Nedávno jsem si trochu sebekriticky procházela svoji blogovou kapitolu „Ach ta škola, školka“.. a zjistila jsem, že v tomto směru nenacházím žádná dobrá, pozitivní slova. A to se chystám dnes právě napravit.
Ofélie totiž začala chodit do školky. Když jsem sem před mnohla léty přijela, slyšela jsem na státní školky tu největší pohanu. Jak je to všecko špatné, strašné, špinavé a neorganizované, jak každý, kdo není na pokraji chudoby nebo není Albánec, své děti dává do školky soukromé.
Podobné věci jsem slýchávala i o místní porodnici, takže kdo nerodil na soukromé klinice, jako by patřil do nižší třídy společnosti. Konečně jsem měla možnost si ověřit, že člověk nesmí věřit všemu, dokud se o tom sám nepřesvědčí.
Janýsek se totiž narodil na soukromé klinice, kde mě s miminkem na břiše nechali 8 hodin ležet na porodním sále a prostě na mě zapomněli. Od tří let potom začal chodit do soukromé školky anglické, kterou záhy zrušili, potom do další v Ymce, kde byly sice milé učitelky, ale taková špína, že se to popsat nedalo a nakonec do poslední, kde jsme ho občas našli ležet na špinavém koberci, kde usnul a přes něj přeskakovaly další děti, kterých si prostě nikdo nevšímal. Tolik tedy k soukromým zařízením za 150-200 eur měsíčně.
Ofélii jsem původně do školky ani dávat nechtěla, ale pak jsem si řekla, že je na čase, aby se začala stýkat s dětmi a naučila se lépe řecky. Slyšela jsem, že je tady kousek od nás jedna státní školka, kam ale mohou dávat své děti jen rodiče, kteří oba pracují po celý rok nebo kteří žijí na hranici životního minima. Ani jednu z podmínek my sice nesplňujeme, ale prosila jsem Adonise, ať Ofélii zkusí přihlásit, že třeba když jim vybyde místo, mohli by ji vzít, ač jsem tomu sama nevěřila. Ale nějakým zázrakem se Ofélie do školky přece jen dostala.
Celé léto se těšila, jak začne do školky docházet. Už o prázdninách všem tvrdila, že do tam chodí a vymýšlela si, co dělají a s kým si tam hraje. V pondělí jsem ji tedy poprvé dovedla do nádherné staré budovy ve středu města, kde byla vřele přijata milou paní učitelkou a uvedena do své třídy s malými židličkami. Prý zrovna začíná snídaně. Snídaně??? Udiveně jsem povytáhla obočí. „Ano, tady děti v 9 ráno snídají, v 10 dostanou ovoce a ve 12 oběd…,“ odpověděla paní učitelka. Měla jsem pocit, že asi špatně slyším. V soukromých školkách si totiž jídlo a pití děti musejí nosit s sebou. Ofélie se se mnou rozloučila jakoby do školky chodila už odjakživa…
Po několika hodinách jsem ji šla vyzvednout. Zrovna seděla u oběda, sama krásně papala a krmila i panenku, kterou našla mezi hračkami. Když mě uviděla, přiběhla, vzala si na sebe bundičku a kráčela směrem k východu. Vyprávěla, jak bylo ve školce krásně a že zítra už nebude snídat doma, ale až ve školce….
Nadšeně jsem celou příhodu vyprávěla Adonisovi a pak se ho zeptala, jakým zázrakem vlastně Ofélii do téhle úžasné školky vzali? Adonis se na mě překvapeně podíval a řekl:“No protože jsem jim vysvětlil naši situaci.“ „Jakou situaci?“ Podivila jsem se já. „Že jsem jako doktor přišel o práci a teď vyrábím stolečky a okenice /řekl jsem jim, že jim jeden stoleček kdyžtak věnuji…/ a že mám manželku z Východní Evropy a proto malá Ofélie nemluví řecky…“
Hlavní je, umět své /ne/štěstí dobře prodat…..
Vysvetleni Adonise nema chybu, moc me pobavilo a vubec se nedivim, ze jim ve statni skolce zjihlo srdce. Ofelii drzim palce, at se ji ve skolce stale libi, chtela bych mit take takove stesti, prave neco podobneho resim…
Zdravstvuj vostočnaja. Hezky, jako vždy u Tebe, popsané. Nezbývá než doufat, že nečtou tento Tvůj blogísek. Vsevo dobrovo
to je krasny! A kolik je ted ofelii? tady je to se skolkama/skolama stejne vselijaky, na ty dobry jsou dlouhy waiting listy a jeste musis bejt v ‚catchement area‘ to jest bydlet lokalne, hrozne se s tim sachuje. takze to bude trochu sazka do loterie.
:-)) Směju se nahlas konci vyprávění…a držím ofelii palce, ať se jí ve školce pořád líbí.
ono vlastně má Adonis pravdu! Musí se z tý pravdy vybrat ta podstatná část :-))Jsem moc ráda, že se Ofelince líbí ve školce!
Adonis to „prodal“ pěkně,i když musím říct, že na strunu „je třeba umožnit našim dětem rozvoj češtiny“ jsem hrála při žádosti o přijetí do školky taky 🙂 . A, stejně jako vy v Řecku, i já v Česku zjišťuju, že školka za 320 Kč měsíčně je mnohem lepší, než byly jesle za cca patnáctinásobek této částky.Hlavně, že se Ofélii ve školce líbí 🙂 . Tak ať to vydrží!
uzasneee jen jsem se usmivala, jak jste to vymysleli a jak jsou reci jedna pani povidala trapne! at to vydrzi ;)jinac, planujes nejakou pracicku kdyz mas decka ve skol(c)e?
Tak jsem se tak pobavila, neb jsme pro zmenu zmenili skolku a jsem na vrcholu blaha ja i dite. Taky statni.A to jsme se aani nemuseli vydavat za socialy. :-)))
Perfektní manželova odpověď. Trochu mi to připomnělo situaci, když zeťák doháněl po večerech studium k maturitě, že uměl tak sotva čtvrtinu otázek. Říkala jsem mu, že to má vlastně vyhráno, že prostě na otázku kterou nebude vědět odpoví tím co naopak ví, že záleží jenom na tom, jak obratně to tak převést. Nejprve to jaksi nechápal, později se do toho dostal natolik, že mi říkal, že už mu stačí znát odpověď jenom tak na dvě otázky, a že se mu to náramně daří, ten převod. A ještě k tomu, že se všichni náramně baví. Ani se nedivím. Ale fungovalo to, stejně jako u vás. Tak ať se jí to tam líbí. Můj nejmladší vnuk už taky chodí a ani nechce domů.
:-))))))))))))))))))))))))))))))Pajo, tohle nema chybu ! Uplne Adonise vudim, jak s vaznou tvari vysvetluje tezky zivotni udel. A Ofelii, jak se stoickym klidem rozvadi tatinkova tvrzeni :-))) DIIIIIKY !
Moc mě to povídání potěšilo,nařehtala jsem se nad Adonisovým vysvětlením a téměř zaplakala štěstím nad Ofelčinou školkou. Je to moc dobře, přeju Vám to pohodu.
:-))))teď už jen vyrobit ten stoleček
Věci jsou větsinou úplně jinak, než jakou mají pověst. I o lidech to platí. Tvůj manžel má krásné jméno. Mít za manžela Adonise zní velmi sexy 🙂 Z Korfu si pamatuju, že se tam všichni muži jmenovali Spyridos (nebo tak nějak) 🙂
hanka: a jak to dopada u vas?
buteo: zdravstvuj, oni necitajut po cessky… nastesti:)
spoon: ofelii je 3,5.
dita: dik, snad vydrzi, pevne doufam.
[5] presne tak:)
manzelka: fakt nevim, co zabralo. ze by chteli tak moc ten stolecek?
leni: zatim nevim, protoze tady je v zime o praci strasna nouze. kazdopadne ale planuju si trosku usporadat domacnost, plavat, chodit na kurzy rectiny, psat, hrat na piano a dalsich x cinnosti, na ktere bych potrebovala skolu a skolku tak 15 hodin denne…
lenka z lulea: jenze lenko, u vas je ten system o tolik lepsi. kazdopadne gratuluju k uspechu!
eliza: to je super, s tema otazkama. a vlastne je to tak v zivote skoro se vsim…
honzo: :)))
nuli: diky!!!
gomba: nahodou! uz ma vyrobene 3! takze jeden uda ve skolce a pak uz zbyva udat jeste ty dva:)
kharmina: ano, tady se vsichni jmenuji spyros, teda skoro vsichni. podle patrona ostrova-spyridona.
ahoooj,gratuluju k hladkému průběhu přijetí ve školičce.Ofelinka je statečná holčička.My to s Ivčou tak jednoduché nemáme,ale musíme vydržet :o(.
tak tomu co vymyslel Adonis se říká tzv. milosrdná lež…-))ale hezká…mě to rozesmálo…každopádně je dobře, že se malé ve školce líbí, náš malý pro změu po prvním dni ve školce prohlásil, že celý den obědvali! ( vysvětlení je na snadě – doma u jídla běhá a neposedí ani chvíli, kdežto ve školce musí sedět u stolku, dokud nedojí všechny děti a to mu asi přišlo hrozně dlouho..-)každopádně se mu líbí taky…Pozdravuje Ofélii – kamarádku a my celou rodinu…Edita a spol. z valašska
máš tak moc šikovného manžela a Ofélii přejeme, aby to dobrý nepřestávalo 😀
Argument „zena z Vychodni Evropy“ byl, myslim, nejudernejsi. 🙂