Ještě zpět k vícejazyčným rodinám. Mohli bychom samozřejmě diskutovat hodiny, zda je dobré učit děti více jazykům, zda budou mluvit oběma nebo více jazyky stejně dobře, zda se nebudou najednou bouřit proti jazyku matky cizinky či otce cizince, zda se nebudou stydět mluvit před svými kamarády v cizím jazyce. Já však zastávám názor, že každý jazyk, který se v dětsví naučí, je rozhodně obohatí a to i přesto, že z toho někdy plynou jisté nevýhody.
Minule jsem se zmiňovala o situacích, kdy moje děti řeknou něco česky a já se zastydím, neboť vím, že česky umí převážně ode mě. Občas ale vznikají i komické situace v řeckém prostředí, kdy děti mluví česky, ale v řečtině totéž slovo znamená něco úpně jiného, naneštěstí často sprostého.
Když byl Janýskovi asi rok a půl, pořád říkal slovo kolo. Ať už viděl kolo plavací, jízdní nebo jakékoliv jiné. Jenže kolo v řečtině znamená zadek a to říkám v té slušné verzi. Jednou jsme šli spolu po ulici a Janýsek uviděl jízdní kolo a křičel:“mami, kolo, kolo“. V tu chvíli tudy procházela stará paní, zastavila mě a povídá:“ Co to říká to vaše dítě?“ Tak jsem jí s uzarděním začala vyprávět, že moje dítě mluví česky a co slovo kolo znamená. Podívala se na mě naprosto nevěřícným pohledem a utrousila: „Přeju ti, abys měla z děťátka radost…“ Docela mě to vyvedlo z míry a od té doby učím své děti říkat v Řecku zásadně kolečko, což je občas doela problém, hlavně při hře kolo kolo mlýnský, kterou s oblibou hrají na hřišti, kde je zpravidla 20 dětí, stejný počet maminek a babiček.
Ze slova vlak se takhle musel stát vláček, protože vlak řecky znamený blbec a když na Janýska občas venku křičím, ať pustí Ofelii: „Pusť ji“, ohližejí se všichni okolojdoucí, kteří mají za to, že na svého malého chlapečka křičím buzerante /pusti/ a pohoršeně kroutí hlavou.
Občas se samozřejmě stává i to, že děti překládají z řečtiny do češtiny a obráceně, takže to potom v tom druhém jazyce nedává moc smysl, například-mami, mluv mi, proč mi nemluvíš-, anebo spojují obě řeči dohromady. /Jestli na mě budeš zlá, pokapu tě lemonem…/.
Mám tady na ostrově jednu kamarádu, jíž tchýně zakázala mluvit na své děti česky, aby se jim to prý nepletlo. A opravdu, její děti mluvily pouze řecky až do chvíle, kdy jsme se seznámily. Když pak slyšela mluvit česky Janýska, úplně mi zazáviděla, ale bylo pro ni hrozně těžké měnit svůj zvyk a oblomit tchýni. Nakonec se ale povedlo.
Nedovedu si představit, že bych na své děti mluvila cizím jazykem, že by se nedomluvily se svojí babičkou a dědečkem a že by ztratily svoji identitu. Nedávno mě potěšilo, když přišel Janýsek ze školky a řekl: „Maminko, já jsem dnes nerozuměl, co paní učitelka říkala o tom uranosu /nebi/ a chronosu /čase/. Alex /jeho kamarád i rival v jednom, který je poloviční Francouz a poloviční Řek/ tomu rozuměl. Jenže on je vic Řek než já. Já jsem totiž maminko hlavně Čech“.
A tak musím jít uvařit mému malému Čechovi bramboráky se zelím. Doufám, že si k tomu nebude chtít dát i jednu Plzeň…
Pajo…jsi skvělá…a děláš to nejlíp. Ve své rodince.A já se bavím!!!
Já jsem včera hlídala klučinu, který je taky bilingvní – mluví švédsky a česky. Většinou umí velice dobře rozlišovat, jak na koho mluvit, jen občas mu nějaké slovíčko ujede. Je neuvěřitelný, jak si to děti umí poskládat a jak rychle všechno pochytí. A i ty vtipné nedorozuměmí za to rozhodně stojí 🙂
Až se na vás bude řítit cyklista, tak prosím Tě hlavně na synáčka nekřič větu: „Kolo, pusť ji!“ To už by fakt asi šlo do tuhýho…
Pro mě jakožto jedince, který téměř nevytáhne paty z republiky a naučit se cizí jazyk je pro něj nedosažitelná meta, jsou to neskutečný situace, klobouk dolů :-)))))))
Klídek, já například jsem monolingvní a nějaké to slovičko mi ujede často a co? To není problém Janýska, ale té tvrdší většiny. A jak už jsi dost popsala jejich povahové vlastnosti a vztah k některým hodnotám, co zas vyznáváme my, tak bych si z jejich názorů nic nedělal.
co na to rict?ja se zase bavim vasimi komentari..:))
No to jsem za zase zasmála u počítače 🙂 Takové příhody, to musí být u vás legrace každý den, s těmi stejnými slovy to je prostě dobrá náhoda.. to my jsme se vždy smáli, když jsme řecky nerozumněli ani slovo a oni pořád mleli „poli kala, poli kala“ no jo takových slov je víc a pokaždé když zase nejdem nějaké nové společné, tak mě to vždy pobaví 🙂
delas jenom dobre, jestlize jsi rozhodnuta hned od zacatku, ze tvoje deti budou umet vic jazyku, je to mnohem lepsi, nez to pak lamat pres koleno a ucit relativne velke 6lete dite tvemu jazyku. Znam jednoho cloveka, ktery se takhle ucit cesky ve spojenych statech od tatinka 12 let.
recko cesky
jsem rek, manzelka ceska a deti se narodili v Praze. V roce 1985 jsem odjeli do Recka velkymu bylo 9 malymu 6. V cesku jsme na ne mluvili cesky. Na zacatku byl v recku problem, ale rychle se to zpravilo. Dodnes mluvime doma cesko recky, semtam jsou od kluku slyset perly, napr. pujdeme tam s nohama (pesky, je to doslovny preklad recke fraze), uz prisla voda? ( kdyz nam ji zastavi, taky doslovny preklad) na to se babicka z cech zeptala copak ona odesla?, vezmi mi telefon (doslovny preklad, znamena zavolej mi ). Kdyz jsem byl loni v lete s mladsim v praze,kamaradka mu poslala sms, ze dnes nemuze prijit protoze ma kocovinu. Mladej nevedel co to je a v tramvaji se zeptal jedny slecny a pak se cela tramvaj smala od tylaku az k tescu kde kluk vystoupil. Ale tu lamanou cestinu mam rad protoze se muzu skoro cely den smat.Zdravim vsechny
Mildos-Thessaloniki
Moje dite je ten biligualni klucina, co o nem pise bara. Diky za pochvalu 😉 Snazim se od mala na nej mluvit cesky, aby se to nejen naucil, ale aby mohl komunikovat se zbytkem rodiny. Zazivame ty same situace, asi nejlepsi je rikat na miminko v autobuse Kuk, kuk, kuk…To je svedsky…pardon, v tom nejbrutalnejsim slova smyslu penis, penis, penis…a to jsem to napsala slusne. Ale zadny Sved me jeste neoslovil ;-D Ty recke varianty me hodne rozesmaly. Tak at zijou nase polyglotni deti!
Takže jsem se teď zde nejen pobavil, ale taky poučil a je mi to k duhu. Při práci kolem baráku se občas klepnu a tak a zazní jadrné moje : s prominutím „doprdele“. Teď už nééé. Díky páji užívám “ dokola“ a sousedky se diví, co se to se mnou stala za slušná změna.
Tož to ide to já mýchám pouze morawskej dialekt s češtinou alá Praha a občas aj čerwené z bílím(což tohle mýchat neni dobrý) tak ať se twým dětem wede dobře w těch jazycích
vsem: diky za podeleni se o sve zazitky. na tohle tema se da asi opravdu diskutovat do nekonecna…
Ja tedy decka zatim nemam, ale ty co se kolem me toci sem se snazila pripravit na navstevu moji maminky, takze sem do nich valila: Ahoj, Jak se mas, Jak se jmenujes a Kolik mas roku s ceskymi odpovedmi, ale stejne jim furt nejlip jde DOPRDELE, coz bylo jediny „normalni“ sprosty slovo, co jsem je naucila:) V kazdym pripade, pokud budu mit spanelsko ceske deti, jasne ze na ne budu mluvit cesky;)Otazka do pranice: A co manzelstvi z rozdilem veku mezi partnery? Jak tam to skripe ci naopak…? (podobna zkusenost)
Dik za zpravy
Ahoj Pavlo dekuji Ti za pekne poctenicko a budu cist dale. Strejda Jara Posilam Ti zpravu z nove daresy je to jednoduch vymnenil jsem tiscali za gmail udelal mi to Ondra. jara.adamek@gmail.com
ty, ta pani, co ti vinšovala radost z děťátka, to musela byt hodná roba, znám také takú
Docela bych to brala, mít rodiče cizince:o) Bohužel, či bohudík, mám aspoň přátele z cizích zemí, a taky vykládají zajímavé zážitky:o)Třeba Američanka nadávající česky, Australanka používající hov-no (říká to na slabiky, a omlouvám se, že to říkám doslova) místo oslovení miláčku atd..
leni: o vekovem rozdilu az jindy, ale v zasade to problem neni /zatim/
boza gondik: take roby sa najdu vsude:))
lotte: taky to tem detem tak trochu zavidim…
tak tahle historka me dostala:-D