Malý krok pro lidstvo, obří krok pro naše společné soužití.
Můj muž, skvělý to kuchař a zručný kutil všeho druhu, z hloubi duše nenávidí myčku na nádobí, a úspěšně ji už 25 let bojkotuje.
Je sice schopen uvařit pro dvacet lidí tříchodový oběd, a klidně by po všech hostech nádobí umyl v ruce, ale nikdy (!!) by nevložil jediný kousek nádobí do myčky. To je moje práce, na kterou se dívá s velkou nelibostí (myčka žere elektřinu…).
Naopak já považuji myčku za nejlepší vynález hned po posteli. A nevyměnila bych ji ani za nic. A tak prostě trpělivě skládám nádobí do myčky a zase ho čisté vyndávám, a když jsem někdy sama na cestách a Adonis zůstane doma a myčku samozřejmě nepoužívá, naskládám pak po svm návratu do tohoto úžasného stroje pro jistotu všechno „čisté“ nádobí.
Dnes se ale stala něco, co se zapíše jako milník (i když spíše myslím, že to musel být nějaký mylník 
) do historie našeho manželství. Tento plzeňský půllitr používá můj skvělý muž na vodu k pití, kterou má vedle postele. A já dnes tu sklenici našla takto v myčce!! Já jsem ji tam nedala a nikdo jiný s námi už drahnou chvíli nebydlí!!!
Mám se radovat? Nebo si dělat starosti? Že by skryté vyznání lásky k Valentýnu? Nechci se ptát, tak jsem jen udělala tuto fotografii do rodinného alba a kolem tohoto tématu jen opatrně našlapuji.
Přeji vám hezkého Valentýna, ať ho slavíte či ne. My normálně ne 🙂
Tak hlavně to nezakřiknout, ať se ta první vlaštovka nevyplaší 🙂
Ahoj Pajo, to je hezky, mylnik to nebyl. Proste se vec octla v danou chvili na spravnem miste :). A kde mate deticky?
Jsou věci, které po nějaké hraniční době berou věci do svých rukou :-).