Předvánoční stres (O Indiánech, Cikánech a jiných korfských radovánkách)

Vánoce se nazadržitelně blíží a moje slovenská kamarádka Miriam se mi tuhle vysmála, že píšu o tom, jak tady na Korfu neprobíhá žádné vánoční šílenství. „Je vidět, že nechodíš nakupovat, nejezdíš autem, a z klidu tvého pokoje u počítače máš pocit, že se vůbec nic neděje“, řekla mi na náměstí v přeplněné, sluncem zalité kavárně.

Pravda je, že se pořád něco děje. Letošním vánočním hitem je pohádka pro děti Frikadela a Zarzuela, takže jsme byli na dětském loutkovém divadle s touto tématikou, pak měl Janýsek besídku ve školce na stejné téma a včera v místním divadle opět totéž.

Kerkyra je vyzdobená vánočními světly. Před týdnem dorazili Indiáni z Ekvádoru, aby tu hráli, celí pomalovaní a s péry na hlavě, na své tradiční nástroje. Janýsek s Oféií z nich byli tak unešení, že se nechtěli hnout z místa.

Ptala jsem se jich, jak dlouho tu budou, říkali, že do druhého dne, ale ještě pořád tu jsou a budou až do pondělka, protože se jim tu vyloženě daří. Prodávají svá cédéčka, indiánská překvapení za Euro, různé náramky a amulety a jsou moc milí. Jeden z nich mluví trošku slovensky, protože žil 6 let v Bratislavě, teď prý žijí v Itálii.Prosili mě, ať jim napšu řecky na cedulku INDIÁNSKÉ PŘEKVAPENÍ, takže jsem něco napsala a pak se ptala kolemjdoucích, jestli je to správně. Adonis mi tuhle navrhnul, že by je pozval taky k nám na Štědrý večer…Ještě že už zítra odjíždějí.

Školu jsme zakončili docela úspěšně, jen učitelka si stěžovala Adonisovi, že se Janýsek fláká, má nemístné poznámky a ostatním dětem sem tam říká, že jsou blbé… Adonis byl docela rozčarován, až když jsem mu připomněla, že mi jeho maminka říkala to samé o něm, celý roztál a podotknul, že nemám nic říkat nahlas.

Škola je vůbec docela zvláštní instituce. Nedávno jsme čekaly na naše děti s jednou další Češkou, která má dítě ve stejné budově, foukal silný vítr a najednou ze čtvrtého patra činžovního domu vypadl asi pětikilový květináč s hlínou a roztříštil se na tisíc kusů těsně vedle kamarádčina malého dítěte….

Za chvíli na dvorek naklusala obstarožní paní, která se pětkrát pokřižovala, svolávala všechny svaté, včetně Panenky Marie a svatého Spyridona a aniž by se omluvila, smetla hlínu ze země a na druhý den se na jejím okně objevil zbrusu nový květináč… Mluvila jsem s ředitelem školy, který, jakoby vypadl z oka starému Spyrosovi z olivového háje v Karusádes, si povytáhl ušpiněné bavlněné tepláky, pokřižoval se a řekl, že si máme zapálit svičku v kostele, protože jsme měly štěstí…

Dnes ráno jsem vzala děti do místního evangelického kostela, Janýsek měl zkoušku na večerní besídku a při cestě tam jsme potkali těhotnou Cikánku, které jsem nedávno dala horu oblečení. Nabízela nám balónek, který normálně prodává za 5 Eur. Docela mě to potěšilo, protože jsem spíš čekala, že mi řekne o pětku, jako obvykle. S radostí jsem ho vzala a řekla si, že se s místními Cikány musím ještě víc slížit, abych se mohla někdy zblíka podívat do jejich tábora, který mě už léta tak zajímá.

Adonisovi dal na Štědrý den šéf volno z práce, jenže Adonis ho odmítnul, stejně jako odmítá stávkovat a v pracovní době chodit na kafe a rozhodl se, že práce šlechtí, takže zítra vzbudí opět celou rodinu v 7.00 elektrickým mlýnkem na kávu.

A Janýsek poctivě cvičí na foukací harmoniku Tichou noc, protože zítra ráno se jde na koledu a na tu musí být patřičně připraven. Hezké vánoce…