Protože letošní zima je poměrně studená a deštivá a já sedím neustále u počítače, až mi z toho vyhřezávají plotýnky, rozhodla jsem se jet na pracovně dovolenkový výlet. Vzala jsem s sebou kamarádku z jihu ostrova, která nezná zbytek ostrova a ráda souhlasila s výpravou na sever.
Chtěla jsem si projet jednu cestu, která se mi od léta zdála být nová. A dnes se k tomu naskytl nádherně slunečný den, i když chladný.
Když jsme přijeli do vesničky Ano Korakiana, navštívily jsme jednu anglickou malířku, která zde už léta žije. Zajímalo mě, jak je to s vesnickým muzeem Zacha Metallinose, slavného korfského sochaře. „Nevím, říká se, že sochař dělal pornografické sochy a jeho potomek je zvláštní, dejte si na něj pozor…,“ odpovídá malířka tajemně. Jedeme tedy k muzeu, ale ať se dobýváme jak se dobýváme, nikde nikdo. Ani cedule, kdy je muzeum otevřeno, nikde žádná stopa života.
Pomalu se tedy chystáme k odjezdu, ale kamarádka mi ukazuje muže, který jde naproti nám. Myslí, že by to mohl být sám vnuk umělce, má takové umělecké oblečení. Ve skutečnosti ale postarší pán vypadá jako nějaký profesor z Oxfordu. Tvídové sako, důstojná chůze a placatá čapka jej prozrazují. Ptám se ho řecky, zda je odsud, ale anglicky odpovídá, že nerozumí. Chci jet dál, ale Angličan popoběhne za autem a říká:“Chcete vidět muzeum Metallina?“ „Ano,“ volám nadšeně. „Já už se o to pokouším tři roky a ještě nikdy jsem tady nikoho nezastihl,“ říká ten vznešený pán. „Ale prý když je tady šedá dodávka, je majitel doma…“ „A vůbec, slyšeli jste o něm někdy něco?“ Ptá se pán. „Jen tady ve vesnici nějaké drby, že je jeho děda dělal pornografické sochy a že jeho vnuk je …zvláštní… A pak jsem se snažila něco dočíst na internetu, ale našla jsem jen nějaký blog, kde je fotka tohohle domu zvenku, nic víc. Angličan se zasmál a prozdradil, že je majitelem taky jednoho blogu. Když jsem zjistila, že jde o ten samý, můj údiv neznal mezí. Síbili jsme si, že pokud seženeme pana Metallinose, dáme si vědět. Později jsem pánovi poslala svoji adresu a přišla mi odpověď, ať si druhý den přijdu poslechnout jeho přednášku v Durrellově škole. Zrovna jsem se tam chystala, ale nevěděla, že bude přednášet zrovna on….
Z Korakiany jsme se s kamarádkou vydaly ještě na Pantokrátor. Vyjely jsme serpentýnami až na vrchol, ale klášter jsme našly zavřený. Nechtěla jsem se jen tak vzdát. Stará opuštěná vesnička Palia Perithia se odjinud vidět nedá. Obešly jsme tedy kus hory a našly postranní vrátka, která nebyla zamčená. Připadala jsem si trochu jako zloděj, když jsme vstupovaly do liduprázdného areálu kláštera. Nahoře mohlo být okolo 0 stupňů. Foukal silný ledový vítr. Najednou se ve dveřích kláštera objevil mnich. Ani se neptal, jak jsme se sem dostaly a hned nám s ochotou otevřel kostelík. Uvnitř je příjemně teplo. Daniel (jeho klášterní jméno je však Efcharistos) nás zve dál a vaří nám řeckou kávu. S tou přináší na tácku také vodu a kostelní sladký chleba artos. Vypráví nám, že v zimě sem skoro nikdo nejezdí. Jen sem tam ho přijede navštívit nějaký mnich z okolního kláštera či on zase zajde na návštěvu za bratry v Kristu. Někdy se dokonce stává, že nemluví třeba celý týden a pak ztrácí hlas. Církev mu dává jen nějaké peníze na základní životní potřeby a něco navíc si vydělá prodejem ručně vyráběných náramků a ikon. A co celý den dělá? Studuje Bibli a vzdělává se. Televizi má, ale i přesto, že je kolem tolik antén, řecké programy chytá jen stěží a internet sem nevede. Pro koho taky, když tu široko daleko nikdo nebydlí.
Můj pohled zachytí na zdi fotografii hlavy sv. Spyridona v rakvi. Takovou bych sama nikdy nepořídila, protože v kostele se fotit nesmí a při procesí se nikdy tak blízko nedostanu. Efcháristos se nabídnul, že mi ji vyplálí na CD. Na stůl si přináší svůj laptop a při té příležitosti nám ukazuje nádherné fotografie, které sám nafotil. Radím mu, aby své fotografie prodával na CD v létě turistům. To se mu zdá jako dobrý nápad, dolévá nám kávu a vypráví o své rodině.
Pak se s námi srdečně loučí a my se vydáváme na cestu zpět. Když přijedu domů, děti mi skáčou po hlavě a křičí do uší. S tichou závistí si pomyslím, že takový klášterní život má možná něco do sebe….
Klášter nebrat.:-)))Zdravím Vás Pavli a myslím si, že klášterní život není pro Vás to pravé ořechové.Ochudila by jste nás o Vaše písmenka na Vašem blogu,když tam není internet a taky by Vás postrádala Vaše rodinka.Adonis a ogárci.Je tak?Určitě.
Chápu, klášter bych čas od času brala taky….Hana
Pohled z druhé strany
Poté co ho andělská mámení opustila, nemohl Efcharistos nalézt ztracený klid. Zaklapnul noutbuka a s narychlo vytištěnou fotografií sv Spyridona a vágní ideou nenápadně se vmísit mezi afričany prodávající cédéčka vklouznul do mnišských pantoflí, seběhnul Pantokrátor a skočil na tramvaj do Podolí, kde uviděl zhruba tohle:Díky ti dobrý boževšechny ty nekonečné hodiny a roky teď zaklapnuté v knizekdyž bavím se s hezkým Italemnějaký chlápek dívá sejehož teplákům lahváčůmnavždycky unikla jsemjak Hémerá bohyně jasného dnena voze taženém bílými býčkyzelenou haluzkou šlehám batté il ferro finchéel caldopožehnání udílíc zástupům v sedmnáctce..Hmm; doufám že to není „Καλημέρα, Γιάννη.“ „Κουκιά σπέρνω.
řečtina neprošla:-)
jo joPájo zrovna dnes bych šla do kláštera a byla bych tam ráda zavřená celý den!:-))) tak jsem naposlouchaná nejmladšího člena rodiny…:-))) ale půjde spát a bude božský klid..:-)) a od tvého známého mnicha jsem korálky tenkrát kupila pro své kamarádky…měl je moc hezky udělané a s láskou…sama jedny schovávám pro sebe i doma…zdravím do kerkyry z valach za všechny…edita a spol.
Já mám taky občasklid hodně ráda, dokážu si ho užívat i několik dní (třeba když mám celou rodinu na Korfu :-)).
wilson: zadne obavy, do muzskeho klastera me nikdo nevezme.
hana, edith: to bylo jen male povzdechnuti…
mr. monk:?? no tohle?:)
nuli: a co si to letos vymenit? bylo by to ekonomictejsi a klid bys mela taky…
Tak to su klidný.:-)))Jen doufám Pavli,že tam nemáte někde poblíž ženský klášter,kde by po Vás možná hrábli všemi deseti,kdyby si přečetli Vaše písmenka z blogu.:-)))
Ahoj Pájo, děkuju za tvé vyprávění, jako bych to zase viděla, klášter, výhled na Palia Perithia…jen ten klid tam chyběl, ale zase bylo tepleji:-)
:-O
Ahoj Pájo, Moc mě zaujalo tvé vyprávění ! Korfu mám sice projetou vcelku dost, ale o vesničce Ano Korakiana nevím nic a o muzeu teprv ne… holt vím, že je pořád co objevovat u Vás. Na horu Pantokrator jsme vyjeli s rodinou a kochali se pohledem do okolí. Bylo krásně tehdy a bylo vidět nejen do Kerkyry na letištní dráhu, ale prostě ještě i dál… Dětem se moc líbila malá „kašna“ v blízkosti sloupu, kde je cedulka s vyznačením nadmořské výšky hory… a já si zatím natáčel a fotil detail zvonu, který ležel nedaleko a oni užuž se chystali sbírat mince, které se leskly na dně kašny ve vodě… Tak jsem jim vysvětlil že to tam mají nechat být, že je to tam pro štěstí… a přitom jsem si všiml, že nás pozoruje mnich ze dveří… Tak už vím, že to byl asi ten o kterém píšeš.A snad tě potěším slovy nové písničky , spíše úryvku, ale pěkné mašlenky, které minulý týden uveřejnil Jarek Nohavica.
—————————-
„Řecký mejdan“
Střádal jsem korunu ke koruně
A zítra letím do Soluně
Kašlu na všecky ty politiky
Dostal jsem chuť na tzatziki
Chci opět špičku svého nosu
Hluboko vnořit do gyrosu
A z dálky slyšet řecké kluky
Jak hrají krásně na buzuki
V taverně Cyrila a Metoděje
U vína rozeberem co se děje
Svedem to na papaláše
Ať už naše nebo vaše
od Atén až do Aše
Po páté láhvi Metaxy
Pak zavoláme si taxi
Na pláži bude mejdan jako bejk
Řek Zorba a Josef Švejk
————————-
Zdraví tě Jirka , Havířov
dita: tak příště ještě do myrtiotissy, viz článek výš…
jirka: díky. to je on. Nohavica je gniální!
Taky mam fotku domu s muzeem na blogu a dokonce ve chvili kdy do domu vstupuje nejaka pani. 🙂 Uz jsme meli tech zazitku za cely den dost a tak jsem jen udelal fotku z auta a mozna v tu chvili prosvihl jedinou moznost se dovnitr podivat, kdyz tu ctu ze pan se o to pokousi uz tri roky. Mne se jednou podarilo fotit jak na Pantokratoru uvnitr (dokonce i z horni casti – tehdy vyjimecne zakaz chybel), tak i u Sv. Spiridona (tam jsem mel dokonce svoleni oficialne). Ale ani v jednom pripade jsem nemel v tu chvili na vnitrni foceni vybaveni a i pres moznost jsem se snazil fotit co nejcitliveji k pritomnym vericim. Takze fotky zadna slava, spis jen dokumentacni rarity. Ale na webu jsou. 🙂
jirko: dik za upozorneni, tak sem jeste davam odkaz na tvoje stranky http://www.kerkyra.cz