Adonis asi před měsícem smutně uzavřel svoji truhlářskou sezonu a otevřel lékařskou sezonu. S výrazem člověka, jenž ztratil svoji nejbližší osobu, skládal beze slova kousky dřeva do krabice, přikrýval milované pily, pilky a brousky, pověsil poslední okenici na okno a začal doma chodit kolem dokola jako zvíře v kleci.
První dny neměl mnoho nemocných a tak začal vymýšlet, co by mohl dělat. O několik domů dál si před časem otevřel jeden starý pán malou truhlářskou dílnu. Adonis několikrát prošel kolem a vždycky zvědavě nakukoval. Truhlář s brýlemi a prošedivělými vlasy, který vypadá jako univerzitní profesor, si ho časem všimnul a nabídnul mu, ať se jde podívat, co vyrábí. A tímto dnem začal Adonisovi nový život.
Truhlář Konstantinos totiž vyrábí malé kulaté stolky vykládané dřevem různých odstínů, ty pak vyloží na ulici a prodává je kolemjdoucím zájemcům.
Zdálo se, že snad Adonise uhranul, protože najednou nebylo dne, kdy by můj muž nebyl vedle v dílně a nedíval se, jak Konstantinos pracuje.
Pokaždé, když přijdu domů a jsou pootevřené domovní dveře, vím, kam si Adonis odskočil. Truhlář zase často chodí k nám a Adonis mu pyšně ukazuje své nedávno vyrobené okenice, nad kterými starý pán uznale pokyvuje hlavou.
Jednoho dne přišel otec mých dětí domů se širokým úsměvem na rtech a oznámil mi, že se Konstantinos rozhodl, že půjde časem do důchodu a řemeslo potřebuje někomu předat a tak ho napadlo, že právě jeho soused doktor, tedy můj Adonis, je tím správným člověkem. Prý ale nesmí nikomu prozdradit jeho tajné techniky a toto umění si sebou má vzít do hrobu.
Adonis si tedy nakoupil kousky krásného dřeva a pustil se do díla. Z dolní dílny už zase slyším veselé pískání a pokaždé, když jdu ven nebo dovnitř, volá na mě manžel, ať se jdu podívat, jak se stolečky pokročil. Kousek po kousíčku lepí na dřevěnou desku malá bílá, hnědá, červená a černá dřevíčka a vytváří tak zajímavou mozaiku.
Do práce se zabral tak, že k ní odchází hned po snídani, když ho pak volá nějaký pacient, ještě rychle dolepí pár dřívek, aby dobře držela a mohl hned po příchodu domů pokračovat v práci a od oběda je v dílně zase až do večera. Do postele uléhá s úsměvem a v noci se mu zdá, že vyrobil stoleček hezčí než Konstantinos, v horším případě, a to když má nějakou noční můru, se mu zdá, že přilepil jedno dřívko obráceně.
A tak se z mého vždy lehce melancholického doktora pomalu stává veselý truhlář a já ho s trochou závisti pozoruji a říkám si, že bych chtěla prožít podobný přerod z průvodkyně turistů na spisovatelku. Otázkou ovšem je, kdo nás, dva umělce, bude potom živit…
To vidím zcela jasně, Pájo…bude Vás živit Janýsek, bude burzovní makléř někde v New Yorku a bude Vám z USA posílat kapesný 😀
No ale to je Pavli paráda! Bu´d ráda, že máš spokojeného muže a ty prosím jen neopouštěj své psaní apiš dál, hrozně ráda tě čtu…Mimochodem, přejeme ti celá rodina vše nejlepší k dnešnímu svátku!!! Krásný dobrý večer do Kerkyry! a pozdravuj svou báječnou smečku..Valaši
K přání se připojuji…
No jo vlastne, ted jsem kouknul do ceskeho kalendare a mas svatek takze vse nejlepsi, chronia polla 😉
To by bylo na světě krásněji, kdyby pro všechny byla jejich práce koníčkem…. 🙂
to je krásný. A víš,jak se pozná „veselý truhlář“? Že má piliny mezi zubama……..:o)
To je roztomilý..!!! Tak to mu přeju a Tobě taky… není nic horšího než nudící se chhlap. Ale mám blbej materialistickej dotaz: myslíš, že se mu podeaří ty stolečky i prodat?
Co pacienti? Netrpí? Nebo je pan doktor veselejší i na ně?
Jejda,to je tak nádherně vyjádřený! Úplně jsem podlehla pocitu vnitřní rdosti! Z Vás obou, vlastně všech.
Zase fajn článek…fakt z toho jde taková pohoda, chodím si tenhle blog číst, když si potřebuju oddechnout od „problémů“ pražskýho světa se všema stresama, i když se tu mám vlastně dobře :-).
petrus: ze by?? janysek chce byt pianistou, takze treti umelec do rodiny? asi to zbyde na ofelii:)
edi, petrus, nikos: diky diky.
abu: souhlasim!
ivana: tak to je on!
eja: myslim, ze ne:))
sauvignon: pacienti trpi, protoze si musi pockat, az se zalepi stolecek, ale zato jim to pak vybahradi doktorova dobra nalada, takze je to ok:)
nuli, irena: tak to mam radost.
Hezka predstavakdyz si takovej prerod predstavim na sobe…ale tez nevim, kdo by me za vykonavani mych konicku platil…
K tomuhle panu doktorovi bych chtěla chodit 🙂 Musí být bezva! Můj čtyřprocentní obvoďák ale taky neni špatnej 😉
krása, že Adonis tenhle přerod moc neřeší a nechá se tím unášet – přeji ti taky tento luxus 🙂
wow verynicekrása, že Adonis tenhle přerod moc neřeší a nechá se tím unášet – přeji ti taky tento luxus 🙂
can we write english comments?
emre: proce ne?:)
L: ja taky ne…
winnie: to asi jo, jako doktora si ho vsichni pacienti pochvaluji. ja nemohu posoudit, ja jsem kovarova kobyla…
hanele: diky, akorat nekdo se musi taky postarat o deti a tak, takze ten luxus si mozna dopreju na stari.
Ten tvůj přerod už probíhá…
To je moc krásné! Je štěstí, když člověk narazí na koníčka, který ho baví, je potom šťastnější a spokojenější, a když je koníček navíc užitečný, tak je to milé. Ráda bych ten stoleček viděla:o), zdá se, že to bude malé umělecké dílko :o)
Netusila jsem, ze mas takove nadani psat….a vubec jsem uplne nahodu natrefila na tyto stranky…moooooc pekne gratuluji Gabka
sneczech, felixa, gabula: nasla jsem vase komentare az ted. tak diky!