25 let!! Půlka mého života, čtvrt století, fakt dlouhá doba.
Jaro nám nějak strašně rychle utíká. Vlastně celý život. Jaro, léto, podzim, zima, a tak stále dokola a čím dál rychleji.
Tři měsíce jsm byla v Praze až na malou přestávku. To je fakt šíleně dlouhá doba. Zažila jsem spoustu krásných chvil, ale i spoustu smutných, ovšem často ruku v ruce s těmi veselými.
Už několikrát jsem zmínila, že letošní podzim a začátek zimy byla jedna katastrofa za druhou. Když mi v říjnu ale volal Janýsek z Curychu, že ho vyhodili z ubytování, kde měl přislíben pokoj na celý rok, zdála se mi tato informace v tu chvíli jako konec světa.
Třicet šest dní jsem chodila za maminkou do domova pro seniory, abych ji mohla doprovodit na cestě z tohoto světa. Třicet šest dní jsem jezdila z jednoho konce Prahy na druhý. Tu cestu jsem znala už nazpaměť. Byla to taková každodenní rutina. Hodinu tam a hodinu zpět. Ale co je hodina proti věčnosti?