Stárnu. Zjistila jsem to celkem jednoznačně. Nemám chuť ponocovat, stávám se zamyšlenější, přestávám být tak přehnaně společenská, jako jsem bývala, často hodnotím svůj život, dělám si starosti o budoucnost a začínám hledět na své zdraví. Na čele se mi objevila další vráska.
Vidím to i na dětech. Janýskovi, nedávno ještě malému miminku, bylo před měsícem 7 let a kromě toho, že se naučil psát a číst řecky a hrát na piáno oběma rukama, mu také začalo srůstat obočí. Ač je Janýsek téměř blonďáček, obočí má tmavé a husté. Po Adonisovi.
Ptá se mě na otázky ohledně plození dětí a zajímá ho každičký detail./ To, když jsem vyprávěla Francouzce Danielle, vykřikla hrůzou a zvolala:“Tak tohle já Alexovi říct nemůžu, chtěl by to hned vyzkoušet!“/Všechno si pak pamatuje a bere velmi vážně po čase mě vždycky ohromí tím, co už všechno chápe.
Zajímají ho planety, zvířata, rostliny, dřevo, jak se co vyrábí a jak se to zase likviduje. Umí už všechny noty notové osnovy.
Ofélie se ho snaží více či méně zdárně napodobovat. Často si prozpěvuje DO-MI-MI-DO-MI-RE-DO, bere mu knížky z aktovky a čmárá mu v nestřežených chvílích doprostřed domácích úkolů. Když si Janýsek svlékne bundu, musí Ofélie taky. Vlasy si umyje jen, když si je umyje taky Janýsek. Do postele ji zaženu pouze, když jde taky on. Zároveň na něj však velmi žárlí a snaží se vší silou domoci se svých práv nejmladšího dítěte.
Nedávno se Ofélie rozhodla, že si na sebe nevezme zelený kabátek s kožešinkou, protože se jí nelíbí a chce bundu. Bunda ale byla v pračce, takže Ofélie odmítla vyjít ven. Já jsem docela spěchala, narvala ji násilím do zeleného kabátku a myslela, si, že ji vztek za chvíli přjde. Nepřešel, brečela soustavně a vytrvale v kočáru asi tři čtvrtě hodiny. Snažila jsem se ji nějak uklidnit, ale nešlo to. Jak jsem ale nedávno zjistila, Ofélie má na mě svůj trik.
První zkouší, co to udělá, když bude ječet, brečet a vymáhat. Když vidí, že to se mnou ani nehne, nechce jen tak přestat, aby neztrazila svoji tvář a potřebuje důvod, aby scénka skončila. Proto si mezi vzlyky požádá o vodu:“Jáááá chc-chc-chci vo-vo-vo-du,“ škytá. Já:“Jak se říká?“ Ofélie:“ P-p-p-jo-sísím.“ Dám jí napít vody, Ofélie ze sebe vyrazí takový popěvek, něco jako FA-SOL-DO-MI-RE, velmi rychle a nakonec si jakoby oddychne a je po pláči.
Adonis si dál vyrábí svoje okenice. Na jedné straně domu už jsou skoro všechny, zbývá ještě druhá strana. On ale už vymýšlí, co bude dál. Tuhle se mě ptal, jestli si myslím, že by byl dobrý nápad, kdyby začal vyrábět nějaké dárkové předměty na vánoční trhy…Napadá mě, že se v určitém věku člověk začne navracet do dětských let.
A tak nám ubíhá zima. Venku často prší a fouká silný vítr a tak si něco kutíme doma, pak je zase nádherně, jako na jaře, a tak vyrážíme ven. Poklidný život ostrovanů.
P.S. Za tenhle nádherný nový design vděčím blogerce
Ann
Ann, moc díky!!!
fíííha, skoro jsem se lekla, kde ses poděla 🙂 jsem asi konzerva nebo co 🙂 – tedy souznění s prvním odstavcem 😀
No tak jak to popisuješ s Ofélií, mám pocit, že máš doma našeho Jakuba.. Praktika s pláčem je téměř stejná! a on si navíc hrozně nerad obléká nové věci a vtrdí, že je mu to malé, popř. velké a že to není jeho.. a hotovo. a že je janýsek šikula a nadaný je super! a moc mu to přejejme.. i vám. Jakub mě ještě pro změnu přivádí k šílenství otázkami typ: „a ploč?“ a to doslova na všechno a pořád! když je to tak po sté, už mi začíná vyhrávat! a s tím stárnutím to tak prostě je, v určitém okamžiku tě prostě přestane bavit pořad pařit a najednou je ti milejší posedět v klidu doma – jen tak – s manželem u láhve vínka – bez publika. Čím dál tím víc je mi bližší a příjemnější….Edita
zdravím v novém – líbí se mi to moc. K Tvému stárnutí – své 30-tiny jsem oslavila tak, že jsem si koupila (příšerný!!) klasický kostým – NIKDY jsem ho neměla na sobě. Tím myslím, že tenhle „první poryv“ stáří zase rychle přejde. Ofélii hýčkej – jako matka jednoho kluka Ti tu možnost tiše závidím (neztěžuju si, kluci mají taky něco do sebe, ale soulad, ten asi vzniká jenom mezi matkou a dcerou). V duchu jsem s Tebou na Spinadě.
nadherny design!!!!janysek je teda radost,ale ofelka je pekna potfurka ;)ona se ti to pareni vrati, az budou decka vetsi..pozoruju to u mamky 😀
Design super! A pokud se týká Ofélie, Pupík je to samý. Akorát že žádnej trik nezabírá, dokud se prostě nevyřve – jo jedině že bych ustoupila a odprosila, to by zabralo, ale to zas bych ztratila tvář já 😉
Tiež začínam na sebe pozorovať, že to nie je ako kedysi. Prešla som celé mesto pešo, aj domov a v pohode. A teraz prídem a sedím a sedím….Nový desing ozaj nádherný a ten malý chlapec nie je náhodou Janýsek ? /až je to teda chlapec/
Design se opravdu povedl. Hned mě napadlo, že podobně vymakaný blog měla Ann, tak jsem se při poděkování na konci jen zasmála, jak se rukopis pozná i na netu 🙂
aaaach… uplne me dostal design…. haha, uplne si umím představit Ofelii, jak svým nakřáplým hláskem zpívá FA-SOL-DO-MI-RE :-)) VTIPNÝ!!
Vše je na svém místěa moc se mi líbí. Písmenka máš sice menší, jak používám, ale po vyčištění brýlí, čtu bez problémů. To prádlo na první je reálné foto nebo půjčené ze starší literatury.Pokud máte doma veliké nástěnné zrcadlo a všichni 4 najednou si stoupněte před, schválně dávej pozor, jestli se vám neobjeví nad hlavami takové lesklé mihotavé kroužky. Děti se Ti k radosti budou neustále vylepšovat a u nás stárnoucích mužů to už bývá obráceně, ale zase jue sranda. Hezký večer
hanele: uvazuju, kdy zacina ten konzervacni moment?
edita: bez publika. to je ten vyraz!
simka: ofelii rada zapujcim:)
leni: fakt? takze jeste neni vsecko ztraceno, zda se:)
duna: zkus se napit vody a zazpivat si fa-sol-do-re-mi a svoji tvar neztratis…
jarmila: chlapec to je a to sice janysek. uhodlas.
bara: ano. ann ma proste uzasnej rukopis, taky se mi strasne libi.
eja: presne. hlasem kremilka a vochomurky:)
buteo: vsechny fotky jsou autenticke, fotila jsem je ja. pradlo tady ve vedlejsi ulici, poznavam sousedovo tricko, janysek na molu v sajade a dole auto zaparkovane ve stejne ulici, primo pod pradlem:)
Krasata nova kosile…ja vim, uz jsem x-ta ktera Ti to tu chvali, ale moc se mi libi
všem
jsem rada ze se to líbí… ! To je větší odměna než jakýkoli peníz za vynaložený čas a námahu, fakt…!
pro Pavlu ostrovanku
ahoj,dnes poprvé čtu tvé zajímavosti,máme asi hodně společného,na stejném ostrově jsem skoro 2 roky,budou se mi uyitečné rady hodit,pár jich potřebuji.Zuzi
Taky moc chvalim, fakt moc mile
Tý jó, super dyzajn. Paráda.
Nádherný design, Pájo. Já sice ještě mamina nejsem a doufám, že bez této funkce ještě pár let (aspoň než dostuduju) vydržím. Ale změny, které Ty pozoruješ na Janýskovi a Ofélii, pozoruji já na svém o deset let mladším bráškovi. Nedávno byl v televizi nějaký vědomostní kvíz, kde děti ze šestých a sedmých tříd hádaly hlavní města evropských zemí. A to naše zlatíčko sekalo Athény, Oslo i Dublin úplně bez zaváhání a já jsem si říkala kde se to v tom desetiletém „děťátku“ bere, vždyť je to chvilka, co jsme řešili, že přišel na to, jak se dostat z kočárku…Děti rostou strašně rychle, ale Tobě a Adonisovi přeji, aby Vám Janýsek vyrostl v inteligentního gentlemana a Ofélie v chytrou okouzlující dámu.
Tak jestli malá Ofelie bude dámou, ze mě se stane Madonna 🙂 Má to prostě promyšlený, a ten její popěvek, tak ten mi zní v uších!Jinak pochvala nové šablony po xté… fajn!!!
L, gugu, kowakova, petrus, zuzka: dik, jsem taky nadsena.
ann: tohle ti opravdu nejak oplatim!!
zuzi: jsi na korfu? jestli chces, ozvi se na ostrovanka@bloguje.cz
Líbí se mi to..hodí se to k představě o Řecku. Podle Tvých slov máš prostě skvělý děti, protože podle mě, alespoň takhke zdálky si dobrá máma.To stárnutí je úžasný, zatím nejlepší období mýho života,ta cykly se vracej, opakujou. Já teď po několkaletým období „rozjímání“ začínám zase obhlížet okolí, kde by tak byla nějaká ta zábava, ale už je to jiný, fakt jakoby klidnější…ale stejně Pájo, TEBE si prostě fakt zestárnutou moc neumím představit. Teda umím si představit veselý a zářící oči v vrásčitý tváři..ale to je asi tak vše :o)
Hurá … Tak takhle se mi to opravdu moc líbí ! Konečně se to tady dá číst v mobilu bez kroucení se – ta původní šablona mi v telefonu slévala dohromady písmenka s červeným podkladem – bylo to možné číst jen pod určitým náklonem … Tohle je éňo ňůňo ! A to stárnutí ? Taky to pozoruji … 🙂 s naším „miminkem“ jsme letos byli u zápisu do školy … Nevím, kdo napsal K. Gottovi ten text, ale někdy opravdu ten ČAS LETÍ JAKO BLÁZNIVÝ … Srdečné pozdravy na naše nejoblíbenější dovolenkové místo !
Ahojky….ráda chodím číst tvé povídání, dokonce i manžel chodí nakukovat :o)…nový design je super, moc se mi tu líbí a díky za tvé psaní. Ofelii ti docela závidím, i když ti občas asi dává zabrat, ale to všechny děti. Já mám jen 7 letého syna a občas mám dost i z něj. Zase brzy nakouknu, pozdravuj na Korfu, třeba se tam někdy vrátím…..
saro: no, ale aby ty zářící oči mezi těma vráskama nepřišly moc brzy. ale jinak snad to tak bude…
szapet: pokoušela jsem se to změnit už předtím, ale nějak jsem si nemohla najít tu vhdnou šablonu. teď je to fakt super.
klarissa: tak ti vřele doporučuju si ještě jednu takovou ofélii pořídit!
Pájo,mě ještě zajímá, jestli ty Adonisovy okenice mají přírodní barvu nebo jsou „klasicky na modro“…PS: čím to je, že ty „míchaný“ děti jsou tak krásný:-) ahoj p.
pavel: klasicky na zeleno, ve starem meste se ani jinak nesmi, je to predpis. jinak janysek neni moc videt, ale krasny jsou, to mas pravdu.
máme nový počítač, tak si čteme. Díky, K Y
belohorsti: bezva! to jsem rada a moc zdravim!!