Nechci znít jako stařena nad hrobem, ale sem tam si musím povzdechnout: o co jednodušší býval život před existencí internetu a mobilních telefonů! Kromě štěnic Stb se nedalo totiž pořádně šmírovat a tím byly také více v pohodě mezilidské vztahy a přežila mnohá manželství, která by v dnešní době neměla šanci.
Někdy snad mohl žádlivý manžel otevírat denně schránku, jestli nenajde psaní od nějakého tajného milence své ženy. Ale pokud nenašel a pokud se mu něco nedoneslo, vše bylo v pořádku. Co oči nevidí, srdce nebolí.
A co dnes? V době, kdy si lidé píšou SMS, maily, komunikují přes ICQ, Skype, Messengry, Voip a jiné? Šmíráci si přišli na své a šmírovaní mohou být ještě paranoidnější než dříve. Nic a nikdo se totiž před šmírováním neschová. Jenže i v tomto případě platí-každý svého štěstí strůjcem.
Jedna moje dlouholetá známá tady na Korfu, je to Rakušanka, budu jí říkat třeba Marianne, má za muže poměrně zámožného Řeka a spolu mají dospělého syna, který pracuje u nich ve firmě.
Marianne je strašně žárlivá a pořád podezírá svého manžela z nevěry, ač k tomu doposud neměla důkazy. Dokonce se naučila triky, jak vlézt do jeho emailové pošty, přečíst si v outlooku všecky zprávy a pak zase „zalepit obálku“. /Naučila mě to a zvládlo by to každé malé dítě. Je to jednodušší, než zalepit znovu opravdovou obálku-pravým tlačítkem myši se zmáčkne „mark as unread“ a je to hotovo…/. Začala kontrolovat jeho telefonní hovory a zprávy, takže Michalis, který ji několikrát odhalil při šmírování, si začal svůj mobil schovávat pod polštář ve spánku, do boty, do toaletní skříňky na záchodě, jenže Marianne každou skrýš objeví a to, že před ní Michalis telefon schovává, ji jen utvrzuje v tom, že je jí nevěrný.
Když byl Michalis často na cestách mimo domov, šmírovala Marianne více, než je u ní zvykem /“Víš,“, říkala mi, „jak jednou člověk začne, už s tím nedokáže přestat…“/. Asi po dvou měsících zjistila, že si její muž koupil pozemek na Paxosu, sousedním ostrově a chystá se tam postavit dům. –Aha! Tak proto je pořád pryč. Kdoví, pro koho to koupil! A hned na Michalise uhodila, že všechno ví. Michalis se smutně zatvářil a řekl jí, že jí chtěl udělat překvapení k jejím šedesátým narozeninám /které budou za dva roky, do té doby by se vše stihlo/.
A tak měla Marianne po překvapení a ještě se cítila špatně, že ho zbytečně a neprávem podezřívala. Jenže se šmírováním prostě nemohla přestat.
Jednou, když byl její muž se synem na dovolené v Thajsku /stalo se rodinnou tradicí, že muži jedou do Thajska a Marianne jede navštívit kamarádky v Rakousku/ a po návratu mu podezřele často pípaly SMSky, začala Marianne zase pátrat. A pátrala tak dlouho a tak intenzívně, až se konečně dopátrala toho, co chtěla /anebo vlastně nechtěla?/ vědět: Ano, je to tady. Michalis má v Thajsku milenku! Je to mladá holčina, asi 22 let, zřejmě prostitutka, svobodná matka s malým /doufejme že ne Michalisovým/ dítětem a Michalis jí každý měsíc posílá 300 eur. V SMSce mu děkuje za přijaté peníze a těší se, až se zase uvidí.
Marianne se zhroutil celý svět. Rozvést se ve svých skoro šedesáti letech nechce, co by si počala? Firma je stejně psaná na sestru jejího muže, takže z té by neviděla ani euro a kam by šla?
Raději se tedy nechala Michalisem uchlácholit, že thajské děvče zapadá do jeho charitativního projektu, který chce pomáhat opuštěným matkám v třetím světě, ale pochybnosti v ní jsou stále.
A tak se chystá s manželem, na kterého se nemůže ani podívat, jak je zhnusená, na stáří přestěhovat na sousední ostrov, který se jí dříve tak líbil, ale teď ho nenávidí a lituje dne, kdy se chtěla dozvědět pravdu.
Protože ten, kdo chce poznat pravdu, musí být připraven na to, se vyrovnat i s její krutostí.
Trochu opis „neptej se na něco, nač nechceš znát odpověď“. Bohužel něco podobného zažívám já – přítel kontroluje mé sms, bezdůvodně. Snažím se telefon ani nevytahovat; on nedokáže pochopit, že „chci své soukromí“ automaticky neznamená „někoho mám“. Je to velká škoda. Zošklivit si ostrov, co si člověk přeje.
Tohle jedna z věcí, kterou bych nikdy neudělala. V rámci ochrany svého duševního zdraví…
Dobre ji tak
Na tohle se neda rici nic jineho, protoze tohle bylo zcela zaslouzene. Jinak smirovani je pro BFU, ale clovek, co i ma zcela elementarni znalosti pocitacu umi sifrovat svoji komunikaci a pak nejaky Echelon nebo NSA jsou mu ukradene.
Presne tak. Kdybych mel vedle sebe nekoho, kdo me smiruje, a je to vedel, urcite bych udelal jednu ze dvou veci:1) Vykopl bych ho.2) zacal bych heslovat, kodovat, sifrovat a vytvaret falesne stopy, jejich sledovani by smiraka pekne otravilo. :-)Mozna bych udelal oboji 🙂
přesně tak…. a proto nikdy nepátrám. Pouze v případě, kdybych měla podezření a POTŘEBOVALA důkazy.
Neřešit, nejlepší je nic neřešit, kdo nic neví, nemusí řešit. Dotlačit sama sebe k nutnosti řešit, to je smrtonosná past:-(
chudák ženská, má co chtěla a stejně to není to, co chtěla …
tady platí staré známé – co oči nevidí, srdce nebolí…taky se toho držím a v prvé řadě manželovi věřím…pokud zklame, má smůlu…a je to tak i z mé strany…snažímse ale aby nebyl nikdy žádný důvod…a té paní je mi zároveň líto, ale zároveň i říkám to škaredé – dobře jí tak…má co chtěla…hezký večer do kerkyry! P.S. A co Adonis, už nevaří jídla z česneku když jdeš na zkoušku se ságem?:-)
[1] špatná zpráva. je nemocný, a není jisté že s tím přestane, nebo že to nebude ještě horší.
billy: souhlasim s lednim brtnikem. zarlivost a smirovani je nemoc…
bara: presne!!
honzo: mluvis prosim cesky?? jesli jo, tak bych to rada, kdybys mohl mluvit i pro pocitacove negramoty, jako jsem ja.:)
roj: ty jsi dost radikalni!! opravdu bys to udelal, i kdyby slo o nejblizsiho cloveka?
eja: a to opravdu jen v pripade na podezreni z nejake kriminalni cinnosti…
mod: 100% souhlas
gomba: clovek se dostava do pasti, ze ktere neni uniku.des.
edi: mas pravdu. na sago ted nechodim, protoze je v hudebce zavreno. ale v patek to snad zas vypukne, takze mozna zacne zase i cesnek:)
Kdyby mě někdo omezoval svým šmírováním a nedůvěřivostí, nestavila bych mu dům na ostrově, ale vykašlala bych se na něj. I kdybychom spolu byli tisíc let.
Můj muž byl nesnesitelně žárlivej. Je to peklo v životě. Je to hrozně ponižující. Až po nějakých třiceti letech mně to naštvalo, a řekla jsem, že teda budu dělat to, z čeho mně podezřívá, že mně to přijde na stejno a nebudu se muset nikde zpovídat, protože to bude mít tak jak si vysnil. A najednou to přestalo. Nevím zda i uvnitř jeho duše, ale alespoň navenek s tím dal už pokoj. To blaho!!!
To neni problem modernich komunikacnich technologii, ale cloveka jako takoveho. Smiravec je trochu chudak, dostal se do soukoli, ze ktereho uz nemuze ven. On je to totiz trochu adrenalinovy sport to smirovani. Navyk. A kazdy patologicky navyk zazene cloveka tam, kde nikdy byt nechtel. To, ze si potom sve podezirani potvrdi je ta nejmensi dan 🙁
zuzka; otazkou zustava, jestli si domem na paxosu nevykupoval svoje cerne svedomi…
eliza: zajimave. poucne. skoda, ze to trvalo 30 let:(
kharmina: mas pravdu, marianne mi rekla, ze jak zacala, nedovedla uz prestat. a jeste porad smiruje…
Ha. tato myšlenka je v každé z nás,ale říkám si , pokud nezavdávám příčinu já, tak snad ten můj je mi taky věrný , ale někdy přemýšlím a přemýšlím, zda to tak opravdu je, ale nikdy bych se nesnížila , hledat nějaký důkaz.
Já tedy nešmíruji manžela,ale občas si prohlédnu webové stránky své patnáctileté dcery nebo si přečtu její sms. Vím, že se to nemá, ale tak trochu si ověřuji, zda jí mohu stále důvěřovat (a zaplať pánbů zatím jo). Nedělám to často a nesděluji jí svá zjištění (i občasná pohoršení nad jazykem, který používá).
zdenny: asi mas pravdu, smiractvi ma zrejme v krvi vetsina z nas, ale nekteri se dovedou ovladat…
nuli: neschvaluji, ale do jiste miry chapu. prijde mi ale dobre, ze ji nesdelujete sva zjisteni a pohorseni. s vami se bavi jinak a s kamarady taky jinak. jeji styl mluvy nic neznamena.
Pavli, to je vlastně pravda,…Eliza, a to jsi opravdu začala něco dělat? Nebo sis jen řekla že budeš něco dělat a on toho nechal?Nuli, tohle teda nemůžu soudit jelikož nemám děti, ale věř tomu že pokud tvoje dcera přijde na tvoje šmírování, tak přestane věřit ona tobě!!!
ahoj vsichni, je to prece o vzajemnem respektu…vzdycky me to taky lakalo ale predstava, ze by pritel smiroval taky – to me desi a je to nedustojny…myslim, ze clovek to dela, proto aby se porad ujistoval, protoze se boji ale nekdy se to povede a obava se stava realitou. proste najdete co chcete a zhrouti se vam svet…nejvic si pak clovek ublizi sam sobe !!!
Takze lepsi je nevedet, ze ten manzel ma milenku? Pisu si.
terype: myslim, ze tak nejak to asi bude.
jana/my-antihero: nevim, co je lepsi. pro nekoho, kdo by se rozhodne chtel rozvest a uz ceka jen na to, az se to dozvi, je asi lepsi to zjistit. pro nekoho, koho ta pravda polozi a pritom s tim pak stejne nic neudela, je lepsi, aby to nevedel/a. takze…a co ty? ty bys to radeji vedela nebo ne? ja bych radeji, aby muj manzel zadnou milenku nemel:)
ostrovanka: tezka otazka… asi bych chtela znat pravdu. i kdyby me to melo polozit.