Soudy, které už jsem tu sama na vlastní kůži několikrát zažila, rovnají se většinou jedné velké frašce. Před několika lety, když ještě kolem našeho domu byly tři hlučné bary, se chtěl Adonis zasadit o to, aby jim byla aspoň odebrána, nebo lépe řečeno, aby jim nebyla přidělena licence na pouštění hudby, protože v tom strašném rámusu se opravdu nedalo žít.
Ten měsíc se zrovna konalo tzv. „dimotiko symvuleo“, nebo-li jakási občanská schůze místních autorit, kde se řešily základní problémy ostrova. Kdo chce, může si s sebou přivést nějakého zákonného zástupce, aby promluvil v jeho zájmu a pokud je případ jakkoliv zajímavý a autority mají chuť a čas ho řešit, přijde za přímého přenosu korfské televize na přetřes.
Adonis si jako svého zástupce zvolil rodinného známého, právníka Jorgose. Jorgos už je dávno za zenitem. Postraší chlápek s obrosvkým pupkem a kalhotami bez knoflíku, s neustále otevírajícím se zipem. Jeho chrup neviděl zubaře už pěknou řádku let a tak Jorgos, když se směje /velice sporadicky/ nebo když hovoří /pokud ještě může/, skrývá své chybějící přední zuby za rty, což vyvolává nechtěný efekt šišlání. Jeho celková vizáž není právě reprezentativní, ale „pokud je dobrý právník,“ pomyslela jsem si, „budiž“.
Nedaleko od nás se nachází přímo na břehu moře krásný kostelíček a kavárna jménem Faliraki. V útrobách budovy je sál, kde se tato shromáždění většinou konají. S Jorgem jsme si dali sraz v 7 večer v kavárně, abychom pak společně předstoupili před shromáždění a přednesli svoji žádost.
Když jsme s Adonisem dorazili v uvedený čas do kavárny, dával si Jorgos už pátou skleničku Bourbona. K tomu kouřil tlustý kubánský doutník a tvářil se, jakoby se ho celá záležitost vůbec netýkala. Adonis mi pošeptal:“Před mnoha lety mu lidi říkali, že vypadá přesně jako James Dean a on si myslí, že když má ten doutník v puse, tak je to pořád pravda, tak ho neruš a nechej ho, ať si to chvíli vychutná.“
Podeseti minutách nás Jorgos konečně zaregistroval. Nechal si na účet, který nám pak s nonšalancí jemu vlastní, podal k proplacení, připsat dalšího panáka, vyfoukl dramaticky oblak kouře z doutníku a prohlásil, že jdeme na to. „Máma vyhráno,“ říkala jsem si v duchu.
Vkročili jsme do místnosti, kde seděli velevážení pánové ostrova, pokuřovali, křičeli jeden přes druhého a živě diskutovali. Jorgos se postavil do koutku, pokrčil ramena a zmenšil se najednou asi o deset čísel. Po zhruba dvou hodinách čekání, když se Jorgos vždycky nadechl, aby něco řekl, ale vzápětí se zase stáhnul zpět, se konečně odvážil:“Vážení pánové, máme tady problém,“ prohlásil a kníratá většina tlustých chlapíků odklepla cigaretu a zvedla k němu na chvilku oči. A pak začal ten nejtrapnější kousek, jaký jsem kdy v životě zažila. Jorgos, značně posílen alkoholem, se nemohl vymáčknout. Začal koktat něco o nějaých barech a lidských právech, až ho asi po deseti minutách přerušil jeden z jednajících a důrazně ho požádal, aby přešel k věci. „Moc hluku…ehm…tam…u svatého Spyridona…ehm…bary…pozdě v noci…ehm… muzika…,“ koktal Jorgos. Přítomní se po sobě podívali významnými pohledy a ukončili jednání. Adonis se na mě zkroušeně podíval a já mu jeho pohled opětovala. Pozvali jsme nakonec Jorgose ještě na jednu skleničku Bourbonu a odcházeli s ne příliš veselými myšlenkami domů.
Po několika měsících přišel Adonis s tím, že by si potřeboval zkontrolovat některé věci ohledně našeho domu. „Zajdu na chvilku za Jorgosem.“ oznámil mi. Nechápavě jsem se na něj podívala a pomyslela si, že někteří lidi jsou prostě nepoučitelní…
Jorgose úplně vidím. Musí to být fakt sexy boy. A celá situace mi připomíná, jak manža neustále vyhledává rady, u svých kamarádů, u těch nejblbějších z nejblbějších, a domácnost nám spravují ti nejneschopnější. Hlavně že sou to kámoši, ach jo!
Přesně – člověku je už dopředu jasný, že to bude k ničemu, že s tímhle „jednatelem“ se toho moc nevyjedná, ale jeden nechce nikomu křivdit kvůli zjevu, a tak si říkáš – to bude dobrý, to je jedno jak vypadá a jak vystupuje, určitě je to odborník… A pak si můžeš akorát říct, že první dojem byl správnej – bohužel…
Tak s právníky
zatím zkušenost nemám, alespoň aktivní (pasivní jo, neb můj bratr je soudce). Ale toho vašeho fakt vidím a moc důvěryhodně na mě nepůsobí…
V přírodě to už tak jematka Příroda vytvořila krásné, schopné a pohledné živočichy, stejně jako nepodarky.
Učili jsme se,že jsou Řekové rození diplomaté. Co na tom, že si dají panáka, dva, tři,…hlavně že pořád mají co řešit…
to dela ten bourbon. kdyby si daval poradny piti, tohle by se mu bejvalo nestalo:)
Zase jako z Durrela – ten ostrov se vážně nemění – až vyřeším Jerryho vzdělání (až zas takový romantik nejsem), určitě tam na nějaký čas zakotvím. Připíjím na dálku řeckým vínem.
kowakova: presne. 68 let, 150kg, 2 zuby.frajer…
duna: ja to vedela, ze to takhle asi bude, ale adonis jako by se stydel si vzit nekoho jiyho, aby se tenhle neurazil, nevim.
nuli: tady duveryhodny neni, kdyz o tom tak premyslim, vubec nikdo!
buteo: anebo podarky, kterym se holt nedari v pozdejsim veku… alespon ne pod vlivem.
petrus: to jste se ucili kde? ??
sonja: :)) presne tak.
simka: uz ti tu rezervuju misto!
V rámci Zásad obchodního jednání…samozřejmě to bylo s nadsázkou řečeno. Prý že když Řek při obchodním jednání mlčí, je to průser…nezapomene svým obchodním partnerům nabídnout národní jídlo a pití a pojme obch. partnera za přítele. 😀
s timhle moc zkusenosti nemam, ale asi bych s tebou souhlasil
Takovéto situace jsou na celé naší matičce zemi. Bydlíme v přízemí, a jeden soused si pod námi z celobarákové dílničky udělal ( nedovoleně) provozovnu na živnost. Jede mu tam vrtačka řezačka a podobně i v neděli. Na naší domovní schůzi jsme to přednesli, a že jako chceme v klidu dožít a mít ticho v bytě. No a co se usnesl domovní výbor?? No ale oni ( myšleno tím ostatní sousedy v domě, a hlavně ti kteří bydlí od dílny nejdál), tak oni nic neslyší, a tak jim to vlastně nevadí!!
petrus: dost pravda
tonk: s cim presne bys souhlasil?
eliza: ja vim, podobne je to asi vsude. ale tady vzdycky jeste o neco malo horsi:)