Ofélie se rozhodla, že chce snídat ve školce. Venku vytrvale prší jarní deštík, je docela teplo, ale vlhko. Navlíkám jí tedy růžové holínky, pláštěnku, rozevírám deštník a vycházíme ven, do nevlídného rána.
I když je Korfu na déšt zvyklé, ucpávají se odpady a na ulicích vznikají okamžité záplavy. Mramorová dlažba je kluzká jako led. Něketří lidé líně otevírají své krámky a dívají se na oblohu, na jak dlouho to tak asi vypadá, než se vyjasní.
Na dlažbách a na zdech domů se plazí housenky a slimáci. Kdo ven nemusí, zůstává doma v pohodlí své postele.
Loučím se s Ofélií („Mám tě strašně ráda a nejsi blbá“, zachraňuje, co se dá, po včerejším výroku, že jsem blbá, protože jsem jí zapomněla koupit slíbené pečené kaštany a rukou si utírá slzy.) a ocházím ze školky.
Potřebuji ještě koupit zelený čaj, tak to beru přes San Roko. San Roko je náměstí v moderní části města. Je to takové nové centrum. Takový Václavák Prahy. Totální Balkán na pohled a to nejen na první. Chaotická doprava, auta stojí v zácpách, troubí všechna najednou a na semaforech, které fungují tak, že svítí zelená pro auta i pro chodce, se vytlačují navzájem, každé chce jet jiným směrem. Mezi nimi se vztekle protlačují motorky, které jedou často v protisměru či dokonce po chodníku.
San Roko je zároveň hlavní stanoviště modrých městských autobusů, které sem tam kvůli špatně zaparkovaným autům nemohou projet a tak se doba čekání protáhne na tak dlouho, jak dlouho trvá neukázněnému řidiči přijít a přeparkovat.
Na San Roku jsou obchody, lékárny, několik kadeřnictví, pekařství a kanceláří a neuvěřitelný chaos. Uprostřed náměstí, kde nejezdí žádná doprava, se nachází jedna kavárna a volné prostranství. Zde každé ráno postávají hloučky převážně albánských či jiných cizokrajných dělníků a čekají na nabídky práce. Upíjejí své frapé z plastových kelímků a kouří cigarety a hlasitě se baví mezi sebou. Ten, kdo potřebuje na den nějakého pomocníka, může zajít sem, jako na trh práce.
Je pondělí. I přesto, že prší a je nevlídno, lidé se na ulicích hlasitě zdraví a zastavují se na kus řeči, pokud potkají někoho známého. Kalí evdomáda, Dobrý týden, přejí si vždy na začátku týdne. A právě tohle se mi na Řecku tak líbí.
Tady nam taky prsi, zatyka do domu, vsude jsou louze asi tak velky jako Lipno….. ale co, hlavne, kdyz se procisti ten popelovej prach nad Evropou a pozitri mi prileti tata na navstevu 🙂
Tak tady, na jih od Brna, je sluníčko. Nic zatím nepadá, včera sice trochu pršelo, ale nic moc. Všechno kvete a voní, půjdu asi ven….Zdravím Vás na ostrov, těším se na další psaní! Hana
Fakt, nejsi blbá :-))Mám tě strašně ráda a nejsi blbá… – to mě pobavilo a vidím, že je to u všech dětí skoro stejné. Rodiče na něco zapomenou a z dětí to vyhrkne. Také jsem to nedávno zažil: „Tati, ty jsi blbej…“ a pak následně omluvy a slzičky, pak zase mé omluvy a objímání.Přeji hodně slunce tam u vás na ostrově 🙂
San Roko.. jojo znám a pamatuji se na to náměstí. Ten chaos při průjezdu mě fascinoval. Když jsem tudy autem při naší dovolené projížděl, tak jsem byl „sevřen“ dalšími z obou stran. Cesta pro max 2 auta…a vešli jsme se tam tři vedle sebe. Manželka z toho byla v šoku, děcka se smály z toho a ten starší to i vyfotil. Někde ty záběry mám…. 🙂 V jedné části toho náměstí je i velký kanon… myslím že takové středověké dělo typu „hmoždíře“. Takže tolik něco málo z mých vzpomínek….dnes se tomu směji a vzpomínám.Přeji hodně slunce a modrou oblohu bez popílku.
Co na srdci,to na jazyku.Miluji dětskou upřímnost.Nejsou ti prcci k zulíbání?:-)))Taky jsem to párkrát dobře schytal.A přiznávám,že i někdy zaslouženě.Ale tohle všechno už odnes čas.Kdyby to tak šlo vrátit zpátky.:-(((Dnes na Valašsku téměř léto.To mě připomíná,abych se začal pomalu starat o dovolenou.Pozdravy na ostrůvek od Zdenka
zuzka: tak drzim palce, at doleti a ne dojede nebo doplave…
hana: hezke jaro!
jobie: no, ona mi to nerekla primo. prasknul to na ni janysek a ona se pak sama priznala. musim ji naucit, ze se kdyztak veci maji rikat rovnou do oci:))
jirka: tak tos zazil uplne presne na vlastni kuzi…
wilson: kam to letos bude?
Pavli, tata jel minulej tejden tri dny vlakem z Norska do Prahy, takze ted uz by asi zadnou podobne dobrodruznou cestu neabsolvoval 😀
Přímo dilema.Odpovídám Pájo na Tvoji otázku.Snažím se vždycky v životě držet zásady,že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.Co se týká manželství,tak to platí určitě stoprocentně.Jednou to bohatě stačilo.Ale co se týká dovolené,tak jsem velice na vážkách.V tomto případě do té řeky vlezu zřejmě poprvé i podruhé.:-)))Rád poznávám nové ostrůvky,ale po loňském překvapení v podobě Vaší návštěvy,bych se nebránil po letech opět navštívit ten nejzelenější ostrůvek v Řecku.Jak se říká.Na první lásku se nedá nikdy zapomenout.U mě to byla první dovolená v Řecku.A zrovna na Korfu.Na to se nedá zapomenout.Tak se třeba zamiluji podruhé.:-)))Krásné dny celé rodince přeje Zdenek
Já nevím,jak to děláš, nikdy jsem na Korfu nebyla, ale jako bych tam normálně žila, ta atmosféra je v Tvém vyprávění tak přítomná! Prostě – umíš; píšeš prostě ( a krásně) …
zuzka: ja vim.
wilson: tak jsme rada, ze korfu vitezi.
nuli: tak musis nekdy konecne dorazit!! dekuju moc.