Neuvěřitelné. Tak rychle utekl ten letní čas, že se jen otáčím a divím se, kam zmizel.
Z letošních turistických historek nemám nic moc vyloženě veselého k vyprávění. Snad jen dvě příhody:
Nedávno mi sem přiletěla šestice sedmdesátníků, kterým jsem na letišti byla nucena oznámit, že budou bydlet v jiném hotelu (sama jsem ho vybrala z těch nejlepších, které tady máme), protože o víkendu pršelo tak silně, že některé pokoje hotelu, kde měli bydlet, byly vyplaveny. Ukázala jsem jim v katalogu, kde budou ubytováni, vytiskla rozdíl v ceně, který činil cca 15 tisíc korun na osobu a pobyt (v jejich prospěch, samozřejmě) a pak jen nechápavě zírala na jejich reakce: „Tak to máte, mladá pani, fakt velkej problém!!!“ a „My nikam jinam nepůjdem a budeme to hnát výš…“ a „My jsme tenhle zájezd zaplatili už v říjnu a těšili se na koktejly…“. Dívala jsem se na ty nerudné tváře a snažila se vysvětlit, že tentokrát na špatném počasí opravdu vydělali.
Nechápali, nevěřili a věřit ani chápat nechtěli. Nakonec se mi podaqřilo je přesvědčit, ať se jedou ubytovat, že hned druhý den ráno za nimi přijedu a když budou mít nějaké námitky, vyřešíme všechno tak, aby byli spokojeni.
Ráno na mě už všichni čekali v 8.30 v recepci s tvářemi jen o něco málo přívětivějšími, než předešlý večer. Svorně opakovali, že chtějí do původního hotelu za každou cenu, jeden pán dokonce vykládal, že jeho dcera pracuje v prestižním pražském hotelu a do telefonu mu říkala, že tyhle triky zná a používají je u nich taktéž. Nebylo možno je přesvědčit, že je nikdo nechce obalamutit a tak jsem jim slíbila, že je do jejich původního hotelu přestěhuju, jakmile to bude možné. Možné to bylo za týden, naštěstí šestice tu byla na týdny dva.
Po několika dnech, ještě před přestěhováním, za mnou na schůzku přišli všichni s neuvěřitelně přátelskými tvářemi: „Víte, paní Pavlo (…), my bychom se vám chtěli omluvit. Tady je to opravdu úžasné. My jsme byli vychováni v komunismu a máme prostě celý život pocit, že nás chce někdo ošidit a okrást. A tohle je první zkušenost, kdy se nás někdo nesnažil napálit. Měla jste pravdu. Ale do toho našeho původního hotelu se přece jen přestěhovat chceme..“ Na zvávěr mi dali bonboniéru a pak jsme se srdečně rozloučili.
V novém hotelu se šestici líbilo, i když sami přiznali, že je „pálilo dobré bydlo“, jak se sami vyjádřili. Přesto se najednou ze zakaboněných turistů stali ti nejmilejší, jaké si jen člověk pracující v cestovním ruchu může přát.
Druhou letošní historku kradu svému slovenskému kolegovi Adamovi, který dostal od své krásné dvacetileté klientky SMS tohoto znění:
“Ahoj, pise Janka zCorfubeach. Jeden casnik ma dnes pozval vecer o 11 na nejaku vzdialenejsiu plaz. Nic viac som sa od neho nedozvedela, lebo nerozumie anglicky. Je to tu znak pohostinnosti, ktory je neslusne odmietat alebo to funguje ako na Slovensku?”
Poradila jsem Adamovi, ať Jance napíše, že to zjistí pouze tak, když místo sebe pošle svoji babkičku, se kterou je zde na dovolené. I tak zodpovědná je práce delegáta…
Já jsem se vypravila předevčírem na jeden jazzový concert v nedaleké kavárně, která se nachází přímo nad mořem, oproti Staré benátské pevnosti. Objednala jsem si pivo, seděla v tričku při vlahé (stale ještě) letní noci naproti mladým talentovaným muzikantům a dívala se na měsíc v úplňku, který ozařoval moře jako velká svítící ozdoba. Hladina se leskla a osvětlená pevnost dodávala moři punc tajemnosti.
Tohle přesně je pocit štěstí, uvědomila jsem si náhle.
Dnes večer odlétám do Prahy. Za sebou nechávám své nejmilejší děti, svého Adonise i kouzelné Korfu, jež je mým domovem. Ač se na Prahu a všechny své přátele těším, už teď se zároveň těším na svůj návrat na nejkrásnější místo na světě.
Zdravím Pavlo,
čtu vaše blogy už strašně dlouho a strašně se těším na příští, vždy jsem jednou nohou na Korfu. Knihy jsem přečetla jedním dechem, ale musím napsat že ten poslední odstavec je to nejhezčí co jsem četla.. Mám ráda Korfu a ráda se na něj vracím…… těším se na léto
Martina
dekuji. prijdte na besedu:)
Není lepšího řešení, než naše milá Ostrovanka odhalila. Princip šťastného života netkví v penězích a jiných hmotných věcech.
…na Prahu a všechny své přátele těším, zároveň se těším na svůj návrat na nejkrásnější místo na světě.
Snad je to z mého výstřižku jasné? Prostě Ostrovanka má ráda Prahu a Korfu a rodiče a děti a tak je v jednom kuse šťastná a já jí to přeji .
Jen prosím nezačněme rozebírat, proč většina Čechů není šťastných. Ahoj Happy!
ajo, to mi nedošlo…:)
Pavlo, šťastný let, snad si z Prahy zase nepřivezeš žádné nemilé zážitky. Je tu zima, šedivo a trochu smutno, ne jako na Korfu.
ja zatím vidim samé slunicko. jsem nadsena!!
Ahoj Pavlo,
přeju ti klidný let a kdyby jsi našla chvilku ve svém programu, radi se s tebou setkáme v Praze a nejen na Korfu.
davide, diky, nechcete prijit na besedu? ja jinak fakt moc nestiham. klasice prazske toco..
Ahoj Pavlo,
bohuzel nam to nevyslo, protoze ja delam do 17:00 a Gabina se bala, ze Adelka by tam nevydrzela a rusila. Radi bychom se ucastnili, ale z uvedenych duvodu to opravdu neslo. Snad nekdy priste.
Ještě občas převládne babí léto i v Praze, tak snad nebude ten rozdíl tak markantní. Ale já bych opačným směrem jela okamžitě! Tak šťastné cestování oběma směry.
dekuji eli, pocasi nam vylozene preje..
Všichni bychom si měli myslet, že žijeme na nejkrásnějším místě světa. A pokud to tak není, tak by jsme to měli změnit! 🙂
Také přeji krásný pobyt v Praze!
Ještě jsem chtěla poděkovat za knihu Pod cypřišem se sklenkou ouza. Začínala jsem s ní den a pár kapitolek četla vždy u snídaně. Byl to můj příjemný rituál. Díky Pavlo a pište dál!
katko, diky!
Já už jsem tě vítala “ doma“ bokem:o)
Nejkrásnější místo na světě je vždycky tam, kde máme podstatný kus svého srdce a své nejmilejší bytosti, proto je mi nejlíp tady venku s mými zvířaty ;o), ale na Korfu se vždycky budu těšit moc:o)
jak bokem? kde?? ja nic nevidela, neslysela??
Milá Pavlo,
zdravím z Prahy a doufám, že si momentálně užíváte pěkný podzim v naší matičce.
Pěkný příběh o náhradním hotelu, fakt je , že my Češi jsme buď hrozně naivní a věříme všem a všemu a nebo naopak jsme strašně podezřívaví, že nás chce někdo napálit. Bohužel mám také pár horších zkušeností, ale i spoustu příjemných a nečekaných., no to je život.
Škoda, že nemůžu přijít na Vaši besedu, mám lekci angličtiny a nemůžu vynechat.
Ráda bych se s Vámi osobně poznala jako moje kamárádka, která byla letos v září na Korfu a nechávala si od Vás podepisovat při odletu knihu, říkala , že Vám občas napíšu, tak to jsem já o které se zmiňovala.
Mějte se pěkně a snad nědy nashledanou osobně na Korfu.
Jana Krejčová
mila jano, uzijte si anglictinu a dekuji za vzkaz!
Pavlo,
jaká beseda, kdy a kde?
Aha, už jsem to našla, to jsem Vás teda prošvihla…. Ach jo