Kr7RvYX.01
Není v tom trochu souvislost? Kde bují komunismusl skomírá to ostatní, církev nevyjímaje… 🙁
dekuji moc za zajimavy clanek. je i dost pravdivy, podle meho nazoru. ovsem posledni pruzkumy ukazuji, ze uz by syriza asi tak uplne jasne vitezstvi nemela. ve stredu jsou volby, nechme se prekvapit.
ja myslim, ze tady jsou lide tak zmateni, ze si rikaji, ze horsi uz to byt nemuze a proto mozna chteji dat sanci nekomu novemu, zvlast, kdyz jim slibuje takove vymozenosti.
jinak tu souvislost si netroufam vubec odhadnout…..
Pájo, ten toulavý pes je supr! A článek taky, docela jsem si to tak představovala …
mne se libi ti vojaci a do toho se tam promenuji ti pravolsavni popove. a pes je fakt super. toho jsem si vsimla az posleze:))
Ahoj, nedávno jsem objevila Váš blog. Vaše příběhy jsou úžasné. Máte skvělé děti a manžela. Už prohledavam knihkupectví a ptam se po Vasich knihách. Jsou opravdu inspirující…. Určitě Korfu někdy navštívim.
Ještě jsem necetla všechny povídání, ale mám jednu otázku. Jak u vás funguje pošta? Stejne jako ostatní úřady? 🙂
mila andreo, dekuju moc!! posta? to je zvlastni instituce. nekdy funguje prekvapive dobre, nekdy stejne dobre/spatne jako u nas a jednou mi adventni kalendar, ktery mi poslala sestra z nemecka, dosel na velikonoce:)) takze tak…
Zdravím na Korfu, myslím, že ano zdaleka té České poště nemůže konkurovat. Nedávno kolegyně obdržela vánoční pohled soudruh ten a ten….datum podání rok 1977. Adresát byl nyní již mrtvý bratr její matky. Letité pošťačky to věděly /úplně jiná jména/ a proto doručily pohled „náhradně“ čímž značně vylepšily image dřívějších kolegů. Zajímavé je, že pohled nebyl nikterak zničen zubem času. Dovolím si tvrdit, že v tomto česká pošta trumfne tu korfskou. Ale to je vše, takové krásné a slunečné zážitky jak na Korfu tu nemáme. Pěkné nadcházející dny.
super!!! 🙂 diky a hezke vanoce!
Před hodinou při snídani jmse taky měli vzácnou návštěvu. Manželka řekla, že jsi moc pěkná ženská. Já pozorně poslouchal a dělalo mi dobře, že mám aspoň pár známých /jedna ruka/, co nejen dobře vypadají, ale mají to v hlavně srovnané a dokáží to v ucelených větách prodat. Škoda, že to nebylo přesně za týden, to tady budu mít celou rodinu a vytahoval bych se. Všechno dobré celému Řecku a Tobě s rodinou šťastné a veselé Vánoce.
Milý Buteo, to je od tebe ale milé! Svoji velmi vnímavou ženu moc pozdravuj a řekni jí, že má u mě sklenku ouza, až se odhodláš ji vzít na Korfu:) Hezké Vánoce!
Opět budeme v září kousek , ve stejném moři, když tak hodím něco do vln.
„až se odhodláš ji vzít na Korfu:“ Já jí vzít, nejsem kufr, ten si můžeš vzít zněly by protesty. Já na své cesty – nejblíž Helgoland lodí z Hamburgu, to jo. To bych jí musel vzít, skoro násilím. Na Sic vloni jsem jí přemlouval, teď mě tam bere ona. Já se však nebráním. Tak všechno dobré a i když se moc neozývám, sleduji Tvou činnost furt.
mily buteo, dekuju a mej se moc hezky!! p