Dneska asi napíšu strašně málo, protože se mi pletou písmenka pod rukama. Ano, říkejte mi alkoholiku nebo ty nemáš nikdy dost, ale jak říká náš kamarád Hans, každý den je dar od Boha a musíme jej užít.
Včera nám přinesl Honza, který tu žije už léta a dělá potapěče, pět kilo mušlí. Nejsou to ledajaké mušle. Jsou to divokké mušle, slávky, které rostou někde v moři a Honza, když se nudí, je sbírá a převáží na ostrov. A mezitím přijela Ivana s Hansem, kteří tu mají loď a čas od času se tady ukážou.
Hans je Švýcar, asi 65 letý, Ivana Češka okolo 35 let. Jsou manželé a přes veškeré kecy okolí si strašně moc rozmumí. Jejich jachta je motorová a je to něco jako malá vila na moři.
Adonis tedy pozval všechny na večeři a připravil to nejlepší jídlo na světě:
– olivový olej,česnek, do něj vmícháme čerstvé mušle, kilo zralých rajčat, hodně petrežele, čili papričku, sůl a pepř. To vše vmícháme do špaget a podáváme s čerstvou petrželkou.
Mňam. Úžasné. K tomu pár lahví dobrého červeného vína.
Hans a Ivana se seznámili zvláštním způsobem:
Hans jednou před lety přijel do Čech a zajímal se o někajou dívku. Všem oznámil, že má motorovou jachtu někde na Mallorce a Ivana se za ním vypravila. Hans nerozuměl česky a Ivana neuměla německy. Přesto si rozuměli. Naučili se rozumět jeden druhému. Od té doby tvoří nerozlučný pár, brázdí středozemní moře a užívají si života.
Dnes nás Hans pozval na oplátku na ouzo. Navrhla jsem krásné místo na pobřeží, kde k ouzu dávají chobtoničky v octě, olivy a ančovičky. Z šedého dne se stal skuečně překrásný slunečný den. Po pěti ouzech jsem chtěla jít domů. Hans ale řekl, že před několika lety málem umřel a od té doby slaví každý prožitý den. Objednali jsme tedy další ouzo a užívali si toho nádherného pohledu a překrásného dne.
Opět jsem se ujistila, že ke štěstí stačí opravdu málo. A tím nemyslím ouzo, toho jsme dneska vypili docela dost…
Je to krásné, že když se člověk zamyslí, tak má opravdu co slavit každý den.. jen si to plno lidí vůbec neuvědomuje..a to je někdo škoda ne? 🙂
Mně se hrozně líbí ten společenskej život tam. Tady to nehrozí, alespoň my jsme takoví ti typičtí sváteční navštěvovači, co jdou akorát na ohlášenou návštěvu k rodičům nebo známým…
Kdyby mě Hans celý rok vozil po moři, furt sme slavili, pili dobré vínko a tak, taky bych ho dokázal milovat a ani by mi nevadilo, že je stejně starý a neumí plavat.
Buteo, myslím, žes to vystihl.. moc jsem se nasmála!
Pajo…abys věděla, jak život beru vážně. Pořídila jsem si k Tvému blogu už to ouzo. A „moules frites“…snědla jsem těch slávek už desítky litrů a umím je i sama dobře připravit. Tak Ti je teď tak trošku závidím.
jeee, tak me mirko tesi, ze jsem te nalakala na ozuo a ostatni ctenare na oslavy.
buteo, tve komentare nemaji chybu:))
na šrot…
sneczech: jak te to napadlo:))??
Ostrovanko. to asi ten nadpis – jachRaři:-))Zase fajn povídka, ale to nejlepší na konec, příspěvek od butea!!!! Zdravím Butea. p.
n.pavel: diky, vubec jsem si toho nevsimla, ale necham to tak, aby se to hodilo k tomu prispevku, ze se mi pletou pismenka pod rukama. no jo, ouzo dela svy, a to jsem to jeste parkrat kontrolovala…