Můj manžel Adonis (jo, jmenuje se Andreas, ale tohle je jeho knižní jméno, a spousta lidí mu tak říká, protože vlastně neví, jak se jmenuje ve skutečnosti) se letos shlédnul v pestrobarevných košilích.
V nějakém turistickém krámě v jakémsi letovisku si nejdřív z legrace koupil květovanou, a všichni jsme se mu smáli, že vypadá jako mexický turista, já jsem zase říkala, že kdyby si dal ještě zlatý řetěz a rolexy a rozepnul pár knoflíčků a ukázal svoji mužnou chlupatou hruď, mohl by jít zastupovat rodinu Kočků na Matějskou pouť.
Nicméně jemu se umělé hedvábí zalíbilo a říkal, že je v tomto materiálu ve čtyřicetistupňových vedrech moc příjemně, a tak si koupil ve stejném krámě další tři, a nebyl by to on, kdyby si neřekl o množstevní slevu 
Košile přinesly nemálo humorných historek. Tak třeba ta na druhé fotce, která má na sobě ananas a papoušky, uklidnila řvoucí děcko, které jel Adonis ošetřit, protože maminka, které byla scéna malého pacienta trapná, ukazovala na košili a říkala: „Dívej, broučku, pan doktor má ananas! A tady ptáka! Tukana, papouška! Kytičky!“
A dítě se začalo smát a tleskat ručičkama a ostny z ježka v nožičce ho přestaly zajímat.
Další den zase na něj před hotelem u jeho motorky čekala nějaká dáma ve středním věku v plavkách. Oslovila ho anglicky: „To je vaše motorka? Já motorky úplně miluju. Svezete mě?“
A tak jí Adonis vysvětlil, že je doktor, ale jestli chce, může s ním jet do vedlejšího hotelu, kde někoho ošetří, a pak ji zase hodí zpět. (!!!! Ne, nežárlím )
)Paní byla Rakušanka, a po divoké jízdě se na Adonise zálibně zadívala, dala mu vizitku a pozvala ho na návštěvu do Tyrolska.
(„A to jste se mi všichni smáli,“ naparoval se Adonis, jak slaví úspěchy u žen )
)Hřebínek mu trošku srazil jeden český pacient, ke kterému přišel na hotelový pokoj, zaťukal, a když vešel dovnitř, zeptal se: „So, what is the problem?“
Pán začal ukazovat ke stropu. Adonis se překvapeně zadíval na místo, kam směřoval jeho ukazováček, a uviděl klimatizaci. A pán nešťastně řekl: „no work… nefunguje…“
Adonis sezačal smát a vysvětlovat, že není zřízenec hotelu a klimatizace nedělá, ale se střevními potížemi by mu snad pomoci mohl…“
Ať žijí barevné košile! Uklidňují uřvané děti, okouzlují ženy, a muži mají pocit, že Řek do nich oblečený, spraví úplně vše 
Zrovna včera – nevěda ještě, že se text objevil i na blogu – jsem tenhle příspěvek četl své mamince z facebooku a bavila se u toho stejně dobře jako já :-).
to mě těší!! Že maminku velmi zdravím 🙂
Jine kosile nez havajske temer nemam. Ale budto je problem ma ajtacka natvrdlost, nebo se uspechy dostavi az ve spravnem veku ci prostredi. 🙂
A velice dekuji za nove prispevky na blogu!
já díky, že to ještě čtete, i když to tak flákám!! a nebojte, vše má svůj čas 😀 Adonisovi je přes sedmdesát…