Z celého toho setkání jsem měla docela hrůzu. Že nikdo nepřijde, že to bude na můj vkus moc estrádní, potom zase, že když někdo přijde, nebude dost místa k sezení, že se nebudu moct vyjádřit nebo budu mít velkou trému. Některé obavy se sice potvrdily jako správné, ale suma sumárum byla celá akce docela příjemná, alespoň pro mě.
Ale popořadě: Nejdříve jsem se dohodla s kamarádem Kubou, že mi pomůže do galerie dovléci pár knih, kdyby si je tam někdo chtěl zakoupit. Pak jsme si všimli, že hned s galerií je spojená kavárna, což byla dobrá zpráva, neboť jsem si představovala, že tam by mohla beseda neformálně pokračovat.
Vzhledem k tomu, že galerie měla k dispozici asi dvacet židlí, znovu se mi vrátila obava, zda budou mít všichni kde sedět. I usadili jsme se v kavárně, neboť bylo ještě dost brzy, prohlíželi si nápojový lístek, když tu k nám přišel podivně vypadající číšník. „Prosím vás, dali bychom si jedno točené pivo…“ „Nemáme, nedovezli..,“ zněla trochu nabručená odpověď. Vzhledem k tomu, že s nabručenými lidmi dost často pracuji, nemůže mě jen tak nějaký z nich vyvést z míry. Objednali jsme tedy jedno lahvové, já pro sebe čaj, který ovšem taky neměli, takže jsem dostala čaj úplně jiný. Byla jsem vlídná, protože jsem si jednak nechtěla kazit den a za druhé jsem od číšníka něco potřebovala.
Když za pochodu přeléval pivo do sklenice tak, že pěnilo až ven, ptala jsem se ho, zda by bylo možné, aby si lidé, pokud jich bude hodně, vzali židličku z kavárny do galerie s tím, že si dají něco k pití. Přišlo mi to jako oboustranně výhodná domluva. Návštěvníci budou mít kde sedět a pán bude mít kšeft. Vzhledem k tomu, že jsme v kavárně seděli celkem čtyři, domnívala jsem se, že odpověď musí být kladná.
Číšník postavil napěněné pivo na stůl a rázně řekl, že se nic nikam stěhovat nebude. „A stejně…vaše obavy jsou zbytečné, tolik lidí stejně nepřijde, já na tohle mám intuici…,“ uzemnil mě.
Pivo bylo teplé. Upozornila jsem na to pana Nerudného. „No jo, dyk vám povidám, že točený nedovezli a ty lahváče přivezli teď, tak jsem je nestihl nachladit.“ Pořád ještě slušně říkám, že teplé pivo je ale hnus a že se mohl zeptat, zda ho teplé chceme. „No jo, tak vám dám černý studený,“ zněla odpověď a než jsme se stačili rozhodnout, zda přijímáme, opět za pochodu už doléval sklenici černého piva. Takhle asi vypadá točené lahvové, pomyslela jsem si s lehkým úšklebkem.
Nakonec přišel pan Ebr, který celou akci vymyslel a tak jsem ho pozvala na burčák. Když se napil ze sklenky, přišel za mnou Neruda a povídá: „Mimochodem, tohle není ten burčák z lístku za 45, tenhle je výběrovej za 65, jen abyste se nedivila…“ Divila jsem se, ale rozhodla se, že nakonec se bude divit on. Zaplatila jsem účet, zjistila, že za čaj mi naúčtoval taky o dvacet víc, než bylo na lístku, asi byl tedy taky nějak výběrový, dala mu tři koruny dýško a požádala o deset korun, když mi špatně vracel.
Pak už se začali scházet hosté. Přicházeli známí i neznámí a srdečně mě zdravili. Galerie se pomalu zaplňovala, takže se musely využít všechny židle, i nakonec malá točící od klavíru a ještě možná dobrá půlka lidí stála. Pan Ebr vymyslel, že kulturní vložku bude dělat zpěvačka Bea, která si moji besedu trošku spletla se svojí besedou a potvrdila tím moji teorii, že zpěvačka by měly více zpívat a méně mluvit.
Ještě před začátkem jsem si všimla jednoho muže a jedné ženy, kteří ke mně přišli a ohlásili se jako veleznámý blogovací pár http://ubary.blogspot.cz/ a kapitán (jemuž se omlouvám, že neznám jeho novou blogovací adresu), se kterými se známe z blahých časů serveru bloguje a teď jsme se tedy poprvé spatřili tváří v tvář. Na čemž by nebylo nic moc divného, nebýt toho, že tihle veleblogeři přijeli až z Hranic na Moravě!!! Z čehož jsem usoudila, že jsou buď tak neskutečně milí, že mě přijeli podpořit z takové dálky nebo naprostí šílenci. Možná to bude nakonec kombinace obojíhoJ
Kdy beseda skončila, vyzvala jsem případné zájemce, aby se mnou šli do hospody na drink. Mezitím, po nepříjemné zkušenosti s kavárnou, Kuba prozřetelně rezervoval místa v nedaleké hospodě pro 5-10 lidí. Já se v galerijní kavárně rozloučila s panem Ebrem a zvala ho, ať za námi potom přijde a koutkem oka zahlédla Nerudu, který nechápal, že všichni odcházejí jinam a velmi zklamaným hlasem to okomentoval, že si myslel, že potom přijdeme tam. Když se nás do hospody přihrnulo téměř dvacet, milý číšník bryskně přistavil několik stolů a lítal sem a tam, aby nás rychle obsloužil a tak to má být. A tak jsme jedli, pili a hodovali a dobře se měli. Tímto děkuji všem, kteří vážili jakkoliv dlouhou či krátkou cestu a přišli se podívat, i těm, kteří to měli v úmyslu, ale neklaplo to. Třeba příště.
Pájo, teď už plně chápu, proč jsme odešli z té kavárny. Na otázku, zda jsme šílenci nebo ne, jsem se ti pokusila odpovědět u sebe
http://ubary.blogspot.cz/2012/10/beseda.html#more, začala jsem to psát sem, ale přišlo mi to moc dlouhé.
Beseda se povedla, ale kdyby tě občas pustili ke slovu, bylo by to ještě mnohem lepší :-)))
Díky za ni.
Mikin teď píše jen tak sporadicky, stavba domu ho vytěžuje na maximum, ale je na adrese: drevnik.blogspot.cz
baro, díky!!
Ahá, já si při besedě říkala, jestlipak Ostrovanka zná tu zpěvačku se zpěvákem a že je to asi akce i jejich, když ta Ostrovanka přijde ke slovu vždycky jen na chvilku.
Jo a v kavárně jsem po besedě potíže neměla, dala jsem si horký nápoj, byl mi doručen a naúčtován v pořádku. Oba vrchní mi ale připadali zvláštní, podle mě tam byli na chráněných pracovních místech, snad … vypadali tak. A jeden chlap seděl u baru s burčákem, divně se na mě šklebil a něco říkal, musela jsem dělat, že ho nevidím, pořád se otáčel.
tak chranena pracovni mista me fakt rozesmala:)))
Milá Pavlo, díky za milou besedu, i když mám stejný dojem, že si někdo spletl vaši besedu se svojí presentací… škoda! Už jsem to měla na jazyku, ale pan Ebr nedal prostor pro dotazy diváků…škoda! Příště přitvrďte a jděte do toho…!
Pro nás však bylo milé vás opět vidět a těšíme se na příště!
tak vzhledem k tomu ze to byla akce pana ebra, za coz jsem mu vdecna, jsem nemela moc moznost to nejak ovlivnit. clovek se porad uci.
Nesehnal hlídání pro naše 90 leté „dítě“. Zamrzelo a hned jako omluvu poskládal příspěvek http://ludovitgregus.blogspot.cz/. Když teď čtu komenty, tak lituji o trochu méně. Až přijedeš příště , rozhodne se nehodlám o Tebe dělit s nějakými doplňkovými umělci. Nebudu se dělit s nikým, určitě aspoň minutu dvě, to bys mohla vydržet.
Mám hned prosbu /pokud si prohlédneš ty moje lodičky. Na druhé a třetí fotce je plachetnička a ani Bára s Kapitánem si nevíme rady, jak tam na ten podivný stěžeň nebo co to vlastně je, přijde plachtoví. Adonis je takový koumák, jestli to nezná. Hezký podzim
Pavlo, ještě jednou k besedě. Nedá mi to a nemůžu stále pochopit,proč došlo ke spojení milé řecké ostrovanky a neznámé francouzské šansoniérky…Mám pro příště pro tebe námět, co takhle oslovit milou a zkušenou průvodkyni po Řecku a zároveň zpěvačku Marthu Elefteriadu? Kdo zná její Postřehy odjinud, uzná, že se nemýlím. Hned by ta beseda dostala jiný a ten správný nádech vůně moře, oliv a ouza…! Ráda zařídím, jen to asi bude až zase za rok, nebo ne? Ráda bych znala tvůj názor na průběh besedy i můj námět. Měj se pěkně a pozdravuj na Korfu své děti, vždyť už jsou tu populárná jako Ty!
mila vero, ta sanosnierka je prave docela znama. podle me byla i dobra a fakt mila, akorat moc mluvila:)
kazdopadne diky za namet, popremyslim o tom, ale marta eleteriadu je tak strasne popularni, ze by tam prislo tisice lidi hlavne kvuli ni, a ja na nejake monstr akce moc nesjem… tak uvidime.
buteo, dekuju. vse prohlednu a budukonzultovat hned, jak se vratim na ostrov. mej se krasne a priste snad dorazis.
Já jsem právě ta co lituje, že taky nesehnala hlídání ( pro změnu 96, praskla jí pračka)
Tak jestli to bude naqpříště u Marty a budeš to vědět o něco dřív, tak já si taky určitě někoho seženu na zástup.
eli, tak fajn, zkusim neco vymyslet|!!
Mrzí mě, že jsme nemohla- ve 4 je na mě moc brzy 🙁
A koukám, o co všechno jsem přišla! Neskutečný!!
Tak doufám, že nějaké příště BUDE, ráda přijdu a vezmu i babičku – „na celebritu“ :-))
my jsem meli besedu na korfu:) priste, pokud bude, udelame pozdeji.
Moc mě mrzí, že jsem nemohl přijít, snad se mi to někdy příště poštěstí. Vždycky jsem toužil poslechnout si tvé vyprávění a popovídat si s Nerudou :-).
tak popovidat s nerudou muzes i beze me. zatim tam zrejme je, i kdyz se chystam napsat pani majitelce a o nerudovi ji informovat. tak si pospes!
Jsem rád, že se ti Pájo ta beseda vydařila a, že dorazilo dost lidí – ostatně nevěřil jsem v nic jiného. Jinak asi před měsícem jsem narazil na podboně „příjemného“ nerudu prodavače v jedné specializované prodejně, ale myslím si, že je to vlastně ohrožený druh, neboť naštěstí je jich už minimum. Marně jsem pak vzpomínal, kdy jsem naposled zažil takové chování k zákazníkovi(až tak horzné). Musel jsem se hodně držet, abych dotyčnému pánovi pěkně od plic neřekl, co si o jeho chování myslím.