Vždycky se mi slovo rentiér líbilo. Připadalo mi takové vznešené. Později, když jsem pochopila význam toho slova, začalo se mi líbit i jako „povolání“. I když jsem si vlastně tak úplně pod tím slovem nedovedla představit nic konkrétního.
Včera jsem se jela podívat na jihozápad ostrova, abych zde nafotila jeden dům na pláži. Jeho majitelka-statná a dobře naladěná žena kolem padesátky- mě přátelsky přivítala a přikázala, abych si s ní první sedla a dala si kafe.
Slovo dalo slovo a tak jsem zjistila, že Dina, jak se jí tady familiérně říká, je dcerou pravoslavného popa, který nás s Adonisem před lety oddával a Diny manžel chodil s mým manželem do základní školy. Ostrov je skutečně malý.
Potom mi Dina šla ukázat pokoje, které jsem chtěla vyfotit. Dům stojí přímo na písečné pláži a z horního pokoje, přímo z postele, je vidět na moře. Obrovská terasa s muškáty a s mořem v pozadí vypadá jako kýčovitá pohlednice z cest.
Práce je hotová a já se odebírám s dětmi na pláž. Nejsem velký fanda písečných pláží, ale pozorovat skotačící děti, které se v písku vyloženě vyžívají, má rozhodně něco do sebe.
Rozkládám plážový stan, abych vytvořila kousek stínu, vytahuji svačinu z chladící tašky a čekám, až přijede kamarádka, se kterou jsme se na pláž domluvily. A pak sedíme, popíjíme pivo, pojídáme pomazánku z rybích jiker a koupeme se tak dlouho, až se začne slunce sklánět na obzor a kýč dosahuje obřích rozměrů. Naposledy mačkám spoušť fotoaparátu, loučíme se a chceme se vydat zpět na cestu k domovu.
Po cestě potkáváme paní Dinu. Sedí na trase v plavkách se svými čtyřmi kamarádkami a hrají karty. Ještě chvilku se zastavíme na kus řeči a Dina mi vypráví, jak tohle místo miluje. Hned ráno se obleče do plavek a jde si zaplavat do moře, kdy na pláži ještě nikdo není, po snídani zkontroluje uklízečky, zda dělají dobře svoji práci. Potom se zajde znovu vykoupat, potká se s kamarádkami na karty a na kafíčko, dále se přesunou někam na oběd, odpolední siesta, jedno rychlé zchlazení se ve vlnách a zase posezení venku s knížkou nebo s přáteli.
Nasedám do rozpáleného auta, Ofélie začíná plakat únavou a Janýsek do mě hučí, že je mu špatně. Ještě jednou se podívám na oranžový kotouč slunce, který se právě chystá utopit se v moři a říkám si, že by nebylo špatné být rentiérkou v tomto slova smyslu. I když by mi stačil možná jenom týden.
No, taky bych si to nechala libit, povolani rentiera je mi sympaticke, jen kde se na nej studuje ;D …Krasne jste si ten den uzili, muselo to byt super.Ja mam pisecne plaze rada – zboznuju ten pocit, kdyz se nohy bori do horkeho pisku, az se dostanou tam, kde uz je chladny.. mam rada, kdyz mi pisek proteka mezi prsty … krasne uhlazenou plochu pisku tesne u brehu, kdyz odejde vlna … nechat si u brehu vlnami podemilat pisek pod nohama … No, a ted jsem myslenkama uplne nekde jinde, nez bych mela byt tyden pred statnicemi, ach jo …Pajo, dekuju, krasne jsem se diky tvemu clanku zasnila a byla zas chvilku na Korfu, skoro jsem slysela huceni more a citila ten pisek pod nohama..
teda nevim, já bych se asi po čase zbláznila nudou, ale takovejch 14 dní by mi to nevadilo 🙂
takymyslim ze tyden dva by stacily.Takovyhle ulety mivam taky ale nakonec se tesim do prace 🙂
vlastně kdybych měla ty prachy tak bych si mohla najít zábavu podle mýho gusta, takže oprava, nevadilo by mi být rentiérkou !! 😉
tinah: pred statnicema? tak drzim palce!
eja: opravujes, kdyby nahodou z tebe chtel nekdo rentierku udelat a kvuli tvymu komentari si to rozmyslel?:)
L: no jo, vzdyt ja taky. nebo si to aspon rikam, protoze mi stejne nic moc jineho nezbyva.
Paja: jo přesně tak! Akorát bych asi neuměla moc budezorovat ty služky, možná by po čase začaly buzerovat ony mě!!!
taky bych si to nechala libit 🙂
Stačilo by mi být manželem rentiérky 🙂
A mně manželkou rentiéra :-)))
Po přečtení všech Tvých článků, zákonitě každý musí dojít k názoru, že máš blíž k rentierství, než k pravidelnému pracování v Kolbence.Raz.Jinak si myslím, že jste tam všichni domácí dost otužilí, když se koupete už od začátku května. Vidím, že dnes už je na Korfu přes 20°C. Hezký den
Jsou tři stupně:
1. My, pracující momentálně v deštivých Čechách
2. Ostrovanka, pracující v momentálně prosluněném Řecku
3. Rentierka
Beru od dvojky výše:-)
leni, snezech, duna: ja taky:))
buteo: to mas pravdu. proste clovek muze videt sklenku bud poloplnou nebo poloprazdnou, ja jsem ten prvni pripad. a k tomu vsemu-rekove rikaji, z eje lepsi, kdyz ti lidi zavidi, nez kdyz te lituji:)
dita: :))) ja od trojky:))
No teda ja osobne si sebe predstavuji jako rentiera a urcite by mne to bavilo (pri me lenivosti) Jedine co bych zmenil je ta kontola uklizecek, ja bych spis chodil ty uklizecky placat po zadku 😀
Chtěla bych být rentiérkou
Moc ráda čtu Tvůj blog. Měla bys napsat knížku o životě v Řecku. Super literární styl. Při čtení si vždy představuji šumění moře a pálící slunce. Řecko milujeme, rádi jezdíme na ostrovy, ale na Korfu jsme ještě nebyli. Ráda bych se zeptala povolané osoby, jak je to s hady na Korfu. Slyšela jsem, že je tam hodně jedovatých plazících se příšer.Zdravím na Korfu a těším se na další příběh z ostrova.
niko niko…..
alčo, nevěř všemu, co slyšíš. tady jsou nějaké jedovaté zmije, ale ještě jsem neslyšela, že by někoho uštkly. jsou prý dost plaché. já jsem ještě žádnou nikdy neviděla.
Asi by se mi taky líbilo být rentiérkou, určitě bych to využila „smysluplně“. Docela si o tom občas nechávám zdát. Ale uznávám, že i tak se mi docela pěkně žije.
nuli: me taky… zaplat pan buh.
Pingback: Melancholický příběh o nebeské rentiérce | Ostrovanka bloguje