Nedávno jsem psala o tom, jak přichází jaro a najednou takový zlom. Ano, vím o tom, že v Čechách sněží. Tady je sice něco kolem 17 stupňů, takže samozřejmě nesněží, ale zima si to vybírá po svém. Vlastně mi tohle letos docela chybělo.
Začalo to už ráno. Jako obvykle jsem koukala z okna na Janýska, který čekal, až ho Danielle odvede do školky, a na protějším kostele jsem sledovala řeckou vlajku, která se větrem stáčela do ruličky, pak do chomáče a pak se zase narovnávala. A to u nás v ulici skoro žádný vítr neproudí. Potom začaly padat těžké kapky deště.
K večeru už jsem to nevydržela, nechala rodinku doma a šla se projít po venku. Obloha se zlověstně mračila a vítr byl tak silný, že na ulicíh bylo skoro nebezpečno. Kromě klasických létajících odpadků tentokrát lítaly také židle z kaváren, obrovské slunečníky z venkovních zahrádek, kusy plechů kdoví odkud, části střech a omítek, stromy se ohýbaly skoro až k zemi a já jsem se sotva držela na nohou. Napadlo mě si jít sednout do kavárny nad mořem. Zrovna vedle prastaré benátské pevnosti se tyčí starobylá zeď, odhadem tak 30m nad mořem a u té zdi se nachází prosklená kavárna, ve které jsem nikdy předtím nebyla. Sedla jsem si k okénku, objednala nekřesťansky drahou kávu, ubalila cigaretu a fascinovaně pozorovala moře.
Obrovské vlny se přelévaly přes betonové molo, zmítaly lodičkami zde ukotvenými. Narážely na kamenou zeď pevnosti a stříkaly vysoko nahoru. Sledovala jsem měnící se barvu moře. U břehu, jak se moře promíchalo s pískem, mělo hnědou barvu. O trochu dál už bylo tmavě zelené, jen bílé čepičky vln kazily tu monotónnost té strašidelné barvy. Jedna obrovitánská vlna dostříkla až na sklo kavárny, u kterého jsem seděla. Na chvíli mi zastřela pohled, ale za chvilku už jsem mohla sledovat blikající maják, záchranný bod těch, co jsou právě na moři. Při myšlence, že bych se právě nacházela na moři, jsem se úplně otřásla.
V kavárně bylo teplo, posedávali zde řečtí studentíci, vesele se bavili a poslouchali hlasitou hudbu. Nikoho ani nenapadlo se podívat ven. Jen venku u zábradlí postával starší pán, vítr mu cuchal pár vlasů, které mu na hlavě zbyly a on nasával vlahý vzduch.
Dopila jsem kávu a vyrazila zpět k domovu. Venku už se úplně sešeřilo. Na ulici bylo pusto a prázdno, jen pár nervozních štěkajících psů se prohrabávalo v haldě odpadků.
Tak zima přece jen přišla. Už bylo načase. Vítej, ale dlouho se nezdržuj…
Pajo,tahle zima uř bude jen jako nevítaná tetička. Než stihne rozbalit kufr, pojede odkud přišla. Jaro se nedá!
moc hezký,umím si to živě představit, ale po týdnu to už asi začne lízt na nervy, co?Já ted koukám z okna našeho kanclíku na střechy protějších domů pokryté sněhem. Mezi tím tu a tam vyčuhují žluté větvičky rozkvetlého zlatého deště. Počasí je letos opravdu nestandardní asi všude.
Zima kolem 17 stupňů, to beru… Tady včera tak sněžilo, že když jsem sedl do auta, byl jsem celkem nevidomý a málem to napral do obrubníku…
Moc hezky jsi to popsala. Ta boure byla nadherna, taky jsem se divala z okna na more. Ale pravda je, ze vic takovych bouri a nebylo by nam do smichu.
táhni, zimo!
To je něco pro mě
Tomu já říkám nádhera, za kterou bych kraj světa šel. Kdybys ještě k tomu přilepila fotku /z těch co jsem Ti poslal/, jak šplouchá na maják. Ani domácí by nepoznaly, že ten maják není váš. Hlavně že naň šplouchá.
jojo,byla to fakt krasa, ale doufejme, ze to nebude trvat vecne…
Poděkování
Uff, tak jsem dočetl až sem a chtěl bych moc poděkovat za Vaše pohlazení. Pohlazení na duši. Korfu jsem navštívil se svojí ženou před několika lety a patří to mezi ty lepší vzpomínky. Dodnes vzpomínám na výlet na kolech z Dassie do Paleokastritsi a zpět. Přeji Vám lehkou ruku při psaní, musí to být dobrý pocit, že Vaše myšlenky oblaží i ty druhé. Už to tu někdo nadhodil, co to vydat knižně ? 😉
Libi se mi, jak si umis najit chvilku sama pro sebe…a poradne si ji vychutnat…
diky za kompliment, to potesi…
Tohle se mi vždy líbilo na životě u moře…ty možné proměny, barvy a vlnění. Ne jen pro nás to známé letní…dosti nudné, které mi v Čechách snad ani nechybí. Tohleto proměnné, to bych brala.
hanele, to jsi presne vystihla. spusta lidi se odsud na zimu presouva jinam, to ja vubec nedovedu pochopit, ja bych se radeji presunula jinam v lete…
Jé, ty si balíš cigarety? Co používáš za tabák? A máš baličku, nebo zručně ručně? Nejsem doufám moc vlezlý 🙂
2 sneczech: jo, old holborn, zrucne rucne:))
Já jsem byl příznivcem Javaanse, ale to už je dlouho. Nepohrdnu ani Drumem, jenže jsem jen sváteční kuřák, takže ani s ručním balením to není žádná sláva :-((
Já prosím Amber Leaf, a hezky ručně, trvá to dlouho, než se mi výsledek líbí, takže se držím na jedné(dvou) denně, u kafe a pro radost.
ofelie, sneczech: kam jsme se to az od zimniho blues dostali…
old holborn a …krásy světa…marně sháním oblíbenou chuť tabáku old holborn v Česku..a tak jsem náhodně našla toto „cestování“,které mně uneslo na chvíli do země,která se stala mým domovem na celých 19let.Zažila jsem kouzelné chvíle,plné energie a vůně..které ukládám hluboko v mém nitru.Kéž by jste mohli alespoň na chvíli nahlédnout.A kéž by někdy přišel i chutný tabák do Čech.Mějte se všichni krásně a vychutnávejte si krásných chvil,které můžeme žít všude na této krásné Zemi!Jooo,a samozřejmě-ručně!!!