Opět po delší době jsem se dostala za svými přáteli do Švýcarska. Tentokrát mě zaujal jejich neuvěřitelně benevolentní postoj k cizincům.
Švýcaři před několika lety odhlasovali v referendu, že nechtějí na svém území stavět minarety. Proti konzervativním odpůrcům se ale zvedla vlna protestů zvlášť od mladší generace a lidí z měst, kteří jsou hrdí na svoji svobodnou zemi a zakládají si na své toleranci.
Politická strana SVP hlásá na svých plakátech Stop přistěhovalcům, zde už pro vás není místo. Tímto gestem se v této zemi vygenerovala silná srana odpůrců, kteří, aby nebyli řazeni k těm, kteří hlásají stop stavy, občas skousnou i to, co by možná u svých lidí neskousli.
Třeba špatnou a pomalou obsluhu. Za týden svého pobytu jsem navštívila mnoho různých podniků, vesnickou hospodu, městskou hospodu, stánek s rychlým občerstvením v Curychu i irskou hospodu. Jeden z podniků vlastnila Slovenka, která točila prošlé pivo a lahvové měla pouze teplé. Švýcaři se bavili dál, protože by jim přišlo nemístné, aby se ozvali. Třeba by si paní majitelka mohla pomyslet, že jim vadí její původ. A tak pili teplé i prošlé pivo a pak nechali na stole velké spropitné.
V irské hospodě zase pracují Irky, které neumějí ani slovo jinak, než anglicky. Na to, že většina Švýcarů hovoří alespoň třemi jazyky, je tenhle přístup, podlé mého názoru, přinejmenším arogantní. Když si zde člověk tedy objedná německy, servírka tupě zírá a pak objednávku zopakuje v angličtině. Až poté, co jí člověk anglicky přitaká, že to pochopila správně, odchází splnit, volným tempem, požadavek zákazníka. Švýcaři mávnou rukou a říkají, že je vlastně docela fajn si čas od času zajít na irské pivo, pokonverzovat v angličtině, objednat si brambůrky se solí a octem a cítit se jako v Irsku.
Ve stánku s občerstvením v historickém centru města prodává Jižan mně neznámého původu kebab, falafel a bílou grilovanou klobásu. Ve frontě stojí tři lidé, zařazuji se jako čtvrtá a brzy toho začínám litovat. Obsluhující zřejmě pracuje první den nebo za někoho zaskakuje. Neví, kde co je a rukama s dlouho nestříhanými, špinavými nehty balí falafel do arabského chleba. Tři lidé ve frontě trpělivě čekají, i když to vypadá na dlouho. Místo nějaké nervozity jen stojí a pozorují. Dědeček, aby zabavil malého vnoučka, komentuje pánovo počínání. „Vidíš, tady pán nasype hranolky do friťáku, ano a tady zase dá kečup na tácek. No a teď musí najít ubrousky. Ještě hledá, ještě pořád hledá. Tak, už našel a teď, podívej se, řeže maso…“ Vnouček tiše poslouchá. Po deseti minutách je pořád na řadě zákazník číslo jedna. Právě platí, ale vzpomněl si, že by rád ještě bílou klobásu. Obsluhující hledá, potom najde dvě, zřejmě poslední, a omlouvá se, že to bude ještě chvíli trvat. Já z konce fornty křiknu, ať tedy dá péct rovnou jednu i pro mě. Zákazníci uctivě děkují. Nikdo z nich si ani slůvkem nepostěžuje. Když přijdu po 25 minutách na řadu, ptám se kolik stojí pivo. Pán krčí rameny, že přesně neví, ale asi 4,50 franků. Ptám se, jestli tolik stojí i to druhé, zase krčí rameny a říká, že asi ano. Nakonec mi místo hořčice dává kečup, tvrdí, že kelímky nemá, ale když mu ukazuju, kde jsou (za tu dobu, co ho pozoruji, vím už, kde se nachází víceméně všecko), jeden mi ochotně podává, když prosím o chleba, chvilku otvírá všecky skříňky, pak najde kdesi půlku housky, kterou hází do trouby, aby mi ji přihřál a nakonec mi zaokrouhluje cenu směrem dolů, asi proto, že si není přesně jist tím pivem.
Ten den je zrovna výjimečně krásné počasí. Usedám s pivem a klobásou na lavičku s výhledem na řeku Sihl a kochám se nádherným starým městem a odrazem slunce v řece. Vlastně jsem tak trochu ráda, že tu nefunguje všecko jako švýcarské hodinky, a říkám si, že bych se možná něco z téhle extrémní tolerance mohla přiučit.
Čich na zážitky já zas nemám. Trochu při cestách /vlakem/pojezdil Švýcarsko, jedl všude možně, nejčastěji Tages menu a tak nikdy neabsolvoval podobný zážitek s občerstvením u špinavého, líného, neznalého a ještě evidentně mimoevropského původu.Na druhé straně Ty máš za pár frenků námět a nikde nepíšeš, že bys to konzumovala.Pozn. Se slušným jídlem jsem se vždy vešel do 15 SF.
Tentokrát som dosť prekvapená z toho, že si tam vystála ten rad. Mne by stačilo vidieť tie ruky " s dlouho nestříhanými, špinavými nehty" a okamžite by som si dala otočku. Predpokladám, že to nebolo jediné občerstvenie v tom meste. Normálne sa mi zdvihol žalúdok, nemusela som to vidieť, stačilo, že som si to len predstavila. Pekný večer na Korfu!
Hihi, podobné zážitky mám z Rakouska. 🙂
buteo: ja se opakuju, ale diky za tve komentare, i v nejtezsich chvilich me rozesmeji. diky…
daniela: ja som tiez prekvapena. ale obednala som si tu klobasu, tak mi bolo trapne ujist… tak, a ted mi to prosim zkoriguj a ja bud tvrdit, ze umim o jeden jazyk navic:))
papaja: jasne, vsude je to stejne, akorat ne kazdy o tom pise…
Jeden z podniků vlastnila Slovenka, která točila prošlé pivo a lahvové měla pouze teplé. Švýcaři se bavili dál, protože by jim přišlo nemístné, aby se ozvali. Třeba by si paní majitelka mohla pomyslet, že jim vadí její původ. A tak pili teplé i prošlé pivo a pak nechali na stole velké spropitné. Majitelka si bude myslet, ze je vse ok a sluzby nezlepsi, spis naopak. ‚Kulturni obohaceni‘ na zaklade politicke korektnosti = upadkovy trend. Globalni budoucnost. 🙁
Souhlasím s Honzou,trochu mi to připadá, e sluní lidi se budou bát ozvat, kdy je bude okrádat někdo odliné pleti. Myslím, e tenhle vtip opravdu sedí:Volá malý chlapeček do rádia:Nemám rád lidi jiné národnosti, barvy pleti, sexuální orientace a vyznání. Jsem rasista? Moderátor odpovídá: Jsi-li muslim, je to v pořádku, protoe jsi věrným vyznavačem Allaha. Jsi-li id, patří mezi ortodoxní a je to správný přístup. Jsi-li černoch, jsi určitě obětí běloské segregace a ikany.Jsi-li gay, patří k utlačované menině.Jsi-li vak běloch, a heterosexuál, tak jsi hnusnej rasista.
Oprava…, že se slušní lidi….Asi nějaký šotek. 🙂
Jo, Honza má pravdu. Vše má své hranice.
honza: ja to prave s kamarady pak rozebirala, oni si mysli, ze ja jsem netolerantni, nebo jeste hure-ze mam neco jako ceska proti slovakum, coz je samozrejme blbost a coz po letech, co se zname sami zavrhli. jenze ta slovenka tam bude mit porad dost lidi, nebot v okoli neni kam jinam moc jit…
lotka: proste nic se nema prehanet, to je vsechno…
papaja: asi tak.
Irská hospůdka by se mi také líbila 🙂 Ale tedy ta fronta…. Doufám, že ta klobása stála alespoň zato 🙂
Skoro bez chyby! Môžeš tvrdiť, že vieš aj po slovensky. Jedna chyba je určite len tlačová chyba – správne malo byť oBjednala a nie ujist, ale UJSŤ. Za jedna mínus 🙂
lucka: proste klasicka bila klobasa. vlastne je to dost hnus, ale jednou za rok to mam proste rada:)
daniela: aha, dakujem. nebola to tlacova chyba, ale chyba v mojej slovencine:)
Prišla som sa sem mrknúť, ako si bola spokojná s mojím hodnotením 🙂 K tejto téme by som ti ešte chcela napísať niečo, čo mi napísala moja neter, ktorej som doporučila prečítať tvoj článok. Vlastne ti to môžem skopírovať:"… ze sa Svajciari nestazuju? – halooo….nielenze ked sa im nieco nepaci, tak to povedia, ale dokonca pocuvam casto aj ich nazory na zväcsujuci sa pocet cudzincov – a nie pozitivny. Samozrejme, proti tym, ktori poctivo pracuju nemaju nic, ale je tu stale viac a viac takych – cierni, zlti, ktori pridu len davky poberat a nic nerobit." Neter žije už niekoľko rokov vo Švajčiarsku, predtým bola dlhšiu dobu aj na jednom z gréckych ostrovov.
daniela: urcite ma tvoje neter pravdu. zalezi na tom, s jakou skupinou lidi se stykas a kde zijes. ja do svycarska jezdim pres dvacet let a naprosta pravda je, ze moji kamaradi proste takovi jsou. mozna proto s nimi tak dlouhou dobu kamaradim, kdovi. kazdopadne tady nechci psat nejake vseobecne pravdy, jen sve prvotni dojmy.prave proto jsem i zminila politickou stranu, ktera se cizincum tvrde brani. takze nepisu o svycarech jako takovych, ale o mych zazitcich za jeden tyden. cely ten problem je o hodne slozitejsi….
btw: ve švýcarsku se spropitné nedává, je již v ceně.
kikina: asi jak kde a v jake situaci. moji znami ho davaji. nevim, zda vsem, ci jen slovenkam s teplym pivem:)