Evropské turné.. :)

„To je nějaké evropské turné?“ Zeptal se tuhle někdo v komentářích, když jsem přidala na facebook zase nějaký příspěvek z dalšího místa, kde jsem se nacházela…

Vlastně by se to tak dalo nazvat. Turné po mých dětech, přátelích, Adonisových mladých létech a prvních láskách…a vlastně i mých.

Když totiž žijete na ostrově, kam se létá přímo jen v létě, kdy nemáte ani minutu času, a v zimě se dá letět jen s přestupem v Athénách, a k tomu vám ještě dvakrát za zimu zavřou na 14 dní letiště, a o svátcích jsou letenky několikanásobně dražší, je dobré si své cesty nakombinovat tak, aby se to dalo sfouknout při jednom.

A tak já jsem vyrazila už v září s Ofélií do Říma, kam jela na Erasmus, a nechala svého muže doma na pět týdnů samotného. Koneckonců přemluvit ho, aby vůbec někam jel, byl celkem oříšek.

V Praze jsem měla čas na své neodkladné povinnosti, které jsem si ale zpříjemnila setkáním se svojí sestrou a přáteli, a organizováním koncertů pro Janýska a jeho kamaráda Petrose,

a pak odjela do Curychu, kde mě čekal můj milovaný synek Janýsek, se kterým jsme strávili krásné chvíle, a já se pak přesunula na vesnici ke svým přátelům, se kterými se kamarádím už bezmála tricet pět let.

A tak jsem se skoro po sedmi týdnech, pěti zemích, šesti leteckých a nespočtu vlakových spojení, jedenácti různých postelich, které jsem vystřídala, vracela domu i s manželem, se kterým jsme si dali sraz v Miláně u našich italských přátel, kteří mají dům na Korfu..

S tím jsme pak odjeli do města Pavia, nedaleko Milána, kde spoustu let studoval. Často si ze sebe dělá legraci, že je fakt dobrý doktor, protože má medicínu vystudovanou nejméně dvakrát.

Pavia je překvapivě hezké a zcela neturistické mesto. Adonis obešel místa, na která si ještě po 40 letech pamatoval, ukázal mi budovu university a dům, kde bydlel se svojí tehdejší láskou, a pak jsme pokračovali vlakem do Janova ana druhý den na hranice s Francií, kde nás vyzvedli naši přátelé. Ti nás do Nice, kde žijí, zvali posledních dvacet let.

Strávili jsme nádherné tři dny popojížděním po Azurovém pobřeží a mnohými historkami našeho kamaráda, který je velmi zcestovalý a vtipný společník, stejně tak jako jeho milá žena.

A pak jsme se ještě na čtyři dny zastavili v Římě za Ofélií, která, chudinka, měla horečku a byla celá nemocná. Seděla ve svém pokojku na koleji v posteli s horečnatýma očima uprostřed neuvěřitelného bince, který prý kvůli nemoci nestihla uklidit.

Uvařila jsem jí čaj a jako správná řecká matka uklidila a převlékla postel, a Adonis se rozhodl, že jí na druhý den uvaří silný kuřecí vývar. A tak šel hned po ránu nakupovat, zatímco já jsem jí přinesla kafíčko a croissant, aby se to moje dítě nebohé trošku posilnilo.

Adonis pak zcela ovládl sdílenou kuchyň student a jal se vařit o stošest. Po chvíli polévka začala vonět po celém domě, a studentíci, zvědavi, kdo si tu vaří pořádné jídlo, se začali, vábeni neodolatelnou vůní, srocovat na místě činu.

Adonis je zvyklý vařit pro celou armádu, takže i polévky udělal celý kotel, a když jsme ji pojídali na terase koleje, sedli si k vedlejším stolkům nějací studenti se svými vařenými brambory posypanými sýrem, popřípadě sendvičem. A tak jsme se dali do řeči, a protože polévky bylo opravdu hodně a Ofélie má jen jedu přihrádku v lednici, pozvali jsme je ke stolu a nabídli jim i sklenku vína.

Nejdříve nevěřili svému štěstí, ale nenechali se dlouho přemlouvat, a když ostatní viděli, že se s námi jejich spolubydlící baví, začali se pomalu trousit na terasu ve větším množství. Leč polévka už byla snězená, tak Adonis navrhnul, že by mohl večer uvařit své famózní risotto alla Milanese, a ptal se, kdo přijde. Přihlásilo se všech sedm studentů, kteří se na terase zrovna nacházeli.

A můj manžel zcela šťasten, že ho nikdo nenutí chodit po památkách, ale může vykonávat činnost jemu ze všech nejmilejší, si dal odpolední krátkou siestu, pak jsme šli nakoupit, a on se opět ujal vedení kuchyně.

Byl to úžasný večer. Ofélie se jako zázrakem (dobrým slovem maminky a skvělým jídlem tatínka) okamžitě uzdravila, a tak s námi mohla sedět až do pozdních nočních hodin s mladými a chytrými lidmi všech možných národností.

Další den ještě Adonis vykouzlil rostbíf s pečenými brambory, a poslední den uvařil výborné spaghetti alla putanesca, a Ofélie, která říkala, že do té doby ji skoro nikdo neznal jménem, se stala na koleji opečovávanou celebritou, a všichni se po nás prý ptali, kdy zase přijedeme.

A my jsme se mohli v klidu, že naše holčička má kolem sebe teď dobrou a pečující společnost, odebrat na poslední dva dny do Athén, přes které jsme stejně museli letět, a navštívili Adonisovo první děvče, se kterým chodil před padesáti pěti lety, a další společnou kamarádku, a tím naše podzimní dobrodružství skončilo.

A já už jsem se začala těšit na svoji rutinu, na moře, na svoji postel, ranní procházky, Adonisovo jídlo, na hraní s kapelou…prostě na vše s mým domovem na Korfu spojené…

Ale zároveň jsem nesmírně vděčná za ty nádherné týdny plné přátel a pohostinnosti, které jsem mohla zažít na svých cestách. I na ty méně příjemné povinnosti spojené s návštěvami doktorů a úřadů, vyklízení bytu a chalupy. Ale hlavně na čas strávený s mými dětmi, které jsou už samostatné bytosti, ale které umí dát najevo, že je přítomnost matky či obou rodičů těší (nebo alespoň přinejmenším neotravuje)..