I když se za to stydím, konečně přiznávám, že jsem se narodila jako kuřačka a poživačka alkoholických nápojů. A to i přesto, že jsem vyrostla v rodině evangelického faráře, naprosto nekuřácké, ale také velmi tolerantní, takže jsem snad ani neměla mít tu potřebu dělat něco zakázaného.
Ale už od malička, možná od tří nebo čtyř let, co si pamatuji, jsem milovala zakouřené hospody, kouřící starší pány, zbytky červeného vína ze Svaté večeře Páně, které jsem sem tam upíjela tajně, tiché kuřáky, chodící kouřit ven, aby se společnost neurazila, to všechno mě velmi přitahovalo.
Asi v pěti letech jsem okusila svoji první cigaretu se sestrou u známých na chalupě na seníku /!!/ a velmi mi chutnala.
V sedmi jsem si poprvé ukradla svoji cigaretu a v osmi za svoje kapesné poprvé koupila první krabičku Startek, kterou jsem kouřila na chalupě, ale už nevím s kým, nebo nechci po tolik letech bonzovat.
Ve dvanácti mi vypadla krabička z gumy u sukně, kde jsem ji schovávala a já lhala mamince, že to není moje. Ve čtrnácti jsem kouřila za keřem se spolužačkami, kde jsme si sdělovaly zásadní tajemství života. V patnácti jsem toužila, aby mi bylo osmnáct a já mohla žít sama a v kabelce nosit krabičku cigaret, kterou si dám, když budu v kavárně sepisovat své knihy.
Život šel dál a kromě pár nesmyslných kuřáckých momentů, se u mě kuřáctví a pití alkoholu vyvinulo v nádhernou relaxaci, spojenou s krásnými chvílemi, mnoha nečekanými přátelstvími a zásadními životními situacemi.
Když jsem před skoro deseti lety potkala Adonise, imponovalo mi, že mě pozval na pivo a neodmítnul mnou nabízenou cigaretu, i když sám žádné svoje neměl a jak jsem se později dozvěděla, nikdy nekouřil. Adonis v touze být „inn“ po mém způsobu, začal kouřit se mnou, ač o tolik let starší. Nikdy ale nevdechoval kouř do plic. Když jsem před nedávnem na podzim odjela do Čech, Adonis si beze mě nezapálil a pak už si nezapáli ani se mnou. Naštěstí.
Postupně jsem se doslýchala, ve kterých zemích je už dnes zakázáno kouřit a tak skončila moje chuť cestovat do Irska, do Itálie a do jiných zemí, protože představa, že jedu do Irska a dám si pintu Guinnesse a nemůžu si zapálit, nebo že jedu do Itálie, sedím v nádherné a útulné restauraci a užívám italského jídla a červeného vína bez cigarety, mi připadala strašná.
Cigareta / i když příjemná, voňavá, balená, bez které si mě nikdo z mých přátel nedovede předtsavit/ ovlivnila moje vnímání a svět natolik, že jsem se netěšila na návštěvu k lidem, u kterých se nekouří, jít do míst, kde se nekouří a i když jsem slyšela o lidech, kteří mají problémy nebo umírají, nedovedla jsem si představit tu pravou zábavu bez cigarety.
Až to najednou přišlo i na mě: Zničehonic jsem se rozhodla, že už od ledna kouřit nebudu. Ještě na Silvestra jsem si šla koupit svůj tabák do tabákového obchodu a říkala tlustému prodavači:“Tohle je můj poslední tabák, kdybych se tu ještě zastavila, už mi ho neprodávejte!!“ Prodavač se na mě přísně podíval:!Tak koukej, holka, já přestal kouřit před půl rokem a přibral jsem 25 kilo! Kolik kouříš?“ Na to jsem odpověděla:“Tak jeden malý balíček týdně.“ Na to tlustý prodavač:“Tak to kuř dál, ale bal si k tomu filtry, tady mám takové dobré za europadesát…“ A tak mě přesvědčil ke koupi filtrů a pořál mi hezký Nový rok.
Doma jsem si dala s Adonisem víno a pár filtrovaných cigaret a po půlnoci jsme šli spát. A já se rozhodla, že už kouřit nebudu. Je mi to tak trošku líto, protože cigareta pro mě nebyla nutnost, ale příjemnost a potěšení. A taky neříkám, že už nikdy kouřit nebudu. Ale říkám, že dnes už si nedám. A zítra si řeknu to samé. A pozítří zase. A popopopopopopopopopozítří…snad zase. Držte mi palce. Víno mi ale naštěstí chutná pořád….
No jejda, zacatky tveho koureni mi silne pripominaji zacatky moje. Ale ja jsem silny kurak. Tady v Recku to vsichni toleruji ale v Cesku teda moc ne, vetsina mych znamych nekouri a taky nerad k nim chodim na navstevu, a do nekuracke cukrarny na kafe nechodim uz vubec :o) Jen dodam ze v Mekaci se muze kourit snad jen v Recku, nikde jinde na svete se nesmi. Ale pamatuji doby kde se tady snad kourilo vsude, v nemocnicich, v MHD atd. Ale napr. v bankach zamestnanci za prepazkou kouri do dnes :o)
Neznám ženu, která by kouřila BALENÉ cigarety. Kouření je sice zlozvyk, ovšem to balení mi vždycky TOLIK imponovalo. Hlavně proto, páč jsem to nikdy neuměl 🙂
jak rekl MArk Twain: „Prestat kourit je nejjednodussi vec na svete. Ja sam uz jsem prestal minimalne stokrat…“V tomto smyslu ti preji mnoho uspechu! Ja jsem prestala pred 10-ti lety a musim rict, ze jsem toho nikdy nelitovala…A ty vis, ja jsem byla ta, co te balit naucila ;-)) (prosim, neodpovidej, ze tomu tak neni, znicis mi moje iluze)
Teeeda, koukam jak vrana 🙂 Tak snad ti to vydrzi. Jinak jsem rada, ze sis uzila svatky! Dobrou noc na Korfu…
Když můj muž po 30ti letech přestal kouřit, tak se z něj stal tak zapřisáhlý antikuřák, že nadává všem v okolí, kteří s tím smrdí. Už to nemůže ani cítit, natož aby si zapálil. Já jsem vykouřila jednu jedinou cigárku, dámskou, voňavou, ale nic mi to neříkalo, takže to taky skončilo.
ale kdyžtak mi alespoň jednu ubalíš že jo?..protože jako Ty a takové jako Tvoje nikde neseženu:o)
přeju hodně síly! a kdybys potřebovala nějaký důvod, tak si napiš, pošlu ti fotku jizvy mého muže, kterému kus plíce vyřízli! Hned budeš vědět!!!!!!!!
Jako kdybysi mi z duse mluvila. Ach ta cigareta…. Ja jsem taky zavisla na tabaku nebo spis na jeho vuni na tu pohodicku, kdyz si zapalim a den se zastavi na par minut a ja labuznicky vtahuju tu nadheru. Takhle mluvi clovek, ktery si nezapalil uz 15 mesicu.Jak jsem uvidela ty carky na tehotenskym testu tak jsem si musela zapalit. Ale to byla moje posledni cigareta. Ted kojim takze zase nemuzu kourit. Stve me jenom ze tu v Recku neexistuji kavarny pro nekuraky. Mam kamaradku a taky nekouri a nase deti nechceme vystavovat kouri. Ale bohuzel to tady nekdy nejde. To bych musela byt zavrena furt doma. Nikdo tady na deti pri koureni nehledi.Ale myslim, ze do casu. I tady na to prijdou. Sice pomalu, ale prijdou. Stejne se tesim na svoji prvni cigaretu, kterou mam naplanovanou priblizne na cerven. Jeeeeeeeeeeee ja se nemuzu dockat a to muze pochopit jenom kurak. Ale kuraci celeho sveta budte ohleduplni k jinym lidem ( a to zas mohou pochopit jenom nekuraci)….
ach ty neřesti!Pajo, buď v klidu, s ničím nejde skoncovat ihned a spíš je to i vůli… já kouřila a troufám si říct, že dost silně, ale pak mě neustále můj muž – nekuřák, který si zapálí jen když je opilý, posílal vyčistit si ústa, protože se odmítal líbat s popelníkem a mě brzy omrzelo chodit pořád páchat ústní hygienu… nicméně – jsem teď kuřák – řekla bych doslova sváteční, kouřím jen v létě a to na dovolené, protože to cítím podobně jako ty, je to pro mě relax a pohoda si při sklence vína nebo piva prostě zapálit. Dokázala jsem se ale natolik oprostit od kouření, že pokud nechci, tak prostě nekouřím a je to i tím, že jsem kvůli dětem doma přestala kouřit a nikdo jiný u nás nekouří a tím pádem by mě nenapadlo lézt na terasu nebo před dům třeba v -10 stupních jen kvůli cigaretě. Ale vůči kuřákům jsem ohleduplná, přesto ti moc držím pěsti a vím, jaké to je těžké, ale ty jsi bojovník a dokážeš nemožné! věřím ti! já se zase pokouším zhubnout, aspoň 10 kg a je to podobná situace, protože jsem poživačný člověk a mým kultovním filmem jsou jak jinak než „Postřižiny“. Takže drž pěsti zase ty mě, začalo to tím, že jsem přestala sladit kávu!! pro mě nadlidský výkon, a konstatuji, že to není tak hrozné, ale tři kostky byly holt tři kostky. Takže bůčky a podobné věci teď dávám stranou a třeba příště až dorazíme na Kerkyru, tak budu jako proutek a ty naprostý nekuřák! Posílám ještě pozdrav z Valach! edita
nikos, gugu: pravda, protoze v recku je nenormalni nekourit a ne naopak. dik za podnet, asi brzy fenomen koureni v recku popisu.
gomba: tohle me na tom nejvice mrzi, byla to uricta soucast me image…
maja: jasne, zes me naucila balit ty. presne si na to vzpominam, jak jsi mi to vysvetlovala.
zuzka: dik, snad jo.
eliza: ja bych docela nerada dopadla jako zaprisahly nekurak, ktery nesnasi vsechny, co kouri. naopak chci byt tolerantni nekurak.
sara: jasne, ze ti ubalim. kdo chce jeste jednu ubalit, at se prihlasi!:)
hanele: uffff…. ne, myslim, ze to snad zvladnu i bez te fotky.
edi: jo, uz nas vidim, jak dve stihle nekuracky popijeji pivko na namesti!!!
Přestat kouřit má jediný zápor, a to jsou ty kila navrch. Ale já jsem přestala po nemnoha letech, a tak těch kil nebylo 25. Mohla bych si podle tohoto článku dosadit vlastní roky, kdy u mě ty dědovy cigára našli – bylo to na mostě přes řeku a vykukovaly mi z klokanky:) Nejvíc mi teď voní ještě nezapálené, protože, vím jistě, už si nezapálím.
V televizi právě běží reportáž o zákazu kouření ve Francii a 9 spolkových zemích Německa, a nebude se kouřit ani na Bierfestu v Mnichově! Takže ten doutníček jsem si tam vloni zapálil poprvé a taky naposled. Jinak protikuřácké vlny jako příležitostný kuřák v podstatě schvaluji, jen aby se nepřešlo na jiný návyk. Kouření v Řecku je brutální to se vidělo ve střední Evropě tak před 40-50 lety.
tak drzim palecky at to vydrzia z pohledu nekuraka, ja se zase tesim do anglie, kde si budu u moct dat v hospode toho guinesse a nebudu muset, az prijdu domu, vsechno ze sebe shodit a dat do pracky a jit se vysprchovat, jako kdyz prijdu z cesky hospody, protoze mne ten kour, takovy ten stary, zalezly v obleceni a vlasech, vadi… 😉
kouření
To mi připomíná mého řeckého kamaráda, když mě navštívil v Praze. Naše exkurze po Praze a zastávky v různých podnicích se řídily jen podle toho, zde se tam smí kouřit. Kde se nemohlo.. tam se vůbec nešlo. No jo v Řecku jsou tolerantní – tam by taky svrhli vládu, kdyby jim to zakázala. Ale jak píšeš – ono na té cigaretě stejně něco je 🙂 P.S. Držím palce s odvykáním, ale nezávidím.
cigareta
jako se Nemec narodi v jedne ruce s kolem,v druhe se semaforem,tak se Rek narodi s cigaretou a mobilem..je to fascinujici pohled na poste,kdy reditel bani tak,ze na prepazku neni videt,coz u nas je neco nemyslitelneho….myslim,ze rada lidi tam uz vubec to sve koureni nevnima,a ja se priznam,ze si dam radsi frappe na terasu,byt je to tam jak na motorce 😉 inu jiny kraj,jiny mrav .. a souhlasim s tim,ze libat silneho kuraka je stejne jako olizovat popelnik 🙂 a Tobe preji pevnou vuli a podporu okoli 🙂
Vidim, ze je tu cte tvuj blog docela dost lidi co bydli v Recku. Mam jednu diskuzi pro maminky, ktere bydli v Recku nebo jsou alespon vdane za Reka. Tak se pridejte, jestli chcete. http://www.rodina.cz/diskuse12631.htm
To je, kdyz clovek necte po sobe co napsal. Tak znova: Vidim, ze tu cte tvuj blog docela dost lidi, co bydli v Recku. Mame jednu diskuzi pro maminky, ktere bydli v Recku, nebo jsou alespon vdane za Reka. Tak se pridejte, jestli chcete. http://www.rodina.cz/diskuse12631.htm
marcanov: super. s tema kilama se snad nejak da bojovat, pevne verim.
vlastik: to je pravda, popisuju v pristim clanku:)
pindrischa: jo, tak to mas pravdu a to me vlastne vzdycky vadilo i jako kuracce.
terezula, thira: diky za vzkazy a vyse novy clanek k tematu.
gugu: dik, mrknu na to.
pajo vyrůstala jsi v tolerantní rodině?? :-)Naši jsou super, ale „tolerantní“ je přece jenom trošku mimo mísu… spíš si myslím, že na tebe už neměli sílu 😉
eja: no jo, kazdej to vidi jinak. nekdo vidi sklenici poloprazdnou a nekdo poloplnou, tak to mozna je tim…treba koureni mi parkrat rozmlouvali, ale nikdy me netrestali, a to mi pripada docela tolerantni.
Držím ti palce,já jsem přestala kouřit před třema rokama,zatím se držím ale kouř z cigaret mi dodnes voní a vím že kdybych si zapálila tak by mi to znovu chutnalo 😎 !!!
Taky drzim palce. Ja prestala kourit pred nejakymi 5 lety, ale dodnes mi to voni. Resp. voni mi to nekde v hospode, kavarne, baru… naopak mi to smrdi na zastavce MHD nebo kdyz jdu na ulici za nekym, kdo kouri. Presne jak pises – presto, ze jsem byla jednu dobu docela silna kuracka, nebyla u me cigareta ani tak o fyzicke potrebe jako o te pohodicce a relaxaci. Obcas bych si dala (zvlast, kdyz sedim nekde u piva nebo vina), ale dari se odolavat. Jo, a taky jsem si balila svoje :).