Nevím, proč už nemám téměř žádné vtipné historky s turisty. Možná je to tím, že se oni bojí, aby se nestali hlavními hrdiny nějakého příběhu, možná se naopak bojím já, kdyby to bylo něco nelichotivého, aby si to pak nepřečetli, tak se na ně už asi tolik nesoustředím. I když je pravda, že drtivá většina mých turistů jsou opravdu příjemní lidé. Až si občas říkám, že to snad ani není možné a odporuje to veškerým statistikám, takže si to za mě možná vyžírá nějaký kolega někde jinde.
Když nedávno odjížděla poslední skupina, byla jsem na letišti obdařena nečekanými dary:
Nejdříve jsem dostala firemní přívěšek na klíče od firmy Škoda auto. Pak jsem od jedné milé paní dostala plnou tašku obvazového materiálu. Prý to mám předat panu doktorovi, jsou tam i stehy na šití různých částí těla, ale prý jsou možná prošlé.
Dále za mnou přišla další milá paní a věnovala mi dvě nafukovací lehátka. Oblažila jsem jimi hned svého ostravského kolegu a taky našeho animátora, který si liboval, že na něm bude blbnout s dětmi v bazénu.
Pak jsem dostala velmi unikátní dárek, a to sice igelitovou tašku plnou pomůcek pro inkontinenci. Starší paní se mě nesměle ptala, jestli bych to mohla nějak využít. Ujistila jsem ji, že to určitě využiju. Ještě sice nevím jak a kdy, ale dárky se neodmítají. (A pevně doufám, že to já osobně potřebovat v brzké době nebudu…)
V poslední době mě kromě turistů baví některé děti. Přijde mi roztomilé, když devítiletá holčička hltá mé knížky a čtrnáctiletý kluk řekne, že ho Sonja bavila víc než Harry Potter.
Včera jsem měla rande s Adonisem v jedné úžasné taverně na severu ostrova. Jmenuje se Tři bratři a jeden z bratrů, Jorgos, má za manželku Češku, se kterou má desetiletou holčičku.
Pojedli jsme skvostného jídla, dali jsme si chobotnice v tomatové omáčce, grilované sardinky, smažené kalamary a pomazánku z rybích jiker, popili dobrého domácího vína a Adonis pak musel rychle odjet. Já jsem se ale chtěla vykoupat. Lákalo mě průzračné moře a liduprázdná (!!!!v srpnu!!!) pláž. Malá Aliki se rozhodla, že půjde se mnou.
I když jsme se viděly vlastně poprvé v životě, bavila se se mnou, jako bych byla její kamarádka ze třídy. Ptala se mě, jestli umím zpívat a jestli znám nějakého šíleně slavného zpěváka jménem Bruno Mars, což je zřejmě idol dívčích srdcí. Aliki byla dost zklamaná, když jsem zavrtěla hlavou, že Bruna opravdu neznám. Ztratila jsem u ní část sympatií. Ty jsem si ale získala zpět, když mě v moři Aliki požádala, abych jí zazpívala nějakou písničku. Trošku mě to vykolejilo, ale zazpívala jsem jí jednu od Elly Fitzgeraldové, což ji nadchlo tak, že zazpívala i ona jednu od Bruna. Pak se mi svěřila, že by se chtěla stát Brunovou manželkou. Jemu ale je prý dvacet osm, takže to prý nevidí jako reálné. Potěšila jsem ji, že Adonis je o dvacet jedna let starší než já a funguje nám to, takže nemá házet flintu do žita, osmnáct let není taková hrůza.
Večer jsem přišla domů a vzala své děti na náměstí, kde prodávají grilovanou kukuřici. Ofélie, která pořád leží v knihách, pomalu dojídala a najednou mi řekla:
„Mami, já se nemůžu smířit s myšlenkou….,“ Podívala jsem se na ni tázavě: „Kde vzala ten výraz a s jakou myšlenkou se nemůže smířit?“ Ofélie pokračovala: „… že už je ta kukuřice skoro snědená…“
Děti jsou prostě Boží stvoření a já na to teprve postupně přicházím.
A úžasnou tavernu Tři bratři si můžete prohlédnout zde:
https://www.youtube.com/watch?v=k2RwOLhy2kk&feature=youtu.be
Pavli.Tobě a dojít vtip?Ani omylem.Opět skvělé čtení,když jsem zase měl hubu od ucha k uchu.Nemá to chybičku.Jako vždy.A zvlášť,když si Vás člověk ve svých vzpomínkách vybaví,tak, jak Vás poznal na vlastní oči.Tak se mě tam všichni mívejte.Všechny zdraví Zdenek
ke konci sezony jsem bez vtipu a energie… taky zdravim!!
Taverna a hlavne jidlo vypada uzasne. Zelenina a morske produkty, to je v lete to nejlepsi. Ale nejvice se mi na tom videu libily barvy more a oblohy – nadherne modra. Je to a vzdycky byla moje oblibena barva. A navic je pry letos velmi in 🙂
Ja mam ale pro Tebe jiny pribeh, Pavlo. Pracuji casto se starymi lidmi a ti jsou stejne bezelstni jako deti. A rikaji, co si mysli – vetsinou. Loucila jsem se ve stredu s mou klientkou (je ji 95 let) s tim, ze odjizdim na dovolenou domu (ona samozrejme vi, ze nejsem mistni) a ze ji tedy 2 tydny neuvidim. Ona se me zeptala, zda ma matka mluvi anglicky. Moje zaporna odpoved ji uvedla do rozpaku a taky ji dost vyvedla z miry. A jak s ni tedy budes mluvit, kdyz ona nemluvi anglicky?
Bezelstnost a uprimnost, kez nam to vydrzi.
🙂
Milá Pavlo, alespoň vidíš jak jsi v Česku známá. Tvoje děti, no to je kapitola na další knížku. Myslím si, že nikdo nikdy neprezentoval KORFU jako ty. Možná že by jsi měla dostat metál :-). A to jsi z jiné země než z Řecka. Doufám že se za Tebou jednou podívám. Moc zdraví Irma .
nobelovku za propagaci:) prijed se podivat!!
Ahoj Pájo, když jsi psala o taverně Tří bratří, tak už jsem se tam viděl s holkama. Gábina s Adélkou se už těší na mořské potvůrky.
tak tam pozdravujte!
Díky za další milý příspěvek. Tavernu jsme také / před 2 lety/ navštívili a byla úžasná, na videu jsem si to všechno připomněla. Některá místa jsme kopírovali téměř jak je popisuješ ve svých knížkách a musím říct, že atmosféru Korfu nejlépe vystihuje posezení před tavernou v Doukades/ snad si název pamatuju dobře/- jak jinak než při kohoutu na víně… a pozoruješ cvrkot na náměstíčku. A když to člověk završí kafíčkem pod stromem s místními chlapíky nemá to chybu. Úžasné zážitky z tohoto místa. Díky moc za tipy.
to jsem rada. v pristim vydani ale budu muset par mist obmenit. nektera se bohuzel zhorsuji, ale zase jsem objevila nova.
Ahoj lidičky, z nádherného Korfu jsme se vrátili třetího srpna a od té doby jsme se u nás na sluníčku neohřáli. To krásné video(ale moc krátké) ,zvuk cikád, nádherné jídlo ale hlavně milí a vřelí lidé to nás zahřálo moc. Náš syn nás obohatil na Korfu o nové slovo. „Tatínku u nás žije v rybníku vodník ,kdo žije tady v moři,?“ chvíli dumal a potom to vymyslel – MOŘNÍK. Tak Vás srdečně zdravíme ,pozdravujte všechny milé a srdečné lidi na Korfu moc na ně vzpomínáme. PS: Paní Pavlo pozdravujte nějakého Mořníka. Děkujeme. Jeníček z domečku na kopečku.
Srpnová liduprázdná pláž? Zařadím si to do své sbírky protimluvů :-).
Skvely prispevek, tesime se na Korfu,uz skoro balime, pockej na nase darky!! ☺))))
Děti vždycky dovedou překvapit:)
🙂