Archiv rubriky: Řecká rodinka

Ofélie si uvědomuje svoje důležité postavení v rodině a taky moc dobře věděla, že bude mít dnes narozeniny, neboť jí to Janýsek už dva měsíce téměř denně připomíná.

Adonis je naprosto výjimečný člověk. Ve všem. Když se do něčeho pustí, pak ale s opravdovou vervou. Nebo zase naopak nedělá nic. Buď černá nebo bílá. Šedé zóny u něj prostě neexistují. Buď někoho miluje nebo ho nenávidí.

Jistě to není žádný unikát, že se v Řecku odměňuje Neraida nějakým penízkem, když si dítě dá vypadlý zoubek pod poštář. Jinde mají víly a hodné čarodějky, tady Neraidu.

Stárnu. Zjistila jsem to celkem jednoznačně. Nemám chuť ponocovat, stávám se zamyšlenější, přestávám být tak přehnaně společenská, jako jsem bývala, často hodnotím svůj život, dělám si starosti o budoucnost a začínám hledět na své zdraví. Na čele se mi objevila … Celý příspěvek →

Nechci si hrát na nějakou namyšlenou intošku /tento výraz jsem si vypůjčila z blogu od faráře Sauvignona../,

Adonis zešílel. Ještě nedávno jsem na něj pěla ódu, jak pilně pracuje ve své dílně, dnes však vidím celou situaci trošku jinýma očima.

I když se za to stydím, konečně přiznávám, že jsem se narodila jako kuřačka a poživačka alkoholických nápojů. A to i přesto, že jsem vyrostla v rodině evangelického faráře, naprosto nekuřácké, ale také velmi tolerantní, takže jsem snad ani neměla … Celý příspěvek →

Nevím proč, ale Adonis na rozdíl ode mě vánoce téměř nesnáší. V pondělí celé dopoledne vyráběl okenice a odpoledne začal vařit, protože jsem na večer čekali návštěvu. Já jsem den předem udělala vaječný koňak dle Dunina návodu a už od … Celý příspěvek →

Nedávno jsme se s Adonisem bavili o pověrách, pravoslavných svatých a strašidlech v domě. Docela jsem se nasmáli, když mi vyprávěl, jak se jeho bratr bál vstoupit do patra, kde teď bydlíme a kde dřív bydlívala jejich babička, protože se … Celý příspěvek →

Alespoň mám s čím srovnávat , ale letos jsem z Mikuláše byla tak trochu zklamaná. Dětská nevinnost postupně mizí a nahrazuje ji dětská vypočítavost. Musím však přiznat, že vypočítavosti učíme naše děti často my-vlastně…musím mluvit za sebe-já.