Jezdí sem už spoustu let. Pan Prokop a paní Mariana. Je jim něco kolem osmdesátky, ale jsou stále elegantní, vždy milí a zdvořilí, pokaždé se na ně upřímně těším.
Na dnešek jsem si domluvili společnou snídani v jejich hotelu. Do tohoto hotelu chodím snídat ráda. Ranní nabídka je totiž opravdovou pastvou pro oči.
Pan Prokop s paní Marianou si udržují štíhlou linii a tak si dávají jen bílý jogurt s ovocem a černý čaj. Já jsem si /když už je to zadarmo, že…/ nandala na talířek fazole v tomatové omáčce, dvě volská oka, několik malých párečků a křupavou slaninu. K tomu jsem si dala džus a zelený čaj a dvě velké housky.
Při jídle jsme mlčky pozorovali okolí. Zjistila jsem, že pozorování lidí mi působí neobyčejnou radost a pocit uspokojení. Zvláště pozorování lidí při jídle. Asi se jedná o nějaký druh gastro voyerství.
Vedle u stolu seděla dvojice z Německa. Obézní paní kolem šedesátky, s neforemnými šaty na těle, měla na talíři čtyři volská oka, horu salámů a sýrů a 4 chleby, zatímco její manžel pojídal druhý ze snad deseti párků a na vedlejším talířku měl ještě čtyři malé croissanty, kopu marmelády a čtyři máslíčka. Kávu si dolévali z termosky a džusy měli celkem 4.
Opodál seděl starší Angličan s malou holčičkou a krmil ji slaninou. Sám si nožem rozkrajoval toastový chléb, na který si opatrně kladl vidličkou fazolky jednu po druhé, na ně potom jemně, aby nespadly fazolky, vršil kousky vajíčka a pak po malých soustech vkládal do úst.
K bufetovému stolu právě přicházejí manželé z Francie. Mladá dáma vystrojená jako na nějakou módní přehlídku-na sobě dlouhou hedvábnou sukni a okolo krku hedvábnou šálku a její partner je i přes ranní teplo oblečen do lněného obleku smetanové barvy. Na talířek si opatrně nandává dva malé croissanty a trošičku marmelády, kousek zeleného melounu, půlku broskve a několik kuliček hroznového vína. Jeho žena si bere kousek sýra a hroznové víno a jde si do baru koupit opravdové espresso.
Po chvilce do dveří restaurace vtrhne skupinka Rusů. Dva pánové kolem čtyřicítky s velkými bachory, jejich obtloustlé, na blond odbarvené manželky a několik řvoucích dětí. Hned u vchodu si nalévají do sklenky vychlazený sekt a hrnou se do rohu, kde je napsáno „ruský koutek“, pro kaviár a míchaná vejce. Pak hlučně přivolávají číšníka a dožadují se dalšího sektu.
Starší pár Řeků přichází jako jeden z posledních. Muž si sedne, naleje z konvice kávu a zapálí si cigaretu. Jeho žena jde ke stolečku označeném jako „řecký koutek“ a na jeden talířek nabírá sýr feta, pár oliv a několik kousků rajčat, na druhý pak bílý jogurt, na který nakape hojně medu a vedle položí velký plát chalvy. Muž típne cigaretu, vytrhne ženě talířek s chalvou a na mobilu začíná vytáčet nějaké číslo. Snídaně může začít…
Zase nemuzu nez souhlasit..:))
Ty postřehy jsoupřesné, úplně to vidím. Pájo, máte jistě teď fofr, ale ukládejte si vše někam do paměti a pak ten šuplíček (to je výraz mé vnučky) vytáhněte a pište a pište …
A jak snídají Češi a Moraváci? Asi jako Ty ,-) Také při jídle „šmíruju“ kolem a „taxuju“ spolustolovníky 🙂
Taky mě zajímají naši dnes Po léta co jezdím sám, tak snídám s cizí ženou v cizím pokoji /he-zbožní přání to/. Naposled v 2001 jsem viděl naše u švédského stolu v Kiruně v akci s igelitkami a to byla asi poslední nutná kapka k odtržení se od kolektivu tohoto národa na cestách pouze samozřejmě.
…taky mám tu „úchylku“ (na dovče v eg. jsme na to měly s kámoškou jeden oblíbenej tzv. „drbací“ stůl :-))) Arabové při jídle mě taky přiváděli k úžasu, (to už jsem měla skoro vražedný sklony), jídlo lítalo i vzduchem.
L: a tys to asi mivala z prvni ruky, vid?
nuli: mate pravdu, fakticky nejak nestiham psat. ale kdyz mam nejakou myslenku a nenapisu ji hned, pozdeji uz se mi pise strasne tezce.
gomba a buteo: ja myslim, ze doba igelitek, do kterych se jidlo sype, je vicemene nenavratne pryc. cesi bud ji jako ja /je to zadarmo resp. v cene, tak si daji i to, co by si doma nedali, ale vsechno snedi:)/ anebo si proste daji chleba se salamem a syrem a hotovo.
winnie: arabske stolovani je kapitola sama pro sebe, opravdu.
Tak to je přesné…myslím, že by se člověk mohl snažit popisovat mentalitu národů, ale tobě se to povedlo nádherně přes jídlo:-) Ještě když jsem byla student tak se mi přes jedno léto podařilo sehnat brigádu v kuchyni na výletním parníku na Vltavě. Vozil skupinky turistů různých národností a já po očku pozorovala, jak se který národ při jídle chová…ale jako ty bych to popsat neuměla…ale přesně tak to bylo:-)
:)Skvělý popis. 🙂
Výborně napsaný. Skoro se bojím, žes mě přemluvila a začnu snídat 🙂
Pro jakou cestovku pracuješ? Ať vím, s kým mám jet.Zajímalo by mě, jak bys u snídaně popsala nás.
jéé, to jsou krásný postřehy!ale je fakt, že snídaňová klišé prostě platí 🙂
dita: anebo hadat, o jakou se jedna narodnost, podle obleceni. to me taky bavi.
daves: dikes:)
kowakova: podle me je snidane, kdyz se vydari a ji se v klidu, nejlepsi jidlo dne.
alca: posli mi mail na ostrovanka@bloguje.cz a ja ti rada poradim.
dewverry: a co italove? a siciliani?
dokonaly!
Taky strašně miluju pozorování lidí. Vydržela bych tak strávit několik mnoho hodin. Hlavně ve velkých městech, kde je multikulturní prostředí. Dívám se na gesta, chování, chůzi, oblečení….
O těch Rusácích to sedí jak riť na šerbeľ. Hlavně ať je nás slyšet, že na to máme. Brrk.
😀 Skvele a ctive pises o vsem, co me zajima! Zivot se starsim cizincem v cizine (muj pripad), Recko (mym obehem koluje mix balkanske krve, pry i te recke), recka mentalita a mentalita „tech ostatnich“ narodnosti (podle vzoru: Jsou dva druhy lidi na svete. Rekove a ti, kteri by si prali byt Reky!), deti, zajimave osobnosti, razovite postavicky.. Bravo! 🙂
…razovite postavicky (zase muj pripad) :)…