Víkend na moři (Řecká klasika)

Počasí tady na ostrově je ještě pořád krásné. Tedy, bylo krásné. Tak jsme se s Adonisem rozhodli, že si uděláme výlet lodí na pevninu. Já jsem předtím sledovala internet, předpoveď byla celkem dobrá, ale v pátek večer mi Adonis sdělil, že na řecké televizi hlásí 8 Beaufortových stupňů v Jonském moři, což se rovná malému uragánu.

Vzhledem k tomu, že mám z moře obrosvký strach, zažila jsem totiž několik dost strašných bouří, ale o tom až jindy, začala jsem si víkend na lodi rozmýšlet a v pátek večer, když začalo foukat a pršet, se mi dost ulevilo. Opravdu jsem si přála, aby se počasí zkazilo zavčas a ne až budeme na půli cesty. V sobotu ráno však bylo nebe bez mráčku, naprosté bezvětří a Adonis byl pevně rozhodnut, že jedeme. Vzala jsem s sebou zimní budny a čepice, ač bylo skoro dvacet stupňů a láhev moravské slivovice a s obavou vyrazila směrem k lodi.

Plavba byla úžasná. Po cestě Adonis chytil rybu, Janýsek lezl po stěžni a Ofélie usnula. Sluníčko ozařovalo vzdalující se ostrov a moře vypadlo jako rybník. Nádhera. V podvečer jsme dorazili na protější pevninu do vesničky jménem Sajáda. Nachází se zde maličký přístav a okolo něj asi 5 rybích taveren. Ostrované sem často vyrážejí se svými loděmi, neboť je to blízký cíl, ryby jsou zde čerstvé a ceny asi o třetinu nižší než na ostrově. Jinak ale Sajáda, vzdálená asi 8km jižne od albánských hranic, nemá moc co nabídnout.

Když jsme dorazili, v přístavu kotvily jen dvě veliké rybářské lodě. Trvalo nám asi hodinu, než jsme mohli loď uvázat, protože jsme neustále naráželi kýlem na dno a nemohli najít hlubší místo. Nakonec jsme loď uvázali na jednu z těch rybářských a vyrazili do restaurace.

Z pěti byly otevřené jenom tři a nikde ani noha. V naší oblíbené seděl syn majitel se svou stoletou matkou a oba se znuděně dívali na televizi. Na náš dotaz, zda by nám kromě svých ryb mohl upravit i tu naši, čerstvě chycenou, se zatvářil nevrle a beze slova ji hodil na rozpálenou pánev. A tak jsme tam seděli, pomalu se stmívalo a ochlazovalo, děti, to je klasika, vysypaly všechna párátka ze všech stolů na zem a hrály mikádo, stoletá matka byla na mrtvici a její syn ji neustále okřikoval, ať to neřeší.

Dali jsme se s ním do řeči. Asi pětatřicetiletý, poměrně pohledný mladík. Vyprávěl, že mají otevřeno každý den po celou zimu, že tam ale skoro nikdo nechodí. Aby měli ryby vždy čerstvé, objednávají maximálně 3kg denně, která, když se nesní, dají si je k večeři. Představa, že někdo jí celou zimu 3kg ryb denně, mě úplně vyděsila. Práce není, peníze nejsou, žádná pořádná ženska ve vesnici taky ne. Není co dělat a není kam jít. Přesto všechno je tohle jeho domov, který vybudoval jeho otec a který on nikdy neopustí. Sem tam do naší konverzace zasahovala i jeho matka, kterou vždy umlčel slovy:-matko, tiše….

Po jídle jsme se šli projít po vesnici. Jeden nedodělaný chodník /budují jej tady už přes 4 roky/, smečka psů okolo nás, pár rybářů u betonového mola, jeden minimarket a pár mladíků z nudy túrujících své mopedy. Strašná zima, najednou se zimní bundy hodí.

Druhý den po snídani vedu děti na zdemolované dětské hřiště, celá smečka psů zase u nás. Děti jim házejí chleba, na který se psi hladově vrhají. Procházíme se okolo restaurací, které když člověk vidí zezadu, přechází ho veškerá chuť k jídlu. Přepněné kontejnery, staré rybářské loďky a plesnivé sítě. Rybí kosti a hlavy válející se ve smrdutých kalužích. Nedostavěné domy, betonové konstrukce. V přízemí jedné z nich parkuje luxusní auto. Polorozpadlá celnice, odpadky rozmetané na všech možných místech. Uprostřed tohoto marastu stojí zbrusu nová cedule, na které je napsáno: UDRŽUJTE SVÉ OKOLÍ V ČISTOTĚ. ČISTOTA JE ZNÁMKOU CIVILIZACE.

Na zpáteční cestě se obloha zatahuje. Začíná foukat silný vítr a zvedají se vlny. Bázlivě se dívám na Adonise, který nahazuje pruty a libuje si, že je nejlepší počasí na rybaření. S dětmi zalézám do podpalubí a naslouchám hučícímu větru a Adonisovým nadávkám. Už potřetí chytil místo ryby igelitový pytlík. U albánského pobřeží pak ale chytáme hned čtyři najednou a tak se Adonis uklidňuje. Já jen doufám, že mu to bude stačit a co nejrychleji se vrátíme domů. Na moři je sice krásně, ale není nad teplo domova.