Čeští turisté II. (Pokračování)

Včera byl svátek svatého Spyridona. Jeden z největších svátků na ostrově. Zvony zvoní ještě v tuto chvíli tak vehementně, že se nemohu soustředit na psaní. Ale slíbila jsem pokračování o českých turistech, takže tady je.

Pan Zmeškal. Už jsem se o něm jednou zmínila. Bohatý člověk, který přijel na dovolenou s manželkou, 3 svými dětmi a dvěma cizími do jednoho z nejluxusnějších hotelů. Při prvním setkání se mi zdál docela sympatický,byl pohledný, okolo 38 let, za všechno uctivě děkoval, radost sama. Prví dojem se ale rychle rozplynul, když si mě pán začal plést se svojí osobní asistentkou.

-Prosím Vás, potřeboval bych se pozítří dostat do Dubrovníku. Je odsud nějaké spojení?

Horlivě jsem se mu jala vysvětlovat, že spojení trajektem, které kdysi existovalo, bylo bohužel před několika lety zrušeno.

-Ano, máte správné informace, prohlásil spokojeně. /To mě zkoušel?, napadlo mě./
-Tak mi tedy sežeňte nějakou soukromou motorovou loď. Je jedno, kolik to bude stát.

-Máte diplom na motorovou loď?, zeptala jsem se úplně nesmyslně. Dubrovník je totiž odsud vzdálen cca 8 hodin trajektem, pokud by tedy nějaký existoval.

-Ne, nemám, ale chtěl bych loď i s kapitánem, nezáleží na tom, kolik to bude stát, něco si tam na chvíli vyřídím a vrátím se hned zpět, oznámil mi bezelstně.

Chvíli jsem na něj užasle zírala a pak se mu snažila vysvětlit, že Dubrovník není naproti v Albánii, jak se zřejmě domníval, ale o velký kus dál. Pan Zmeškal byl velice překvapen, neboť si myslel, že cesta by více jak dvě hodiny netrvala. Každopádně mě však zaúkoloval, abych mu zjistila tu motorovou loď s kapitánem.

Potom si objednal minibus, aby se mohl s rodinou a přáteli dopravovat po ostrově a řekl, že přijde na příští schůzku, aby si zakoupil výlet rybářskou lodí.

Za pár hodin mi přišla první z jeho, jak jsem posléze zjistila, nekonečných SMS. –Prověřte mi, prosím, charterové lety do Dubrovníku…

Po dvou hodinách další: -Zastavte se za mnou, potřebuji s Vámi projednat výlet lodí.

Napsala jsem mu, že v hotelu budu v pátek v 16.00 hodin. V ten den mi pan Zmeškal volá v 18.00 a naštvaně hučí do telefonu: -Tak kde jste?? Vysvětluji, že je už 18.00 a ne 16.00. Domlouváme se na další den ráno, až pojedu za jinými hosty, stavím se v 8.45 na recepci.

Druhý den vstávám o půl hodiny dřív. Na recepci hotelu nikdo není. Čekám čtvrt hodiny a potom píšu SMS a odcházím. Za chvíli mi volá pan Zmeškal:- já jsem myslel, že…
Poměrně ostře mu vysvětluji, že zde nejsem jen pro něj, ale pro desítky hostů na celém ostrově. Omlouvá se, já se vracím do hotelu. Pán si zakupuje výlet lodí. První se snaží usmouvat cenu pro své skoro třináctileté dítě na půlku. Když mu ale vysvětluji, že děti se počítají do dvanácti,s nechutí na to přistoupí, platí dospělou cenu a vzápětí mi dává dýško v hodnotě dětské vstupenky… Nechápavě odmítám, ale pán trvá na svém. Na lísteček mu píšu raději čas odjezdu o deset minut dřív a tiše doufám, že nezmešká autobus.

V den výletu mi zvoní telefon. Pan Zmeškal stojí s dcerou na jiném místě a ptá se, jestli stojí dobře. Než stihne na dané místo dojít, autobus odjíždí. Zajišťuji mu taxi. Odjíží sám, bez dcery, za kterou zaplatil, protože se jí najednou přestalo chtít. Odjede s ostatními turisty na nádhernou pláž, sní oběd a místo, aby si užíval až do doby odplutí lodě, bere si vodního taxíka a odjíždí na břeh. Odtud nového taxíka do hotelu. Prý je mu horko.

Ten večer, co pan Zmeškal s rodinou úspěšně odletěl do Prahy, jsem si docela oddychla. Ale to oddychnutí bylo předčasné. Pán se začal ozývat i ze záhrobí. Jeho poslední SMS poslaná z Prahy 4 dny po odletu zněla: buďte tak laskavá a prověřte, zda se našel v hotelovém pokoji můj klíč od Mercedesu. Děkuji, Zmeškal…..

Nenašel.

P.S. Jméno je samozřejmě smyšlené.