Horký letní den (Je neděle)

V neděli tady má hodně lidí volno. I když se tady jinak pracuje od rána do večera celý týden po celou letní sezonu, Řekové neděli dost dodržují.

Už od rána nám zpívají popové v kostele, budíček netřeba. V 7 ráno cítím sálat horký vzduch. Větrák nad naší postelí je puštěn naplno, ale nestačí.

Ofelie si nějak podezdřele spokojeně prozpěvuje v postýlce. Touhle dobou jinak řve a chce ven. Teď sedí s rozbalenou pokakanou plínkou a s radostí si svoje výkaly rozetírá po celém těle, včetně hlavy, uší, nosu a pusy. Uáááááááá!!! S hysterickým výkřikem ji nesmlouvavě celou strkám do sprchy. Budíme sousedy dětským řevem.

Janýsek už zase v noci přišel k nám do postele. Vůbec nevím, kdy tohle skončí. V osmi? V patnácti? Ve třiceti? Jako správný řecký synek bude bydlet s rodiči až do té doby, než se ožení. Bude s námi do té doby spát i v posteli?

Adonis odešel nachystat loď. Vyrážíme dnes odpoledne s Uschi a Wernerem /viz článek „Němci na ostrově“/. Od posledního setkání, kdy mi jejich pes vykousnul díru do kalhot, uběhl asi měsíc a místo aby splnili slibované pozvání k nim, pozvali se k nám na loď.

Sluníčko už vykouklo zpoza věže kostela a já jsem musela zavřít okenice v kuchyni, abyhom se tu neuvařili.

Janýsek s Ofelií se koupou v dětském bazínku na balkoně. Mě právě přišla smska od českých turistů, že je nevyzvednul autobus na výlet. Nemůžu se nikam dovolat. Je neděle a nikoho nezajímá, že měl jet kdosi na výlet. Posílám jim, ubožákům, omluvnou sms napzět a slibuji jim pozvání na drink jako odškodnění. Jestli to takhle půjde dál, přijdu brzy na mizinu.

Ofélie se vykakala do bazénku. Janýsek ječí, že to tam smrdí a že tam nebude. Co se to dnes děje? Raději ji uložím k spánku a jdu se chystat. S dětmi na lodi to titiž není jednoduché a potřebuje to opravdu řádnou přípravu.

Adonis se vrátil a vyrábí salát a la nicoise. Strašně se ale rozčiluje, protože zapomněl koupit papriky. Já bych to prostě udělala bez paprik, ale to by nebyl Adonis a to by nebyl salát nicoise. V neděli sehnat papriky není tak jednoduché, ale Adonis pro ně pojede třeba 15km. Je strašně tvrdohlavý a já se neustále divím, po kom ty děti jsou. Bez paprik je schopen celý salát vyklopit do moře a odpoledne na lodi odvolat.

Jdu se připravovat, další „katastrofy“ už bych asi dneska nepřežila. Ještě se prorvat v tomhle vedru davem ve městě a pak už jenom „šššššššššššššššš“, příjemný vánek na moři a všechny trable jsou tytam.