Asi před měsícem a půl jsme začali zkoušet společně s orchestrem velikonoční pochody a epitafy. Seděla jsem mezi samými dětmi uprostřed pětice chlapců hrajících na saxofon a radovala se při každém falešném tónu, který zazněl sborově.
Těšila jsem se na každou další zkoušku. Děti mne okukovaly trošku zvědavě, protože dospělou ženu a cizinku k tomu tam ještě nikdy neviděly. Dospělí totiž mají své zkoušky teprve několik dní před každou událostí. Hrají už v orchestru tak dlouho, že všechny skladby znají nazpaměť.
Pokaždé, když jsem přišla, zdravily mne děti uctivě Dobrý den a já jsem říkala Ahoj kluci a holky a nevěděla jsem, jak jim říct, aby mi nevykaly. Ale samozřejmě jsem chápala, že v jejich očích jsem stejně stará jako jejich babička.
Včera byla naše poslední zkouška. Přišli úplně všichni. Děti i dospělí. Mohla nás být v malém sále snad stovka. Neuvěřitelná síla dechových nástrojů a pohled na všechny generace, od šestiletých holčiček s mašličkami ve vlasech po sedmdesátileté dědy s velkým břichem bere dech. Příčné flétny, tuby, klarinety, sopránové a altové saxofony, lesní rohy, barytony, fagoty, heligony, hoboje, pozouny, lesní rohy, trumpety a trubky se rozléhají po celé ulici svatého Spyridona. Muzikanti berou zkoušku nesmírně vážně. Se zaujetím poslouchají dirigenta, který uděluje poslední rady.
Při skladbách jsou všichni zabraní do not a já se dojímám nad harmonií zvuků. Dojetí se vzápětí mění v úžas, když sleduji, jak z dechových nástrojů tečou či stříkají sliny na linoleovou podlahu, kde se tvoří malé kaluže. Představa kolik mikrobů se mísí ve vzduchu mi trochu bere soustředění, takže se na chvilku ztrácím v notách. Hned se ale zase přidávám a hraju dál.
Když po třech hodinách končíme, obrátí se na mě jedenáctiletý saxofonista hrající vedle mě a zeptá se:“Hele, komu fandíš??“ Udiveně se na něj zadívám a chvilku nechápu. „No, jako jakýmu fotbalovýmu klubu, víš??“ ptá se klučina dál. Zasměju se a odpovím:“Sparta Praha.“ Uznale výskne, pokýve hlavou a odchází.
Jdu si nafasovat uniformu a naleštit boty. Zítra je Květná neděle, nejdelší procesí v roce. Integrace začíná…
tak ať ti to dobře dopadne!:-)) můj muž ti vzkazuje, že by rád slyšel nějaký zvukový záznam z té květné neděle…ale moc vážně ho neber..však ho znáš…hezké svátky jara do kerkyry z valach.
:)Tak držím palce, ať to ladí!
Úplně závidím. Krásně si to užij..a hlavně popiš zážitky..už se těším
Jeeee tak si to uzij 🙂 A jaka je to hudba, takovy jako spis rychly pochody, nebo smutny? Tady hrajou vsechno, ale ty pochody mi spis znej jako nejaky vojensky prehlidky a nemam to rada…
Tak držím pěsti=štěstí, ať všechno dobře dopadne! Hezké Velikonoce! Hana
🙂 Tak si to všichni skvěle užijte!!!
Už je to uděláno,už je to hotovo! A jak, Pájo? Jistě jsi ještě teď plná zvláštního, povzbudivého a možná i dojemného pocitu …
Pasáž o mikrobech mi procvičila bránici:) Jako vždy díky za další článek a hodně zdaru do hraní!!!
drzim palce!
Tak ať ti ta velikonoční premiéra dopadne dobře
Nikdy nezapomenu na vylet do Svetle nad Sazavou kde nas kolem osme rano, cely vikend budil Festival dechovych nastroju :))).At to dobre dopadne :))
vsem: diky moc za vzkazy. pruvod se povedl, brzy napisu vice.
parada, ses 1 :)!