A co tam děláš v zimě? To je asi nejčastější otázka, kterou od svých známých dostávám. Vlastně ani nemám čas na to, abych to popsala a to i přesto, že vlastně nepracuju.Tedy, za svoji práci spíše nedostávám zaplaceno. Protože být matkou v domácnosti se dvěma dětmi mi nepřipadá až tak úplné nicnedělání a popravdě řečeno, v létě pracuji proto, abych si trošku odpočinula…
Včera jsem potkala jednu známou Angličanku na náměstí, ta mě pozvala k sobě domů, abych viděla, kde bydlí. Po celých patnáct let totiž žila na malinkatém ostrově nedaleko toho mého, porodila dvě děti a málem se tam zbláznila. Letos tedy přemluvila svého muže, který provozuje vodní taxi mezi těmito dvěma ostrovy, aby ji nechal žit zde, v „New Yorku“ zdejšich zapadákovů,jinak by si musela utéct s dětmi do Anglie.
Naše děti si v jejím novém bytě hezky hrály a tak jsme stihly na její krásné terase s výhledem na moře vylupnout v pravé poledne láhev vína a probrat všechna pro a proti ostrovům a mužům a životě všeobecně.
V lehce ovíněném stavu mne pak napadlo je na druhý den pozvat k nám. Protože jsem ale po cestě zpět potkala dalších pár znýmých, pozvala jsem je všechny. Adonise jsem posléze potkala v Lidlu, kde chtěl něco nakoupit pro rodinu a já pro své pozvané na zítřek Docela se mi to šiklo, protože aspoň zaplatil za víno, které jsem chtěla nakoupit ve větším množství.
Dnes nastala hodina H. 16.00. Nejříve dorazila Angličanka Laura, ta sice nemá děti, ale nesmí u ničeho chybět. Zabýva se Reiki, přenosem energie a masážemi, které mají pomoci nejrůznějším nemocem. Je to hezká, vysoká, štíhlá blondýna, která si nemůže najít partnera. /Je fakt prima, pokud víte o někom, kontaktujte mne/. Vedle ní stála Claire. Angličanka zde vdaná, s poněkud neobvykle hysterickými dětmi. Za dalších pět minut přiběhla již známá Jane se svými dvěma holčičkami a o pět minut později, moje francouzká kamarádka Danielle s malým Alexem. /Pokud neznáte Danielle,přečtěte jeden z mých prvních blogů „piknik na pláži“/.
Všechny ženy, kromě vždy perfektní Danielle, se pustily s obrovskou vervou do bílého vína a oříšků a začaly živě probírat ostrovní drby. Děti se zase s vervou pustily do naprosté demolice mého bytu. A v tomto duchu jsme strávili clé odpoledne. Adonis šel raději lovit kalamáry. Tolik žen a dětí prý nemusí.
Děti i ženy odešly. V bytě je strašná spoušť. Všechno víno je vypito. Z posledních sil jsem uložila Ofélii a Janýska do postele. Adonis mi stříká inkoust z kalamárů po celé kuchyni a mě je v tuto chvíli už všechno jedno. A pak, jestli se tu prý nenudíme….
Mňáám kalamáry :-)A sedět v zimě na terase, popíjet vínko a koukat na moře by se mi asi docela líbilo.
Zajímavé, před chvílí jsem na bloguje četl jiný příspěvek, taky se v něm nakupovalo v Lidlu, ale na kalmáry ani pomyšlení, ledovka na silnici :-))
neni vsechno zlato, co se trpyti. my tu zase nemame IKEu…, ani snih v zime…
pajo, co jsou to kalamary????:-)
Většina z nás už slyšela o krásách slunného Řecka, xy asi neví, jak se musí třískat s chobotnicí na podzim o kámen ve studené vodě. Nevadí, popiš nám spíš život v Řecku v tuto a pozdější zimní dobu. To je pro nás ta pravá exotika. Kdyby nebyl problém v drahé letence mimo sezonu, tak leden – únor jsem tam jak na koni.
buteo: neboj, to vsechno jeste prijde. zatim ale bylo krasne, skoro jako v lete, ale vypada to, ze inspirace se blizi..