Pořád nad tím přemýšlím. Co se tady děje? A proč? Vždyť Řekové jsou národ veskrze milý, nekomplikovaný. Proč pořád ty bouře a problémy?
Pak ale sedím na hřišti s Ofélií a najednou mi všecko dochází. Pozoruji jednu mámu s asi pětiletou holčičkou. Matka má na sobě draze vypadající oblečení, kožené kozačky na vysokém podpatku a v ruce drží cigaretu. V druhé ruce pytlík brambůrek a vždy, když k ní načančaná holčička v růžových šatičkách přijde, strčí jí brambůrek do pusy. Holčička s plnou pusou tak nic neřekne a odejde si na chvíli zase hrát nebo brát ostatním dětem hračky.
Pak dojdou brambůrky a je na řadě croissant s čokoládou. Nic jiného už v tašce není. Holčička začíná plakat. Maminka jí však slíbí zmrzlinu po cestě domů. Holčička spokojeně odbíhá za ostatními dětmi.
Matka zatím zapaluje další cigaretu a telefonuje. „Irini, Irinulko,“ volá. „Už jdeme domů, pojď.“ Irinulka dělá, že neslyší a dál se pere s malým chlapečkem o lopatku. Matka povzdychne, zapálí si třetí cigaretu a znuděně posílá smsky. „Irinko, už musíme jít! Čeká na nás tatínek!“ Odezva žádná. Po čtvrté cigaretě matce dochází trpělivost.
Chytá Irini za ruku a uřvanou jí tahne pryč. Nepomáhá ani slib už předem slibované zmrzlinky. Matka se bezradně rozhlíží po hřišti a tu spatří jednu známou. Poprosí ji, ať pohlídá dítě a pak jde pro zmrzku. Pak už odchází, se zmrzlinou v ruce, Irinulka celkem bez protestů z hřiště pryč.
Vlastně je to celkem jednoduché. Řecký stát se choval stejně. Nasliboval svým „dětem“ hory doly, když po nich ale pak něco chtěl, děti se vzbouřily. A tak mávnul nad požadavkem rukou a nasliboval další výhody. Potom mu ale došly peníze a potřeboval, aby alespoň někdo platil daně. Začal je zdánlivě tvrdě vymáhat, tak některé poslušnější děti zaplatily, jiné řekly, že na to prostě nemají. A tak stát zase mávnul rukou a změnil zákon, že ti, kteří nemají, nebudou platit. A to se nelíbilo těm poslušnějším, takže při přístím vybíraní daní také řekly, že nemají. Stát přitvrdil, ale děti se začaly bouřit a stávkovat.
Stát nevědel, co s nimi, a tak opět mávnul rukou a nechal ty, které zaplatí, ať zaplatí a ty, které nezaplatí, ať prostě neplatí. Takže nakonec už neplatil skoro nikdo nic. Aby se ale do pokladny přece jen něco vybralo, dělala se čas od času jakási daňová amnestie. Stát třeba vyhlásil, že od roku x do roku y mohou uzavřít své účetnictví všichni, kteří zaplatí nějakou částku jako výkupné. A tak většina šla a zaplatila. Koneckonců to bylo pořád méně, než dlužili na opravdových daních. Vlk se trošku nažral… a ti, co nezaplatili, na ty byla poslána kontrola z finančního úřadu, který, jak známo, vždycky něco najde. A tak pro jistotu příště při další amnestii už raději platili všichni.
Jenže teď už nejsou peníze ani na brambůrky ani na zmrzku. Teď už je třeba se „vrátit domů“, i když to obnáší spousty nesnází. Žádné dobrůtky a výhody. Žádná posečkání a dohadování. Teď přišla doba, kdy stát musí být jako důsledný rodič. A není vůbec divu, že se to dětem ani trochu nelíbí…
Skvělý příměr
Kdyby chtěl něco podobné posadit na Česko v tomto století, musel bych psát o Ali -papa a 40 loupežnících.Tady se pouze pouze slibuje a po demokratických volbách se miliardy odklánějí třeba na soukromá konta do Švýcar a tak. Rozdíl je ten, že Češi budou pouze remcat a pak si utahnou opasky a ti co nekradou, jsou na tom zas hůř. Heute ohne sranda .
Úžasné přirovnání.Já žiju ve Španělsku a Španělé by se také dali přirovnat k dětem, co čekají na zmrzlinu. Nejvíc se to odráží v nezaměstnanosti, mnoho lidí si myslí, že bez vzdělání a bez jakékoliv iniciativy jim zaměstnavatel zaťuká na dveře a sám nabídne práci. A právě to čekají od nové vlády, že vytvoří milióny pracovních míst mávnutím kouzelné hůlky, zázrakem zmizí krize a všechno bude jako dřív… Pohádku pro děti.
Ty jo, kdyby to bylo tak jednoduche, jak to rikas a prisli bychom o ty bramburky, tak se myslim nikdo bourit nebude…myslim,ze tady jde uz o trhani rohliku z huby…a to uz neni ani bramburek ani croisant…
veľmi dobré prirovnanie. smutné je len to, že sťažujú situáciu nielen sebe, ale aj iným štátom v eurozóne.
Jo, tos vymyslela úplně přesně, problém je, že dítě ve věku x let, které najednou nedostane svou zmrlinu, tě prostě při takové výchově podřízne.
buteo: ali baba:))) pravdive.
morena: tady je to trosku jinak. tady je hodne vzdelanych lidi bez prace. mozna tu nastala inflace vzdelani:(
gugu: jednoduche to neni, to ani netvrdim. ani nerikam, ze je to vina "deti". v nadpisu si muzes precist, ze se recky stat chova jako nezodpovedny /dokonce bych skoro tvrdila, ze se chova jako asocialni/ rodic. a za sve rodice a svoji vychovu deti bohuzel nemohou…
pavelhaston: nejsou zdaleka sami…:(
mod: to kazdopadne. jenze co muze takovy rodic cekat od svych deti??
Názor
Velmi hezky napsáno, avšak obávám se – nevýstižně. V Řecku patrně jde i o nezaměstnanost, nikoliv pouze o nechuť platit daně. Nechuť platit daně je legitimní a existuje všude. Ve fungujících ekonomikách rovněž.
ja netvrdim,kdo za to muze…jen rikam, ze to je hodne zjednodusene prirovnani a prijde mi to trosicku jako rouhani…vis, ze v Atenach chodi deti do skoly podvyzivene a zmrzle?:((
To nebyl překlep. Nejvyšší je mužského rodu a tedy Papa /jako otec zakladatel/a těch óbr zlodějů taky bude víc než 40
idol: jasne, mas pravdu. tady byla prezamestnanost a ted je nezamestnanost. ovsem to zase souvisi s tim spatne nastavenym systemem, rekla bych.
gugu: jak to myslis, rouhani? proti komu, cemu?? o podvyzivenych a zmrzlych detech v atenach jsem sice neslysela, ale jak to souvisi s tim, co jsem napsala? ja jsem kritizovala recky stat, nebo lepe receno system. ne recke obyvatele a lidi, kteri ted plati a nemaji z ceho, protoze jim nikdo nerekl, ze ziji na dluh:(a podvyzivene a zmzle deti jsou bohuzel na mnoha mistech sveta. i v cechach…
buteo: aha, diky za vysvetleni. ja si toho nevsimla…
Můj muž stále shání pomocníky na stavební práce a má velký problém, protože se nikomu pracovat nechce. Vzdělaný nezaměstnaný člověk bez eura v kapse pracovat samozřejmě ve stavebnictví nebude, ale ten bez vzdělání taky ne. Tak kdo vlastně?
Těžko pro mě hodnotiti Řecko a řeky, když tady v ČR máme sami problémů dost. Bující korupci, byrokracii, vynikající politiky, kteří káží vodu, ale sami pijí víno.. Mno nechci býti pesimistou, tak to bude asi stačit:-).
Mně se ta analogie líbí, má to opravdu hodně společného. I stát se snaží dělat vůči svým dětem "hezký" a děti se pak snadno naučí, že stačí zadupat a nějaká zmrzlina se vždycky najde. A když někdo sebere odvahu říct, že zmrzlina došla a co není, nedá se rozdat, je divže ne za Belzebuba. Jinou věcí je, proč zmrzlina došla, ale ať už je správná odpověď jakákoli, nic to nemění na tom, že je fuč.
mara: u nas to neni o moc lepsi, to mas pravdu. akorat jini herci, jine obsazeni, jine divadlo.
cerf: kdyz rodic dava deset zmrzlin denne a ma jen na jednu tydne, tak proste uz pak neni odkud na zmrzky brat…
přirovnání je to opravdu trefné, nemám co k tomu dodat. snad jen to, aby odvykání od zmrzky a jiných dobrůtek nebylo moc bolestivé.
Tak díky tomuhle článku jsem konečně pochopila, jak to v tom Řecku s tou finanční situací je :)..Krásně podáno, srozumitelně :)..Děkuji 🙂 Řecku přeji, ať se z toho konečně vyhrabe a Vám, Ostrovanko, spoustu dalších skvělých článků, které pod vaší rukou jistě vzniknou 🙂