Kyrios Jorgos, můj učitel saxofonu, je sympatický čtyřicátník, který je tak silně navoněn vůní Cool Water of Davidoff, že když vstoupí do budovy, cítím jeho příchod až v podkroví, kde na něj čekám. Ta vůně je hodně pronikavá, dávno vyšlá z módy a ve mně evokuje dlouho zasunuté vzpomínky na jednoho Černohorce, do kterého jsem byla jako mladá zamilovaná, a který se touto značkou voněl taky. Tenkrát byl ovšem takzvaně IN.
Jorgos se mi věnuje tím způsobem, že mi v notách zatrhne, co si mám nacvičit a pošle mě do zkušební místnosti, kde hraje dalších pět nebo šest dětí, každý na jiný nástroj. Malý brýlatý tlouštík fouká do trumpety, holčička s copánky zase do klarinetu, další pak neskutečně falešně na tubu, jiný hošík hraje na hoboj a poslední, snad šestiletý na zobcovou flétnu. Když vstoupím do místnosti se svým saxofonem, upřou se na mě zvědavé pohledy všech dětí, které na chvíli přestaly hrát a opatrně mě sledují.
Dělám, že si jich nevšímám a cvičím své tři tóny a různé variace na ně. Snažím se soustředit jen na své hraní a odpoutat pozornost od všech prolínajících se troubení, ale moc mi to nejde. Za chvilku mám hlavu jako balón.
Potom Jorgosovi přehraji, co jsem se naučila, on pokývá hlavou a řekne mi, že můžu chodit každý den cvičit, pokud chci, že mi otevře kyrios Telis a on sám že tam je každé úterý a pátek mezi pátou a sedmou.
A tak se snažím si každý den vyšetřit alespoň chvilku, abych si mohla chvilku hrát. Jenže jeden den tam pan Telis není a nikdo jiný nemá klíč. Další den tam zase není saxofon a pak je zase svátek Sv. Spyridona, takže je zavřeno.
Sem tam se mi ale přesto poštěstí si na chvilku zahrát a taky mě kyrios Jorgos konečně naučil čtvrtou notu, takže se hraní stává o malinko zábavnější.
Adonis ví, že se mi kyrios Jorgos líbí, často mě totiž slyší o něm mluvit a vtipkovat, jak mám hezkého pana učitele a všechny mé kamarádky najednou chtějí hrát na saxofon. Adonis situaci nekomentuje, jen mi ale každé úterý a každý pátek připravuje jídla, po kterých zapáchám. Tuhle mi udělal salát, do kterého nakrájel drobné kousíčky čerstvého česneku, takže i přes několikero vyčištění zubů a vyžvýkání několika žvýkaček, jsem měla pocit, že se vůně česneku šíří širokým koncem měděného saxofonu po celé budově pokaždé, když do něj fouknu.
Před několika dny jsem potkala Jorgose na ulici. Usmíval se na mě a řekl, ať si vezmu klíč od učebny, že tam hned bude. Zeptala jsem se ho při té příležitosti, zda bych si nemohla saxofon půjčovat domů. „Víš, když tam máš šest dětí a každé hraje na něco jiného, tak se strašně špatně soustředím..,.“ snažila jsem se mu vysvětlit důvod svého poždavku. Jorgos na mě vykulil oči a povídá:“Cože? Ty máš šest dětí???“……
V učebně jsem pak potkala roztomilou malou holčičku s růžovou mašlí ve vlasech, která si právě sestavovala svůj saxofon, na který přišla hrát. Chtěla jsem navázat konverzaci a tak se jí ptám :“Ahoj, jak dlouho už hraješ?“ Holčička sladkým hláskem tiše odpovídá: „Dva roky…“ „Aha,“ já na to se zájmem. „A kolik not už umíš?“ „Čtyři…,“ říká holčička, zaklapuje futrál od nástroje a odchází do cvičící místnosti. „Aha…,“ šeptám už spíš jen tak sama pro sebe. Zdá se, že tímhle tempem na příští velikonoce v průvodu ještě nebudu…
Česnek je zdravý…
Jejda takove nenapadne zarleni ja rada. Srandovni a pritom mile.
Ještě pořád můžeš Adonisem připravené vonné jídlo skrývat třeba do váz,jak malé děti kakao se škraloupem:)
Ale čtyři notyuž je hodně! A ten saxofon domů nepůjčil, že?
sauvignon: jasne, to vim. a adonis dba na me zdravi, takze po teto strance si opravdu nemuzu stezovat:)
gugu: ja jsem se tomu hrozne smala a rikala jsem mu, ze jsem ho odhalila, jenze on se tvari jakoby nic, ze nevi, o cem mluvim:)
marcanov: me to chvili trvalo, nez mi to doslo, vis?? a ted zas on uz vi, ze je odhalen…
nuli: je fakt ze 4 noty za 14 dni je lepsi skore nez 4 noty za dva roky:) ale saxofon nepujcil…takze kdybyste nekdo vedel o nejakem dobrem saxofonu z druhe ruky, mela bych pripadne zajem…
4 noty…Já myslím, že všechno závisí na tom, jak člověk danou věc chce. Některé děti chodí do hudební školy jen z donucení svých rodičů, aby něco dělaly, nevím, jak je to v Řecku, ale třeba u nás ve městě znám jen málo mladých lidí a dětí, kteří chodí do hudební školy opravdu nadšeni. Myslím, že by to s tou délkou studia saxofonu nemuselo být u tebe tak tragické, i když je fakt, že tak rychle to nepůjde. Podle mě zvládneš za dva roky víc, než jen 4 noty, protože máš o hraní skutečný zájem. Tak s chutí do toho a už se moc těším na pokračování, kdy se měníš ze saxofonisty amatéra na saxofonistu skoro profíka.
Musím říct, že máš pěkně vynalézavého manžela:-) Žádné otázky, podezřívání, jen tichá taktika:-) Tomu říkám muž s vtipem:-) A tobě gratuluju ke čtyřem notám i šesti dětem:-) A vlastně taky k manželovi:-)
Jo cesnek je zdravej a odhani i upiry 😀 v tom to pripade ucitele 😀
petroula: obavam se, ze tak rychle to asi nepujde.
dita: diky:)
nikos: myslim, ze ucitel me ma plne zuby i bez cesneku. nekdy o tom napisu…
trénuj a cvič, co to dá! o velikonocích jsme tam a chci tě vidět v procesí! jinak dobrá rada…česnek přerazí jedině slivovice…-) Krásný večer do kerkyry!
No dyt ale se 4 notamauz se da lecCos zahrat, tak zadny strachy,,, ;o)
edita: vidis, prerazit cesnek slivovici me vubec nenapadlo!! jsem ja to ale valach…
obycejna zenska: jasne. treba bratre kubo az do jeste spis:)
To se mi hrozne libi, jak jsi se dala do neceho uplne noveho v dobe, kdy vetsina maminek se toci jen kolem deti a manzela a podlehla stereotypu 🙂
podle me to tak, kharmino neni, jen to tak na prvni pohled vypada…
tak teď jsem se skutečně od srdce zasmála- ten třetí odstavec od konce je výborný a ten poslední rovněž:-)