Najít otevřenou tavernuna Silvestra mimo hlavní město je na Korfu celkem oříšek. Když jsme si před několika dny s mými kamarády, kteří mě přijeli navštívit na Vánoce, chtěli udělat výle na jih, hledali jsme, kam bychom pak zašli na oběd.
A já si vzpomněla na tavernu Angela v malebné vesničce Pentati na západě ostrova, kousek na jih od letoviska Ag. Gordis. Pro jistotu jsem tam ráno zavolala a sama byla překvapená, že to vůbec někdo vzal. Protože na googlu vypadá mnoho taveren otevřených, ale to jen majitelé zapomněli napsat, že mají zimní spánek.
Panu majiteli jsem tedy do telefonu řekla, že pokud mají otevřeno a uvařeno, že se odpoledne asi objevíme. Odpověděl, že se bude těšit a zavěsil.
My jsme tedy mmezitím v tom nádherném slunečném dni jeli na jih, podívat se na jednu novou vilku, kterou postavili moji dlouholetí spoluracovníci v Gardenu, a chtěli, abychji nabízela svým zákazníkům, pak jsme se přesunuli na pláž, kde jsme stříleli z luků, které kdysi vyrobil můj manžel, a nakonec se vykoupali v průzračném chladném moři.
Chvíli jsme uvažovali, že místo do Pentati nakonec pojedeme do Petriti nbo Boukari, což jsou rybářské vesničky na jihovýchodním pobřeží, kde podle nás musela být alespoň jedna taverna otevřená, ale ouha… fakt všecko zavřeno. A tak jsme se alespoń projeli po pobřeží a zamířili na západ do Pentati.
V taverně Angela, která vypadá jak vystřižená z nějakého starého filmu, kdy vesnické taverny sloužily místním obyvatelům také jako konzum, kavárna a vývařovna pro celou vesnici, byl na terase jeden jediný stůl, na který dopadala v pozdním odpoledni sluneční záře, a milý majitel pan Makis nás radostně přivítal.
A pak už nás vzal do kuchyně a ukazoval, co má ten den navařeno. Na to se fakt mrkněte zde na mém youtube: Korfu s Pavlou Smetanovou – taverna Angela – YouTube
A pak už jsme jen seděli na sluníčku, hodovali, každou chvilku si k Makisovi přišel někdo pro porci jídla a na kus řeči, a Makis si pak sednul k nám se svojí metaxou a povídal si s námi. Na závěr nám přinesl ještě mandarinky ze zahrady, ořechy a mandle na louskání k naší poslední retsině, na kteoru nás pozval, a na cestu nám přibalil deset voňavých citrónů.
Ač jsme neviděli žádný jídlení lístek (Makis vaří každý den, prý opravdu 365 dní v roce, co ho zrovna napadne) a netušili, kolik to celé bude stát, cena byla fakt lidová. Počítala jsem alespoň s o třetinou vyšší.
A pak už jsme jeli domů oslavit konec roku a já si asi krásnější den vůbec nemohla přát. Hřejivé slunce a chladné moře, dobré jídlo a pití a skvělá společnost. Co více?
Tohle úžasné místo najdete zde: Angelas – Google Maps
a pana Makise pozdravujte od Češky Pavly a jejího doktora!
